MOTO GUZZI V85 TT TRAVEL

Už vloni jsem měl to potěšení vyzkoušet si MOTO GUZZI V85 TT. Viz můj článek na blogu Hory & Zatáčky z 26. dubna 2019. 

Když se nabídla možnost vyzkoušet i její, byť spíš kosmeticky vylepšenou, verzi TRAVEL, neváhal jsem. Sice to „TRAVEL“ znamená v tomto případě pouze větší štít, jiné lakování a standardní osazení pastovými bočními kufry, ale přesto.

Na první pohled je jasné, že tato motorka je originál. Nic nekopíruje, ničemu se nechce podobat nebo přiblížit, jde si svou cestou. Jak designem, tak celkovou stavbou a motorem. Nic podobného na motocyklovém trhu nenajdeme. S ničím si ji nemůžeme splést. Tato motorka si jde svou vlastní cestou. Vždyť motorka není jenom dopravní prostředek. Který nás má odvézt z míst A do místa B. Je to naše radost. Něco, na čem rádi spočineme pohledem. 

DESIGN

Je problém se neopakovat. Když už jsem o ní jednou psal. Na V85 TT TRAVEL je určitě zajímavé lakování. Dodává mu klasičtější, nadčasový a opět originální vzhled. Že tyto motorky nejsou stavěné do terénu je asi každému jasné. Ono to vypadá, jako že je to do terénu, díky svému vysoko umístěnému blatníku a krytu pod motorem. Ale raději bych nenapodoboval to, co s ní dělají testovací jezdci na kterémkoliv reklamním videu. Polní cesta, sem tam nějaký mělký brod. To je rozumné maximum. Je to, automobilovou terminologií, takový crossover. Co se designu i užitných vlastností týká. Navíc je to typicky italská motorka. Takže nehledejme designerské nedodělky. Nemá je. To je na italských motorkách krásné. Design, často originální, který nemusí zaujmout každého. Také to nevyžaduje. Nepodbízí se. Dotažený do posledního detailu. Pouze kvalitní materiály a nic zbytečného. 

Vloni jsem napsal: „Se svými 185 cm jsem neměl sebemenší problém ani při delší jízdě.“ Možná pod dojme označení „TRAVEL“, který evokuje, že je to motorka na cestování, bych to už tak docela netvrdil. Jak víme, při dlouhých cestách je každý centimetr navíc znát. A tak, i přes vyšší štít, který mimochodem plní velmi dobře svou funkci, bych napsal, že na delší cesty je tato motorka vhodná pro výšku jezdce kolem 175 cm. Úhel kolen při sezení je při vyšší postavě přece jen trochu ostřejší a štít nás už moc nechrání. Jeho funkčnost nejlépe poznáme podle množství hmyzu rozpláclého na hledí naší helmy. V tomto případě, do asi 110 km/h, jsem byl v pohodě. Jakmile jsem jel rychleji, už to moc nestíhal. A při delších cestách se rychlejším přesunům na delší vzdálenosti nevyhneme. Toto jsem měl napsáno dřív, než jsem vyjel na dálnici. Takže dvě poslední věty tady nechávám záměrně, abych se mohl přiznat ke svému omylu. Když jsem se s motorkou vracel do Prahy, jel jsem po D11. Nad Prahou se válely těžké mraky. Chtěl jsem maximálně zkrátit čas a vzdálenost, kdy bych mohl moknout. A tak jsem začal víc tahat za plyn. Okolo 120-130 opravdu nic moc. Jakmile se ale rychlost přehoupla přes 140 km/h, začala aerodynamika opět fungovat a byl jsem v pohodě. Žádné nepříjemné turbulence. Takže musím přiznat, že se na V85TT TRAVEL dá cestovat i na delší trasy a dost rychle. V ostatním platí vše, co jsem psal už minule.  

MOTOR, PŘEVODOVKA, KARDAN

Když jsem si vloni přečetl, že je to vzduchem chlazený „dvouventil“ a ještě k tomu OHV, byl jsem trošičku skeptický. Moje překvapení, jak už jsem tehdy psal, bylo veliké. S tak příjemným a elastickým motorem jsem už dlouho nejel. Výkonu má tolik, kolik je pro motorku tohoto typu a charakteru příjemné. Díky absenci kapotáže je motorka předurčena k pohodové, takové rekreační jízdě. 

Motor se motorářům v Mandellu opravdu povedl. Oproti starším strojům téže značky po nastartování téměř nemá klopný efekt. Jen se lehce zachvěje a příjemně si zabručí. Je to „vzducháč“ a tak ho musíme nechat trochu prohřát.  

Tady bych si dovolil znova upozornit potenciální zájemce o značku MOTO GUZZI. MOTO GUZZI je zcela svá. Na řadu věcí je třeba si zvyknout. Má svůj nezaměnitelný charakter. Třeba řazení. Jak řekl jeden kamarád, samozřejmě v nadsázce, protože je sám hrdým majitelem jedné MOTO GUZZI. „Je to trochu jako šlapání do bláta“. No budiž. Ale dlužno podotknout, že to „bláto“ řadí rychle a přesně. Ale jak jsem psal. Je nutné si na to zvyknout. 

Jednička tam padne s lehkým cvaknutím. Někdy i bez. Nelekněme se, že zelená kontrolka „N“ nezhasne hned. Můžeme se rozjet. Spojka zabírá úplně sametově, a tak i rozjezd ve dvou do kopce je úplnou hračkou. Motor není samozřejmě žádná „cirkulárka“. Efektivně se pohybujeme v rozpětí od tří do pěti tisíc otáček. Přičemž motor skvěle táhne už tak od 2 500 ot/min. Nejvíc mu sedí lehce nad 3 500 ot/min. Ve všech jízdních režimech má velice příjemný, kultivovaný, takový docela „chlapácký“ zvuk. Příjemně bručí. Intenzita bručení se moc nemění ani se zvyšováním otáček. Neřve. Pouze bručí – snad jen o trochu rychleji. Díky pružnosti si motor nechá docela líbit i lehké podtáčení. Kromě dlouhých, přímých úseků si vystačíte s kvalty 2 až 5.

MOTO GUZZI patří k firmám, které své stroje tradičně pohánějí kardanem. Vlastně nevím, jestli není jedinou, která u svých motorek používá pouze kardan. Ono to má, vzhledem k uložení motoru, celkem jasnou logiku. Ale ke kardanu. Vlastně o něm vůbec nevíte. Za mě – SUPER. Aspoň nemusíme přemýšlet, jestli jsme s sebou vzali, nebo nevzali olej na řetěz. 

PODVOZEK a BRZDY

Vše nese pevný a řemeslně pěkně provedený trubkový rám. Ten poskytuje stabilitu i v rychle projížděných zatáčkách. Dokonale mu sekundují přední i zadní odpružení KAYABA, se zdvihem 170 mm. Absolutorium si zaslouží brzdy. Čtyřpístkové BREMBO. Samozřejmě s ABS.

Po usednutí na V85 TT, obecně, bez rozdílu provedení, máme pocit, že tu motorku známe. Uvědomíme si, jak extrémně snadno se ovládá. Při tom to není až zase takový drobeček. Ona jenom tak na první pohled vypadá. Jasně, je to subjektivní pocit. To, že mě vyhovuje šířka a poloha řídítek a sedačka neznamená, že to bude vyhovovat každému. Navíc, snad každou motorku lze trochu „personifikovat“. V nabídce je nižší i vyšší sedlo. Určitě bude časem mnoho firem nabízet spoustu příslušenství. Každou motorku je ale důležité si nejprve trochu osahat. Výjezd z Prahy je na to skoro ideální. Jakmile ale hned první den nezískáme k motorce důvěru, je něco špatně. Mezi jezdcem a motorkou musí být soulad. Plně se mi zopakoval loňský skvělý pocit. V85 TT je, díky nízko umístěnému těžišti, geometrii a koncentraci hmoty doprostřed stroje, velice stabilní a skvěle ovladatelná. Ani jednou jsem neměl obavu, při pomalých manévrech, nebo manévrování na místě, že mi motorka spadne. Zná to každý. Motorka se nakloní trochu víc a – na škodu je zaděláno. To zde neplatí. Na místě se s ní manévruje jak se skútrem a při vysoké rychlosti v zatáčkách dokonale vede stopu. Brzdy jsou pěkně ostré, ale nezáludné a dokonale se dávkují. Mám ve zvyku si přibrzďovat i zadní brzdou. Když, při silném brzdění, použijete přední i zadní, motorka si jakoby sedne a zastaví doslova na pár metrech. Takže za mne, skvělá práce. 

Abych jenom nechválil. Nevadí mi trochu zvláštně tvarované držáky zadních stupaček, ke kterým má občas někdo výhradu, vzhledem k jízdě ve stupačkách. Mně vadí ta ohnutá kulatina na stojánku, která chrání botu před popálením výfukem. Zdánlivě úplná pitomost. Ale máte-li botu 41 a více a nemáte ve zvyku jezdit tzv. na lachtana, bude vám to překážet. Na to jsem si nezvykl. To bych si dovedl představit vyřešené trochu jinak. Asi krytem přímo na výfuku. Ale s tím by si šikovný mechanik měl určitě poradit.

Nejenom na celkovém estetickém dojmu, ale hlavně na skvělých jízdních vlastnostech mají bezpochyby svůj podíl také krásná vyplétaná kola. Vpředu 19“, vzadu 17“. V tomto případě obutá do lehce terénních pneumatik MICHELIN ANAKEE ADVENTURE.

NO A TEĎ KONEČNĚ, JAK SE MI NA NÍ JEZDILO

Motorka je věcí zcela iracionální a naprosto individuální. Jezdil jsem na motorkách, které jsem nerad vracel a které jsem naopak rád vracel. 

MOTO GUZZI V85 TT TRAVEL rozhodně patří do první skupiny. Z několika důvodů. Design je jednoduchý, klasický a nadčasový. Takže jeho morální stárnutí bude velmi pomalé. Pokud vůbec. Skoro nic bych na ni nemusel měnit. Možná tu věc na stojánku. Ani při rychlostech, dost nad povolené limity, jsem nepociťoval žádné turbulence. Znáte to. Na některých motorkách, i s větší ochranou proti živlům, to s vámi, při vyšších rychlostech, začne házet ze strany na stranu. Tady ne. Příjemná rychlost, na běžných silnicích, je rozumných 120 km/h. Ale po dálnici můžete, neměříte-li ale přes 180 cm, jet i podstatně rychleji.

Jak jsem už někde psal, V85 TT vede dokonale stopu v zatáčkách. Střední oblouky jsou úplnou hračkou. Naprostou lahůdkou je překlápění ze zatáčky do zatáčky. V85 TT jede přesně a jistě tam, kam se koukáte. Když hlavou otočíte víc, ona víc zatočí. Tak, jak podvozek funguje na perfektních silnicích, funguje i na našich vyasfaltovaných polních cestách. Pamatujících ještě, s trochou nadsázky, prvorepublikové cestáře. Asi málokdo pojede na V85 TT do opravdového terénu. To jenom tovární jezdci při natáčení reklam. Ani já jsem to nezkoušel. Ale co se zpevněného povrchu, nebo polních cest týká, má u mne plusové body. 

O nízké spotřebě jsem psal už minule. Na tom se nezměnilo nic k horšímu, takže jsem se vůbec nedivil, když mi po natankování plné nádrže, na displeji svítil dojezd 520 km. Na cestování je to hodně slušná hodnota. 

Tempomat jsem vyzkoušel pouze na dálnici. A po několika minutách mne to přestalo bavit. U tohoto typu motorky ho považuji za docela zbytečnost. Místo páčky tempomatu bych na levé straně řídítek ocenil „menu“. Protože přecvakávat za jízdy palcem pravé ruky, který drží plyn, je dost nepraktické.   

Takže co tentokrát závěrem. Opět se budu opakovat. Je to hodně zajímavá motorka. Motorka, která nezapadá do současného mainstreamu. Sice nevyniká výkonem, ani ostatními parametry, ale má nezaměnitelné charisma. Určitě se nebude prodávat jako housky na krámě. Naštěstí. Díky tomu se neokouká. Osloví pouze část jezdců. Dovolím si uvažovat, že těch vyzrálejších. Kteří nejezdí pro zvyšování si hladiny testosteronu, ale spíš serotoninu. To je ten hormon, který nám způsobuje lepší náladu a někdy je třeba jeho produkci vyvolat konzumací antidepresiv. Při jízdě na MOTO GUZZI V85 TT TRAVEL toto není třeba. Je to vlastně takové technické antidepresivum. Má na svědomí spokojeného jezdce, s úsměvem na tváři.

Petr Fryč

H&Z_2-2020_uvodni-foto_knizka_2

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s