MOTO GUZZI V85 TT Centenario

Šarmantní enduro, k jehož řízení stačí „myšlenka“.

Psát potřetí o jedné a té samé motorce, i když s ročním odstupem, a přitom se neopakovat, není legrace. Takže koho zajímají podrobnosti, najde je v mých předchozích textech zde: https://horyazatacky.cz/2019/04/26/moto-guzzi-v85-tt/ a zde: https://horyazatacky.cz/2020/05/14/moto-guzzi-v85-tt-travel/

Modely pro rok 2021 mají, kromě nových barevných řešení, mírně upravený motor. Což ale v běžném provozu málokdo pozná. Už ten „starší“ byl tak dobrý, že nikdo nemusí litovat, že nemá poslední verzi a rozhodně to není důvodem pro generační výměnu.

Píši-li, že se V85 TT řídí myšlenkou, myslím to samozřejmě s lehkou nadsázkou. Nutným předpokladem je, že motorku umíme řídit. Je řada teorií, jak se motorka řídí. U V85 TT je toto však dotaženo až tak daleko, že do zatáčky se snad ani podíváme, nemusíme tlačit na řídítka, ani přenášet váhu. Stačí si pomyslet a ona udělá to, co po ní chceme. Nadsázka. Na V85 TT nám vše přijde absolutně přátelské, jednoduché a samozřejmé. Proto každá jízda, ať na ní pojedeme pro rohlíky, nebo na celodenní, několika set kilometrový výlet, bude příjemným zážitkem. Samozřejmě, že jakmile na ní usedneme a rozjedeme se, nebude se nám chtít zastavovat.

Když na nějakou motorku sedneme vícekrát, s nějakým odstupem, má to tu výhodu, že ji už nemusíme poznávat a učit se s ní zacházet. Můžeme se hned začít věnovat i těm nejjemnějším nuancím. Takovým, kterých si ale naopak nevšimneme, když nejezdíme na ničem jiném a nemáme srovnání. V mém případě jsem došel třeba k tomu, že mi, při mé výšce 185 cm, víc vyhovuje základní plexi, než vyšší a širší, které má Travel. Proč? U standardního mi jde tlak vzduchu do hrudníku, což mi nevadí. Navíc nechytám žádné turbulence do hlavy. Ale toto je zcela individuální a budeme to mít každý samozřejmě trochu jinak. Také jsem měl dojem, hraničící téměř s jistotou, že technici zapracovali nejenom na motoru, ale také na převodovce. Když jsem na V85 TT jezdil poprvé, před dvěma lety, měl jsem ne zcela příjemný pocit z řazení. Nemít indikaci na displeji, která tehdy navíc fungovala s drobným zpožděním, často bych nevěděl, jestli jsem vůbec přeřadil. Řadička nekladla odpor a ani se neozývalo žádné cvaknutí při přeřazení. Jeden kamarád mi tehdy řekl, že u Guzzi je to normální. Tak jsme to tak bral. Tentokrát už bylo všechno v pořádku a z převodovky se ozývalo příjemné cvakání indikující, že je přeřazeno.

Opět jsem se přesvědčil, že pro kontrolu rychlosti, otáček, stavu benzínu nepotřebuji „velkoformátovou barevnou televizi“. U V85 TT by se mi dokonce daleko víc líbila dvojice kulatých „budíků“. Třeba digitálních, ale víc by tam seděly. Ale doba je už taková. Displej tedy nevyniká rozměry, ale je dokonale čitelný i na ostrém slunci a zobrazuje přesně to, co potřebujeme.

Už ve svých minulých recenzích jsem velmi chválil jízdní komfort, daný sice jednoduchým (možná právě proto), ale téměř dokonale vyladěným podvozkem. Upřímně, nezajímal jsem se, od kterého výrobce pochází. Model, který jsem měl k dispozici tentokrát, měl navíc zadní pružící a tlumící jednotku špičkového výrobce Öhlins. Nejenom, že skvěle odvádí svou práci, ale navíc ještě perfektně vypadá.

A teď něco speciálně k limitované edici V85 TT CENTENARIO.

Pokud se někomu líbí, nesmí váhat. Je to opravdu limitovaná edice, vyráběná pouze v roce 2021.

Více technických podrobností modelu V85 TT Centenario najdete zde: https://www.motoguzzi.com/cz_CS/motorbikes/enduro/V85-TT-MY21/V85-TT-centenario/

Moto Guzzi slaví v roce 2021 sto let od svého založení.

Sto let historie, sto let pozoruhodných motocyklů, vítězství, dobrodružství a ikonických postav, které vytvořily legendu s orlem ve znaku. Moto Guzzi slaví toto neobyčejné výročí rokem plným akcí, jejichž vrcholem bud Giornate Mondiali Moto Guzzi (Světové dny Moto Guzzi) plánovanými na 9.-12. září v Mandellu del Lario.

Giornate Mondiali Moto Guzzi jsou vždy povinnou a toužebně očekávanou akcí pro všechny nadšence, a teď se po deseti letech, od posledního ročníku, vrací. Desítky tisíc nadšenců se sjedou z celého světa, aby zažily jedinečnou a nezapomenutelnou událost.

Při této speciální příležitosti Moto Guzzi vyrobyla omezené série svých modelů ve speciální barevné kombinaci Centennial Livery, která je v nabídce pro modely V7, V9 a V85 TT pouze v průběhu roku 2021.

Exkluzivní, elegantní a atraktivní barevné provedení připomíná unikátní odkaz historie značky a čerpá z designu legendárních motocyklů, které tvořily motocyklovou historii – především osmiválec z roku 1955. Z bláznivého a vizionářského nápadu, neobyčejného stroje, postaveného na závody Mistrovství světa třídy 500, projektu tak odvážného, že předběhl veškerou světovou motocyklovou produkci o deset let.

Tento milník motocyklové historie má extrémně elegantní barevnou kombinaci, podtrhující jeho závodní charakter. Kovovou nádrž v saténovém lesku doplňuje zelená kapotáž a sedlo s koženým potahem. Stejné barvy charakterizovaly rovněž model 350 Bialbero, jeden z nejúspěšnějších motocyklů v historii a neporazitelného vládce třídy 350 v Mistrovství světa, který má na kontě obdivuhodný rekord devíti po sobě jdoucích titulů (5 jezdeckých a 4 konstruktérské) v letech 1953 až 1957.

Zelená byla také první barvou, do které Moto Guzzi oblékla svůj první model Normale, a pravděpodobně nejikoničtější z orlích barev vůbec. Designové studio ji přizpůsobilo do moderní podoby matným povrchem, který ve spojení s metalickými barvami vyjadřuje solidnost a autenticitu značky. S barvami kapotáže ladí sedlo, potažené materiálem v barvě přírodní kůže, které zvýrazňuje typický italský smysl pro detail.

Dalšími odlišovacími prvky jsou zlatý orel a speciální logo, jehož grafika oslavuje 100 let Moto Guzzi.

100 LET HISTORIE NEJAUTENTIČTĚJŠÍ MOTOCYKLOVÉ ZNAČKY

Přesně na den byla společnost „Società Anonima Moto Guzzi“ založena 15. března 1921, s cílem „vyrábět a prodávat motocykly a vyvíjet další aktivity, související nebo spojené s kovodělným průmyslem“. A přesně v ten moment byl podle vzpomínek jednoho ze zakládajících bratrů vybrán orel s roztaženými křídly, jako symbol nové značky. Od té doby je orel, který se rychle stal notoricky známým po celém světě, symbolem Moto Guzzi.

A tak bylo v Mandellu del Lario – ve stejné budově, kde se motocykly Moto Guzzi vyrábí dodnes – otevřeno ústředí průmyslového podniku, který se zapsal do historie světového motocyklismu stroji, které se staly touhou sběratelů – například modelem GT 500 Norge (1928), na kterém dojel Giuseppe Guzzi, bratr zakladatele Carla, k polárnímu kruhu, nebo modely Airone 250 (1939) či Galletto (1950), který přispěl k masové motorizaci v poválečném období.

V té době byl otevřen větrný tunel – první na světě v motocyklovém segmentu, který je stále přístupný návštěvníkům v Mandellské továrně – vytoužený úzce spolupracujícím týmem neobyčejných konstruktérů, do nějž patřili Umberto Todero, Enrico Cantoni a designér, který se brzy stal legendou: Milánský rodák Giulio Cesare Carcano, otec modelu Otto Cilindri (1955) s neuvěřitelnou maximální rychlostí 285 km/h a prototypů, které v období 1935 až 1957 vyhrály celých 15 světových rychlostních titulů a 11 závodů Tourist Trophy.

V šedesátých letech, po lehkých motocyklech Stornello a Dingo, vdechla Moto Guzzi život 700 ccm 90° V-twinu s kardanovým sekundárním převodem, předurčenému stát se jedinečným symbolem výrobce z Mandella prostřednictvím legendárních modelů jako V7 Special, V7 Sport, California a Le Mans. Tento motor byl neustále modernizován při zachování stejné architektury až do současnosti, kdy s podporou vyspělých elektronických řídících prvků pohání nejoblíbenější soudobé Moto Guzzi jako V7 a V9 ve verzích Roamer a Bobber či V85 TT, první klasické enduro na světě.