Na každou motorkářskou sezónu je potřeba si vymyslet něco nového. Nějakou novou aktivitu. Motorka je přece víc než dopravní prostředek, který nás má odvézt z bodu A do bodu B. Jezdíme proto, abychom se bavili. Abychom měli – zážitky. Napsat nový PROJEKT by mi přišlo až moc velkohubé. PTÁKOVINA je lepší. Vymýšlení a realizace ptákovin je totiž účinnou prevencí proti chátrání těla i ducha. 

Užívám si onoho drobného luxusu, kdy mi nikdo neříká, co musím dělat. A když píšu nikdo, tak skutečně nikdo. Nikdo mne neúkoluje a za mou práci, nazvu-li to prací, ani neplatí. A tak si mohu vymýšlet a psát co chci. O čem chci a hlavně – jak chci. To je svoboda. To je – NEZÁVISLOST. A proto mne to stále baví.

Tak jakou novou ptákovinu že jsem si to vymyslel? 

Říkám tomu – MOTO TRAJDAL

Měl jsem poměrně slušně dlouhé období, kdy jsem jezdil po horských silnicích alpských a přilehlých zemí. Byla to krásná doba, plná zážitků, zkušeností a hlavně inspirace. Toto ale skončilo. Až do odvolání. A na pár výjimek. Výsledkem, kromě nesmazatelných, většinou nesdělitelných zážitků, bylo DESET vydání publikací „ALPSKÝ MOTORKÁŘSKÝ PRŮVODCE“, alias „HORY & ZATÁČKY“. Taky pokus o vydávání periodika, čtvrtletníku o cestování na motorkách, pod stejným názvem. A ani nevím kolik článků, cestopisů publikovaných v různých motorkářských tištěných i elektronických médiích. Navíc, na základě toho všeho, byl vytvořen asi nejrozsáhlejší moto průvodce, ve formě webu a mobilní aplikace, fungující také jako plnohodnotná navigace, MOTOQUEST.

Myslím, že je to docela slušný autorský i vydavatelský počin. Další knížky už vydávat nebudu. A tak, kdo motorkářského průvodce HORY & ZATÁČKY ještě ve své knihovně nemá, je čas se po něm poohlédnout. K sehnání je stále na e-shopech: KOSMAS, MOTOROUTE, MOTOZEM nebo MOTOQUEST.CZ a také v kamenných obchodech KOSMAS. Vydavatelské aktivity už nechám svým mladším, talentovaným kamarádům. Dělají to jinak a také dobře. 

Posledních několik let jsem se věnoval hlavně „testování“ motorek. No testování. Nejsem testovací jezdec. Jsem „dojmolog“, či „pocitolog“. Nezajímají mne zrychlení, brzdné dráhy, minimální nebo maximální spotřeba. Výkon a kroutící moment. Zajímá mne výhradně – zážitek. Pocit, jaký na motorce zažívám. Jaký na mne udělá první dojem. Myslím ten při prvním pohledu na motorku. Ten je skoro nejdůležitější. Podle něj se začínám rozmýšlet, jestli bych o té motorce vůbec uvažoval. Když si ji prohlédnu z blízka, z dálky, obejdu ji ze všech stran, kouknu na detaily, jestli k sobě všechno pěkně pasuje a do sebe zapadá. Pak si na motorku sednu a chvíli na ni jen tak sedím. Položím ruce na řídítka a zkouším, jak mi vyhovují ovládací prvky, sedačka a jestli mne nebudou bolet kolena. Počítám-li s cestováním ve dvou, musím na motorku také posadit svou partnerku a brát na vědomí, jak se jí sedí. Nebude-li ji pohodlná, mohu zapomenout na společné cestování. Protože ježdění na motorkách je hlavně o příjemných zážitcích. Je-li ve dvou, je to dvojnásobné. Jakou mi asi bude poskytovat radost z jízdy. Jestli chci, nebo nechci na ní jezdit. No prostě, jestli je mi, při jízdě, ale i třeba jenom když ležím na louce a na motorku se dívám, fajn. Takový komplexní pocit, že jsem rád, že tu motorku mám. Věřte mi, ne vždy jsem tento pocit měl. Ale v naprosté většině případů ano. Těch motorek byly desítky. I tuto kapitolu uzavírám. Každý by měl vědět kdy s čím skončit. Bylo to krásné a bylo toho dost.

Letošní a snad i následující sezóny budu jezdit pouze na jedné motorce. Její výběr proběhl přesně podle popsaného schématu. Líbila se mi na první pohled. I na první pocit, jakmile jsem se poprvé rozjel. A když jsem v jejím sedle strávil příjemný týden, bylo mi jasné, že je to motorka, na které bych chtěl jezdit. Naštěstí mám sponzora. Teď na ni udělají jenom pár drobných úprav a bude připravena na sezónu.  

Jako MOTO TRAJDAL budu hledat a vracet se do krásných míst Čech a Moravy. Možná, bude-li na to čas, fondy a podmínky, mám totiž skvělého psího parťáka, kterého nemohu nechávat samotného, i na Slovensko se zatoulám. Třeba i jižní hranice překročím. A když narazím na pěkné místo, a že jich máme víc než dost, udělám pár fotek, něco poznámek, abych na nic nezapomněl, doma stvořím nějaký krátký text a šup s ním sem, na blog HORY & ZATÁČKY. Objevím-li nějaké sympatické, „BIKERS-FRIENDLY“ restaurační zařízení, vyzkouším, něco si tam dám a uvidím, jestli si zaslouží, či nezaslouží mou pozornost. Nebude to nic pravidelného. Spíš jenom takové drobnosti. Aby řeč nestála. Sem tam zajedu na nějaké motorkářské setkání, občas, třeba jen tak na kávu, do klubu MOTORKÁŘSKÝ DOUPĚ v Humpolci, kde se sjíždí pestrá společnost a už se stává místem téměř kultovním. Zkrátka, chce se mi ještě trochu žít život a motorka je k tomu výtečný společník. Nemám pravdu? 

Petr Fryč