8. – 10. září 2023, Rožnov pod Radhoštěm 

Na sociálních sítích, spojených se značkou CFMOTO, toho bylo o 4. srazu v Rožnově pod Radhoštěm napsáno tolik, a tak hezky, že se pokusím vzít to z trochu jiného pohledu. Osobněji. 

Jsem spíš introvert. Vlk samotář. Když je pohromadě víc než nějakých pět, šest lidí, necítím se úplně ve své kůži. Takže na motorkářské srazy nejezdím. Byl jsem, kdysi dávno, na jednom a od té doby už raději nic. Když jsem na sebe „pletl bič“, při přípravě květnové akce v rakouském Ysperu, nebyl jsem si právě jistý. Sám sebou. I když jsem už organizoval pěkných pár akcí. O to větším a milejším překvapením pro mne bylo, jací lidé tvoří komunitu kolem této značky. Že to jsou lidé, v tom nejlepším slova smyslu, úplně – obyčejní. Normální. Příjemní, kamarádští, kteří nemají ani tu sebemenší potřebu jakéhokoliv předvádění se. V neposlední řadě i vděční za to, když pro ně někdo něco dělá. Jsou to zaměstnaní lidé. V jejich společnosti panuje dobrá nálada. Z mého pohledu dopadla akce, YSPERTAL 2023, právě díky této atmosféře, naprosto skvěle. Krásné počasí už bylo pouhou pomyslnou třešničkou na dortu.

Do Rožnova pod Radhoštěm jsem se, právě z tohoto důvodu, moc těšil. Navíc byla opět naprosto skvělá předpověď počasí. Cestu, podhůřím Orlických hor a přes Suchý vrch, jsem si vysloveně užíval. Co víc si člověk může přát.

Autocamp Rožnov pod Radhoštěm je pro pořádání takovýchto akcí naprosto ideálním místem. Položíme-li pravítko na mapu bývalé Česko-Slovenské republiky, a propojíme jejich nejzápadnější a nejvýchodnější místo, leží prakticky přesně v polovině této osy. To nemůže být náhoda. Firma JOURNEYMAN je zástupcem firmy CFMOTO pro Českou i Slovenskou republiku. A proto nemůže svá setkání dělat nikde jinde. Camp navíc poskytuje skvělé zázemí, bazén, který jsem nevyužil, snad si příště nezapomenu vzít plavky a Beskydy jsou prostě nádherné. Líbí se mi tam. 

V pátek odpoledne, kdy jsem přijel, se camp už plnil účastníky setkání a jejich motorkami. Až na několik málo výjimek, právě příznivců, samé CFMOTO. Už se rozjížděl bohatý program. Jeho hlavní impresári Vlado Brniak, na jehož bedrech ležela hlavní tíha organizace celého setkání, byl všude. Všude kde měl být a většinou ještě dřív – než bylo třeba. Organizace fungovala naprosto dokonale. Alespoň z pohledu (ne)zúčastněného pozorovatele, ale hlavně ke spokojenosti účastníků setkání. 

Díky tomu, že jsem tentokrát neměl vůbec žádné povinnosti, jsem si mohl plně užívat ono pověstné – DOLCE FAR NIENTE. Sladké nicnedělání. 

Program setkání, různé workshopy, přednášky a prezentace zde nebudu komentovat. Právě proto, že jsem se od prvního okamžiku, kdy jsem se vydal na cestu, přepnut do módu – „Dolce far niente“, jsem veškeré to hemžení vnímal jen okrajově. Pro mne byla důležitá atmosféra a setkání se se zajímavými lidmi, které jsem buď znal už z Ysperu, některé zatím pouze díky sociálním sítím nebo neznal vůbec. Není nad osobní kontakt a konverzaci. Právě tato setkání a seznámení pro mne byla určitě tím největším zážitkem. Některá byla i velice emocionální. Došlo mi, že když jsem večer v rakouském Ysperu řekl, že: „Pro tyto lidi má cenu něco vymýšlet“, trefil jsem se do černého. Opravdu má.

Trasa sobotní společné vyjížďky vedla do oblastí Velkých Karlovic. Přes Velké Karlovice na Kasárna, kde bylo společné focení. Odtud kousek na Slovensko, zpátky do Velkých Karlovic a pak přes Soláň nazpět do Rožnova pod Radhoštěm. Pro mne to byla vyjížďka zcela netypická. Na naprostém chvostu kolony, čítající lehce přes jedno sto motorek, jsem si jízdu opravdu užíval. Při návratu do Rožnova, v Dolní Bečvě, kde je jediný rovný úsek, jsem v dálce viděl její začátek. Kam oko dohlédlo samé motorky. Nic jiného mezi nimi. Vlado Brniak kolonu skvěle vedl, za perfektní pomoci svých třech pomocníků, kteří, s mistrovstvím sobě vlastním, uzavírali křižovatky. Smekám před ním klobouk. Vlastně helmu.

Tématem sobotního odpoledne bylo: „Kdy přijede Jarda Šíma“. Nikdo totiž nevěděl, kde vlastně je. Přitom skoro hlavním, ne-li vůbec úplně tím nejhlavnějším číslem večerního programu, byla jeho prezentace jednoho sta tisíc kilometrů najetých v sedle předprodukčního CFMOTO 800MT TOURING. Jarda nezklamal a přijel. Vypravěč je skvělý. V jednom punktu mi mluvil naprosto z duše. A tak se pokusím nějak parafrázovat co on řekl. Jsme vrstevníci. „Jsem vděčný, že jsem, na sklonku (tohle neberte úplně vážně) své jezdecké kariéry, poznal značku CFMOTO. Lidi, kteří ji u nás reprezentují a hlavně – lidi tvořící komunitu, která se okolo této značky vytváří a stále utěšeně rozrůstá. 

Neděle je vždy dnem loučení a návratu domů. I tentokrát proběhlo loučení v srdečném duchu a z cesty domů jsem si udělal krásný výlet podhůřím severních Beskyd, přes svou rodnou Opavu, kde jsem od svého narození již nikdy nebyl, pouze jsem jí asi dvakrát projel, Jeseníků a Orlických hor. Sem tam se tam najdou i vpravdě motorkářské, krásně zakroucené úseky. Motorka přece není stavěna pro jízdu rovně po dálnici. Motorka se chce pěkně překlápět. Zleva doprava, či naopak, brzdit a zase akcelerovat. Žádný tempomat. Pěkně všechno ovládat zápěstím pravé ruky. A nesjet gumy na placato. Hezky do kulata. Prostě si užívat volnost.

Závěr? Prožil jsem další krásný „motorkářský“ víkend ve společnosti lidí, které spojuje, kromě vášně pro jízdu v sedle motorek, osobních přátelství. Nechť nám to vydrží co nejdéle.

Na úplný závěr trocha čísel. Srazu se zúčastnilo 233 osob na 158 motorkách. Na společnou vyjížďku se vydalo 106 strojů. Je to největší setkání majitelů a příznivců značky CFMOTO v Evropě.

Děkuji všem za další krásný víkend.

Petr Fryč   

P.S. Jak jsem psal, užíval jsem si sladké nicnedělání. Takže jsem skoro ani nefotil. Vlastně, až na pár výjimek, vůbec. Všechny fotky jsou tentokrát cizí, za což jejich autorům děkuji.