Zhmotněný elixír mládí (vysvětlení níže)

Moje letošní „testovací“ sezóna skončila. A tak sem dám na závěr recenzi motorky, která mi poskytla nádherné jezdecké zážitky a má jediný účel – BAVIT.

Tuto recenzi začnu zase úplně jinak. Bylo to krásné finále, které mi připomnělo jeden už docela starý příběh. Každý motorkář má příběhy. Aspoň doufám. Úplně první by měl být o tom, co nás k ježdění na motorkách přivedlo.

Je to už možná 25 let, nevím přesně. Trávil jsem dva měsíce v jihoanglickém hrabství Kent a každý víkend jsem odjížděl poznávat Anglii. Spíš – anglický venkov, než města. Je mnohem zajímavější. No a jednou si tak jedu někde blízko jižního pobřeží, už se nepamatuju, kde přesně to bylo, když mne zaujalo, na parkovišti jednoho starobylého hostince, takového toho s krásnou doškovou střechou, velké množství zaparkovaných motorek. Všech značek, typů i stáří. Bylo jich plné parkoviště. Zaparkoval jsem kousek od nich a – čekal. Čekání naštěstí netrvalo ani tak dlouho a stálo za to. Po chvíli se z hostince začala trousit velká skupina lidí. Různého stáří. S převahou seniorů a seniorek. Na první pohled by si jeden skoro řekl, že by, místo helem, koženého oblečení a motorek, měli mít spíš sandály, kraťasy a – hole. OLD GENTS RIDERS. Jak se blížili ke svým strojům, tak – mládli. Šli čím dál lehčím krokem. Dopnuli bundy, nasadili helmy, rukavice a jejich vzhled se úplně změnil. Věk byl ten tam. Jakmile usedli do sedel svých strojů a nastartovali, nikoho by ani ve snu nenapadlo, že věkový průměr na tom parkovišti se limitně blížil šedesátce. Vrcholem „show“ byl pár staříků. Jemu mohlo být klidně sedmdesát. Byl sehnutý a pajdal na obě nohy. Ale jenom do okamžiku, kdy došel ke své supersportovní SUZUKI a s babičkou se vyšvihli do sedla. Nastartoval, ještě na parkovišti ji zvedl na zadní kolo, tak 10 – 15 cm nad asfalt, a odjel. I s babčou. A za ním, jako na povel, všichni ostatní. Asi to byl – BIG BOSS.

Proč to píšu? Většina těch seniorů jela právě na podobných typech motorek. Jednomístné roadstery. Samozřejmě z valné většiny kdysi slavných, dnes již většinou zaniklých britských značek. Prostě klasika. 

Určitě to byl jeden z momentů, které výrazně ovlivnily některá má další životní rozhodnutí. Byl to můj první motorkářský příběh (nepočítám-li období ve věku 18 až 22 let). A pak přišel definitivní návrat do sedla motorky a příběhy se začaly jen hrnout.  

Tímto úvodem rozhodně nemyslím, že CFMOTO 700CL-X SPORT je pro dědky. To ani omylem. Naopak. Vlastně – klidně i pro ně. Mohu být příkladem. Ale právě proto, že se na to dívám ze svého pohledu, je to motorka, která vám ubere pěkných pár let. A jízda na motorce má být, v první, druhé i třetí řadě hlavně maximálně zábavná. Zábavou a zážitkem musí být i sobotní odpolední vyjížďka. A tohle je přesně ta správná hračka, jakou by měl mít každý motorkář, bez rozdílu věku, ve své garáži. A přes zimu v obýváku. Krom toho, že krásně jezdí, se na ni i hezky kouká. 

TAK A TEĎ UŽ K VĚCI

Hned v prvním okamžiku, jakmile jsem se na ni posadil a rozjel, mi bylo jasné, že mne bude hodně bavit. Musel jsem se docela krotit. První den na nové motorce začínám vždy přece jenom opatrněji. Musím si ji nejprve trochu osahat. Naučit se na ni sedět. Vyzkoušet, jak se pode mnou bude chovat. Možná raději – jak se budu chovat já na ni. Nevzpomínám si totiž, jestli jsem vůbec někdy jel na motorce s řídítky otočenými dolu, a ještě k tomu – monoposto. Takže to pro mne byl zcela nový, naprosto originální zážitek. Vždy jsem měl nějaký pocit, že mne na těchto motorkách budou víc bolet záda, krční svaly, že z nich budu blbě vidět – no prostě – předsudečná obava. Už během prvních posázavských kilometrů se ale ukázalo, že zhola zbytečná. Že jsem se připravoval o spoustu krásných jezdeckých zážitků. A motorkář je živ hlavně – zážitky. Proto to přece děláme. 

Hned na prvních kilometrech a v prvních zatáčkách jsem přišel na to, jak pevný má CLX SPORT podvozek. Ne, nepraštil jsem s tím. Ale cítil jsem, jak jistě se motorka v zatáčkách vede bez ohledu na jejich rádius a v mezích slušného chování i rychlost. Rám, přední vidlice, zadní kyvka včetně pérování a samozřejmě brzdy. Nejenom, že vše krásně vypadá. Designeři si pohráli s každým detailem. Ale ono to hlavně funguje. Původ jednotlivých komponentů zde nebudu vyjmenovávat, ten je na webu. Mne zajímá, jakým dojmem na mne vše působí a hlavně, jak vše – spolupracuje. A tady to – spolupracuje. První, co jsem si uvědomil, byly brzdy. Ty jsou dimenzované na opravdu sportovní jízdu a disponují úctyhodným záběrem. Na CL-X SPORT jsem bezprostředně přesedl z jiné, nepoměrně krotší motorky, 650 GT, a tak jsem si musel hodně rychle zvyknout. Tyto brzdy (BREMBO) potřebují mnohem citlivější zacházení. Každý jezdec v nich najde opravdu velkou oporu a jistotu.

Tlumení a pérování je, zcela logicky, nastaveno poměrně tvrdě. Ne ale zase až tak tvrdě, aby to bylo na běžné silnici nepříjemné. Myslím, že konstruktéři a zkušební jezdci šli na hranu toho, kdy se motorka chová, i při razantní jízdě, naprosto spolehlivě, ale přitom za to svého jezdce netrestá. Takže ani starší ročníky se nemusí bát vypadávání zubů a odvápňování kostí. Neozývají se ani ploténky (jen trocha šibeničního humoru).

Co se týká designu, zastavím se u jednoho poznatku. Protože jsem původním povoláním výtvarník, dívám se na design okem poměrně kritickým. Profesní deformace. Ne ani tak co se celkového vzhledu týká, ten je věcí tvůrčí licence designerů, ale jeho detailů. A tady, ať jsem koukal, jak jsem koukal, ono to tak bylo už i u modelu HERITAGE, jsem nenašel absolutně nic, co by mi vadilo. A nejenom po stránce designu, ale i řemeslného provedení. Vše dokonale opracované a vše perfektně slícované.   

CL-X SPORT má nádherně zvládnuté obtékání vzduchu. Na mnoha naháčích i okapotovaných motorkách známe, že od určité rychlosti to s námi začíná různě intenzivně cvičit. Házet. Turbulence. Na řadě motorek je to až otravné. Tady – nic. Tlak vzduchu, opírající se do hrudníku samozřejmě, se zvyšující se rychlostí, stoupá, ale je zcela rovnoměrný. Dá se klidně napsat – příjemný. Na přídi motorky není nic, co by ho rušilo. Malý štítek, spíš takový nehet kryjící kulatý displej, může ??? hrát pozitivní roli, ale určitě ne významnou. Je to spíš hezký designový prvek. Ani delší jízda vyšším průměrem není unavující. 

CL-X SPORT na první pohled působí dojmem poměrně malé, či spíš – nevelké motorky. Měřím 185 cm a – byla mi akorát. Když jsem takhle – po očku – kouknul na svůj odraz třeba ve výkladní skříni, tak geometrie sezení byla naprosto příkladná. Rozhodně jsem si nepřipadal jako nějaký skrčenec. Líbilo se mi to. Uvědomil jsem si, že vlastně nevezu vůbec nic zbytečného. Jediné zavazadlo, které lze nainstalovat, by mohl být nevelký tankvak. Zbývají kapsy nebo, jako za starých časů – ruksak na záda.

VRAŤME SE NAZPÁTEK K JÍZDĚ

Někdo by mohl tvrdit, že 70 koní je málo. Já tvrdím, že pro obrovskou dávku zábavy a sportovního svezení to úplně stačí. Nezávodíme. Navíc, naprostá většina jezdců stejně vyšší výkon nezvládne. Bavíme se. Důležité je, jak motor, ve spolupráci s dokonale fungující a lehce, přesně řaditelnou převodovkou, pracuje. Jak můžeme jeho výkon dávkovat a přenášet na asfalt. CL-X nemá, díky bohu, kontrolu trakce. Takže přenos hnací síly je zcela v moci našeho pravého zápěstí. Čím méně elektroniky, tím lépe. Nezkoušel jsem režim ECO, ale v režimu SPORT jsou reakce motoru na pohyby pravého zápěstí, jak nahoru, tak i dolu, okamžité. A převodovka řadí jedna báseň.

TAHLE MOTORKA MILUJE ZATÁČKY

Moje první jízda vedla – ze zatáčky do zatáčky a z kopce na kopec. Kdo trochu zná Posázaví ví, o čem píšu. První, co mne dostalo, bylo, jak fantasticky se motorka vede v jakýchkoliv zatáčkách. Z kopce, do kopce, utažené či otevřené, je jí to úplně jedno. Prostě kouknu, kam chci jet, a pak už to jde vlastně samo. Jezdec a stroj se stávají jedním celkem – SROSTOU.

Díky souladu skvěle dimenzovaného výkonu, kroutícího momentu, který dává motoru sílu a odladěnému podvozku včetně brzd, nám dává obrovskou míru jistoty, takže se můžeme pouštět do docela ostrých průjezdů zatáček. Téhle motorce musíte dát najevo svou převahu. Není na flákání. To z ní okamžitě ucítíte – nespokojenost. Chce být ovládána. Jako dobrý jezdecký kůň. Při průjezdech na sebe navazujících zatáček jenom otáčím hlavou, střídám tlak do řídítek a motorka pode mnou reaguje naprosto okamžitě a předvídatelně. Co zatáčka, to nový, pozitivní zážitek.

Nakonec jsem vzal CL-X SPORT na svou oblíbenou silnici přes Suchý vrch. Ze strany od Jablonného n. Orl. je pár hezkých vracáků, rychlých, otevřených zatáček a táhlá stoupání. Na severní straně jsou krásné serpentiny a v nich nový asfalt s hrubým povrchem v zatáčkách. To jsem si nemohl nechat ujít. Dal jsem si to dolu, nahoru (cestou dolu jsem nepotkal žádný náklaďák, takže mi nikdo nepřekážel) a zase dolu. Tak jaké to bylo přes ten kopec. Výkon motoru bohatě stačí na výrazné překračování rychlostních limitů. Brzdy zabírají přesně jak potřebuju a podvozek dává dokonalou jistotu i při hodně ostrém průjezdu zatáček. Prostě k ní „přiletím“, odřadím, podle potřeby si přibrzdím, ale ne moc, a v polovině zatáčky už můžu akcelerovat. Zkrátka velká zábava.  

Na uklidnění jsem se vypravil na mou další oblíbenou silnici vedoucí z Mladkova na České Petrovice. Kdo to tam zná tak ví, že hned nad Mladkovem je krásně zatočený úsek. Není to na rychlou, ale perfektní, čistou stopu. Úzká silnice a několik utažených zatáček, do kterých není skoro vůbec vidět. Navíc se tam střídá světlo a stín. Když je chci projet rychle, čistě a zároveň bezpečně, musím si na tom dát záležet. I tady byla jízda naprosto SUPER. Takže můj závěr je, že CL-X SPORT je přesně to správné nářadí na dovádění v zatáčkách. Jezdit na ní po rovinách Polabské nížině je trochu škoda. Nuda.

CFMOTO 700CL-X SPORT pro mne bylo krásnou tečkou za mou letošní testovací a vlastně i celou jezdeckou sezónou. – A teď nevím, jak to uzavřít. – Co třeba takhle.

Kdyby někdo – čistě náhodou – nevěděl, co mi koupit k Vánocům, tak toto je přiměřený dárek pro zralého gentlemana.

Petr Fryč