￼ROYAL ENFIELD METEOR 350

Motorka, do které se zamilujeme

Pokud se o některých motorkách dá napsat, že jsou tzv. „na pohodu“, tak METEOR 350 je toho přímo ukázkovým příkladem. Z něj pohoda přímo čiší. A když si prohlédneme zpracování detailů, bude nám jasné, že konstruktéři si dali velmi záležet, aby METEOR padl nejenom do ruky, ale i do oka. Toto bude další recenze, kde se nebudu vůbec rozepisovat o jízdních výkonech. O ty tady jde až na naprosto posledním místě. Tady jde o radost z jízdy. O povzbuzení ducha. O potěchu oka.

ROYAL ENFIELD METEOR 350 „rozebereme“ pěkně kousek po kousku. Každý detail.

Začneme od „hlavy“. Od klasicky kulatého reflektoru a dvou nádherných, samozřejmě také kulatých, „budíků“. Tato sestava je doslova pastvou pro oči. Naprosto čistá práce. Ovšem skrývající jedno překvápko. METEOR nepotřebuje otáčkoměr. Má krásný zvuk a my máme uši. Takže víme, kdy a kam máme řadit. Krásně čitelná stupnice tachometru udává kilometry i míle. Víme tedy, jak rychle bychom jeli v Anglii. Nakonec – tam byl METEOR zkonstruován. To překvápko se skrývá v menším z obou přístrojů. Využijeme-li konektivitu a spojíme motorku se svým „chytrým“ telefonem, ve kterém máme navigaci, tak se nám bude právě v tom pravém, menším, zobrazovat šipka, udávající nám směr, kterým máme jet a vzdálenost do odbočení. Žádná mapa. Pouze nádherně čitelné šipky. Jednoduché, čisté, funkční. Prostě – krásné.

Půjdeme-li dál, na do rukou skvěle padnoucí řídítka, zaujme nás třeba tvar páček ruční brzdy a spojky. Prostě nádhera. Zpracované do každého detailu. Stejně jako jak jinak. Nežli kulatá, pochromovaná zpětná zrcátka. Ani blinkry nemůžeme čekat jiné, než – kulaté. Nádrž nemůže být samozřejmě jiná nežli zcela hladká, oválného tvaru. S krásně v chromu vyvedeném logu ROYAL ENFIELD.

METEOR 350 není motorka stavěná na stovky kilometrů denně. Natož pak ve dvou. Nebo s bagáží. Maximálně tak menší ruksak na záda. Jako za starých časů. I tak má pohodlné a krásně tvarované sedlo pro jezdce a od pohledu sice trochu méně pohodlné sedlo pro spolujezdkyni, ale za to vybavené praktickou opěrkou. Vše dokonale řemeslně provedené. Poctivé řemeslo. Na sedlo spolujezdce, směrem dolů, navazují praktické schránky a směrem dozadu opět velmi klasicky tvarovaný blatník s, jak jinak, kulatými lampičkami brzdových světel a blinkrů. Design je prostě dotažený odpředu až dozadu. Žádné experimenty se zde nekonají.

Motor je ve své konstrukční jednoduchosti a designerské kráse v nejlepším slova smyslu dědictvím klasiky začátku druhé poloviny minulého století. Čtyřtaktní, vzduchem a olejem chlazený, jednoválec SOHC, s doslova podmanivým, bublavým zvukem. Minimum elektroniky, vše ovládáno pěkně mechanicky. Díky absolutní absenci jakýchkoliv kapotáží je vše snadno přístupné. Což samozřejmě zjednodušuje, zkracuje a zlevňuje servis.

Vyloženě návykové je řazení. Dolu špičkou, nahoru patou. To si pamatuju naposled snad u českých skútrů ČZ 175 (prase). Pět skvěle odstupňovaných rychlostí s rezervou plní potřeby motoru. Chromovaný výfuk je čistota sama.

Rám je trubkový, podvozek jednoduchý, v pohodě zvládající naše kostrbaté silnice a ulice, a brzdy naprosto dostatečné.

Jakmile na Meteor 350 sedneme, položíme ruce na příjemně široká řídítka, na kterých nás zaujmou netradičně řešené ovladače (na ty jsem vlastně skoro zapomněl) a rozjedeme se, bude nám neskutečně příjemně.

A záhy nám také dojde smysl věty českého klasika, Jana Ámose Komenského, že:

„Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest.“