AFRICA TWIN potřetí. Ale poprvé s manuální převodovkou. Předem jsem nevěděl na čem pojedu a tak bylo moje překvapení příjemné. Změna. Hned na první pohled se mi líbilo barevné provedení. Střízlivé a velmi nadčasové. A hodilo se k odstínu porostu mé hlavy. Prostě: „svůj k svému“ ☺

Protože jsem na Africe už něco najezdil, tak si sebevědomě myslím, že tu motorku znám. Tak si dovolím i dělat chytrýho. Budu radit. Protože když usednete, třeba i s dvouletým odstupem, na nějakou motorku, má to tu výhodu, že jí nemusíte poznávat, protože tyto zkušenosti se nezapomínají. Takže navážete na minulou zkušenost a hned si můžete všímat novinek. Změn. Protože vše podléhá neustálému vývoji a zlepšování. Většinou. Nebudu popisovat technické parametry, protože ty jsou snad obecně známé a pokud ne, dají se najít na webu www.honda.cz.

Nebudu se ani vracet k velmi příjemnému, nadčasovému designu, lehce se vymykajícímu  současnému „enduro“ trendu, „čím větší zobák, tím lepší motorka“. ☺

Takže pojďme rovnou jezdit. U mnoha technických novinek, jako jsou třeba DCT, nebo rychlořazení, nad kterými zpočátku mnohý ortodoxní motorkář ohrnuje nos po čase zjistíme, že jsou docela příjemné, až návykové. Že jsou docela fajn. Když ale dostaneme do ruky motorku s perfektně pracující, manuálně řazenou převodovkou, zjistíme, že je to taky – fajn. A to byl můj první dojem z Afriky s „obyčejnou“ manuální převodovkou. Naprosto precizní, rychlé řazení, nahoru i dolu. Poměrně brzy jsem si začal uvědomovat, a na to je ideální mít možnost srovnání“, že , protože mi vůbec nevadí „spojkování“ a řazení ,toto vyhovuje asi víc. Proč? Pro asi větší, intenzivnější kontakt s motorkou. Pocitově jsem nad ní měl větší kontrolu. Při zpomalování, zrychlování, ale i v zatáčkách. Prostě máte jistotu, že tam máte přesně ten kvalt, který tam chcete mít. Na toto poznání jsou dobré průjezdy městem. Když nemáte hned po ruce nějaký hodně zatočený a proměnlivý úsek.

A teď přicházejí ty rady. Takže pokud bych se měl dnes rozhodnout, jestli manuál a nebo DCT, bylo by to opravdu těžké váhání. Obě varianty mají své dobré stránky. Fakticky nemají žádné špatné. Které by stály za řeč. Při rozhodování, pominu-li cenu, by tedy měla navrch osobní preference. Možná ovlivněná i věkem. A hlavně, převažující způsob používání motorky. Pokud bych na ní jezdil každý den do práce, hustým městským provozem, určitě bych sáhnul po automatu. Ale na to by bylo lepší třeba X-ADV. Už proto, že Africa je poměrně vysoká motorka. A při často výrazných nerovnostech našich vozovek se může stát, že budu mít najednou krátké nohy. Takže do města raději X-ADV, protože na něm můžu občas i někam vycestovat a nebudu při tom trpět. Vlastní zkušenost. Zpět k Africe. Budou-li mým domovem hory, jakékoliv, nebo budu preferovat skutečný off-road, určitě vyberu manuál. Při častější potřebě řazení a využívání rychlostních stupňů jsem měl pocit, hraničící s jistotou, že s manuálem jsem měl s motorkou těsnější kontakt. Vždy jsem tam měl přesně to, co jsem potřeboval. Nebo co jsem tam chtěl mít. Takže to je druhá, řekněme krajnost. A teď je široké pole mezi tím. Budu-li často cestovat s partnerkou, pro spolujezdce je nejpříjemnější absolutně plynulá jízda. Dám přednost automatu. 

A teď bych se mohl dostat k takové jedné blbé otázce. A sice, k čemu takováto motorka vlastně je. ADVENTURE SPORTS je vybaven větším plexy a deflektory. Takže jet po dálnici trvale kolem 150 až 160 km/h bylo velmi příjemné. Ale je ta AFRICA TWIN stavěná na dlouhé dálniční přesuny? Není. Na to je jí škoda. Ta motorka potřebuje, aby se neustále něco dělo. Potřebuje akci. Pro jízdu po dálnici je GOLD WING. Na kterém se pohodlně usadíme, rozjedeme ho, zapnete tempomat a můžeme si dát nohy křížem a ruce za krk. Kecám. To se přece nesmí ☺

Takže tak. Výběr bude stejně na vás. Toto berte jako nezávaznou radu.

Na „testování“ jsem měl k dispozici verzi ADVENTURE SPORT.  Kromě bočních kufrů, které jsem tentokrát využil, jsem ocenil hlavně již zmíněný vyšší plexy štít. Díky jeho velmi dobré funkci jsem mohl absolvovat stovky kilometrů, aniž bych při každé zastávce musel mýt celou helmu. Celkově aerodynamika, obohacená o malé deflektory, fungovala výborně i v dešti. Funkci a odolnost padacích rámu jsem naštěstí nemusel vyzkoušet. Takže budu věřit, že motorce poskytují dostatečnou ochranu.

Vývojem prošel i monochromatický, úplně to stačí, TFT displej. Velmi přehledně a čitelně zobrazuje veškeré potřebné informace. Příjemné je i jeho vertikální řešení. Nevím, jestli to bylo pouze pocitové, ale přišlo mi to přehlednější. Než když máte tu „televizi“ na šířku. Stejné to ale mám i u navigace. Víc mi vyhovuje, když je displej vertikálně.  Zkuste to.

Co mi u této motorky naprosto sedí, je zcela uvolněná jezdecká poloha. Toto je individuální, subjektivní. Záleží na výšce postavy, poměru délky nohou, trupu a rukou. V mém případě, výška 185 cm. Vše úplně dokonale sedí. A když položím ruce na široká řídítka, vím, že mám motorku zcela pod kontrolou. Bez únavy. Motorka je to, přece jenom, poměrně vysoká. Takže menší jezdci mohou mít problém bezpečně došlápnout na zem. (Znal jsem kdysi jednoho, kterého pro celkovou tělesnou slabost neodvedli na vojnu. Ale jezdil na JAWA 500 OHC. Měl problém na místě tu motorku zvládnout a tak, když se potřeboval rozjet a nebo zastavit, musel být po ruce někdo, kdo mu s tím pomohl. Doma měl takové stupínky, mezi které vždycky tu motorku zaparkoval. No byla to pokaždé velká sranda.) Ale tento „problém“ je dnes u většiny „velkých“ endur. Prostě to jsou vysoké motorky. Na druhou stranu, z málokterého dopravního prostředku máte tak dobrý přehled o provozu a při jízdě krajinou se naskýtá výhled skoro jako z koňského hřbetu. Takže sice až druhý nejkrásnější, ale dojeďte na koni třeba ke Středozemnímu moři. Inu, dojedete, ale nebude vám na to stačit dovolená.

Díky tomu, že už jsem měl na Africe pár kilometrů naježděno, pro mne nebylo překvapením, jak snadno se vede po silnici bez ohledu na její stupeň devastace. Za to samozřejmě dík podvozku. Je-li podvozek postaven z kvalitních komponentů a správně nastaven, obejde se z 99% bez různých elektronických, semi aktivních berliček. A navíc, bez dalšího rizika závad. Letos už třetí pozitivní zkušenost. Vepředu 21“, vzadu 18“. Na první pohled by se zdálo, že pro převažující silniční provoz to není právě optimální. Opak ale může být pravdou. Právě v součinnosti s kvalitním podvozkem to má ten efekt, že terénní nerovnosti a doslova skoky, tak typické pro naše silnice motorka doslova žehlí. A to má ten pozitivní efekt, že jezdec není unaven a díky tomu jede bezpečně. Samozřejmě, pokud není úplný magor a nebo nemá smůlu na jiného magora. V takových případech jsou ale stejně veškeré technické vymoženosti na pendrek.

Takže co závěrem. Při své účasti na jedné motorkářské akci, kde si Africu chodili prohlížet různí lidé, jsem absolvoval řadu rozhovorů. Většinou s lidmi, kteří na ní nikdy sami neseděli. Což je většinou fajn, protože ti lidé se zajímají. Zvažují třeba koupi motorky. Nějakou mají a chtějí změnu. Už nejsou začátečníci, chtějí třeba začít cestovat a tak hledají, vybírají. Ti se zajímají a protože mě třeba znají z knížek a nebo tohoto blogu tak vědí, že nejsem ničí. Že jsem svůj. Což je výhoda. Takže jim mohu říct svůj názor i na motorky jiných značek, na kterých jsem měl možnost jezdit. 

A teď vytáhnu ze své paměti pár „perliček“: „Dyť to nemá ani sto koní, to si myslíš, že to pojede? Nebo: „Podívej se na ty sváry. To je jak kdyby to dělal vařil nějakej učedník. Dyť jim to rezaví“. Podíval jsem se tam, kam koukalo oko rozumbradovo. Na sváru jsem fakt neviděl něco abnormálního. No ale takový jsou lidé. 

Co já na to? Na rámu se nejezdí. To je něco, co motorku drží pohromadě. A co se výkonu týká, tak jsem přesvědčen, že kdyby si na to rozumbrada sednul tak by záhy pochopil, snad, že Africa má tolik výkonu, že ho nedokáže využít. Notabene zvládnout.

AFRICA TWIN je motorka, na které se nemusíme bát jet i opravdu daleko. Můžeme si ji, díky široké škále příslušenství, od řady renomovaných výrobců, doslova personifikovat. Udělat z ní originál. Přizpůsobit ji svým požadavkům a představám. 

A to je obrovská přednost motorek. Dávají prostor fantazii. Při výběru, přípravě a hlavně – při ježdění na nich. 

Petr Fryč