Po zhruba jednom roce jsem dostal možnost znova vyzkoušet skvělý převodový systém DCT, montovaný do stroje HONDA CRF1000L AFRICA TWIN DCT (celým jménem).
Tentokrát v plně vybaveném provedení ADVENTURE. Nejprve jsem si musel zopakovat umístění a funkce všech prvků výbavy. Zajímavé je, jak jednoroční pauza vůbec nic neznamená. Prostě se rozjedete a všechno se Vám úplně automaticky nahodí. DCT převodovka je samozřejmě skvělá pro popojíždění městem, což jsem, vzhledem k tomu, že jsem musel projel napříč skoro celou Prahou, dokázal hned využít měrou vrchovatou. Opět jsem ocenil skvělý posaz a hlavně úžasnou lehkost ovládání i při tempu téměř hlemýždím. Následnou jízdu po dálnici nemá cenu moc komentovat, protože rovně umí jezdit snad úplně všechno. Oproti loňské motorce, která měla menší plexy my ale bylo mnohem lépe. Větší štít lépe chrání i při značně nadlimitních rychlostech.

Jediné, co jsem o převodovce DCT věděl (myšleno technicky) je to, že se jedná o dvouspojkovou, přesněji dvouhřídelovou převodovku. Protože nejsem technik, zalovil jsem na internetu, kde jsem našel toto:

„Z technického hlediska by možná přesnější název byl dvoutoká převodovka. Je to totiž speciální typ poloautomatické převodovky, kde může být výkon od motoru k řetězu (hnacímu hřídeli) přenášen dvěma cestami. To, kterou z nich je právě výkon přenášen, určuje sepnutí jedné z dvojice spojek. Jedna spojka zapojuje liché rychlostní stupně, druhá sudé.

V praxi pak jde o to, že zatímco na aktuálně sepnuté spojce je zařazen rychlostní stupeň, na spojce rozepnuté dojde k předřazení jiného rychlostního stupně. Přeřazení pak probíhá tak, že se první spojka rozepne a druhá sepne, takže prakticky nedojde k přerušení toku výkonu. 

To má několik výhod – řazení je téměř neznatelné a při předvídatelném jízdním režimu prakticky okamžité. To nejenže zpříjemňuje jízdu a zlepšuje dynamické vlastnosti, ale i šetří palivo“.

Než jsem se s převodovkou DCT poprvé setkal tak jsem si říkal, že to bude divné. Možná i zajímavé, ale nic velkého jsem si od ní nesliboval. Patřil jsem ke skalním zastáncům názoru, že řazení nohou a mačkání spojky k jízdě na motorce prostě patří a automatická převodovka je dobrá tak akorát pro skútry a nebo velká, těžká auta. Velmi rychle mě tento blud přešel. Řadička a ani spojková páčka, jejíž místo nahradila páka parkovací brzdy, která je nutná pro parkování na šikmé ploše, mi vůbec nechyběla. Parkovací brzda je nutná. Nelze totiž zařadit žádnou rychlost.

Po nastartování uděláme palcem pravé ruky cvak a máme tam režim „D“. Ten rovnou přeskočme a zapomeňme na něj (nuda). Druhým cvaknutím tam máme režim „S“ (to už je mnohem lepší). Mám ve zvyku dost často řadit, abych měl motor v optimálních otáčkách a stále v tahu. To mi poskytuje režim „S“. Řadí téměř zcela přesně, skoro tak, jak bych řadil já sám ☺. Někdy možná i líp. Navíc, nechová se jako automat v autě. Řazení jasně vnímáme. Jak nahoru, tak i dolu a pokud by nám náhodou nevyhovoval zařazený rychlostní stupěň, třeba při potřebě víc brzdit motorem, doladíme to jemným tlakem levého palce. Nahoru řadíme levým ukazovákem. Obě páčky jsou přesně tam, kde mají být. DCT převodovka je super také při popojíždění po městě, kde máme úplně volné obě nohy a už vůbec neřešíme, třeba při jízdě ve dvou a rozjíždění do kopce, že nám motor „chcípne“ a nebo budeme poskakovat.

Pokaždé, když píšu recenzi na nějakou motorku, snažím se ji používat v podmínkách a prostředí, pro jaké byla postavena a nebo si takové alespoň, v mezích možností, nasimulovat. Máte-li motorku jenom na pár dnů, nemůžete odejet na druhý konec Evropy.

Skoro celý jeden den jsem strávil na silnicích Českomoravské Vysočiny. Za krásného počasí jsem si užíval přesné vedení motorky v zatáčkách. „Přeletět“ zatáčku přes horizont je velká paráda, stejně jako projet zatáčku v dolíku. A takových je tam dost. Motorka skvěle drží stopu a s naprostou lehkostí, a jistotou se překlápí z náklonu do náklonu. I díky konstrukci „vše uprostřed“ sedíme doslova v motorce a máme pocit přímo dokonalé ovladatelnosti v malých i velkých rychlostech. Bez ohledu na kvalitu vozovky.

Další den jsme si vyjeli, tentokrát ve dvou, do Orlických hor. Z počátku to vypadalo, že bude zase krásný den. Od Solnice, přes Deštné v Orlických horách až po Orlické Záhoří, lilo jako z konve. V jezdecky nejzajímavějších částech okruhu tak bylo hodně mokro, dost zima a v úseku od Šerlichu po Orlické Záhoří leželo v příkopech ještě dost sněhu. V lesních úsecích bylo na silnici často jehličí, které pěkně klouže a nebo zbytky zimního posypu. Díky těmto podmínkám jsem si znova ověřil, jak se AFRICA TWIN bezpečně vede. I v dost utažených zatáčkách jak do kopce, tak i z kopce. Za celých cca 220 km, z toho v dešti asi tak 1/3, jsem neměl jedinkrát pocit, že se motorka chová nějak neklidně a nebo tak, jak bych nechtěl. A opět se musím vrátit k DCT. Ta nabízí režim zcela manuálního řazení, což je do těchto nevyzpytatelných podmínek optimální. Pro nastavení manuálního režimu slouží černé tlačítko zcela vpravo dole, na pravém sdruženém ovladači. Tím, že se mohu zcela rovnoměrně a stabilně opírat o obě stupačky, již jsem o tom psal v případě jízdy ve městě, a že nemusím měnit ani uchopení řídítek, myslím tím ovládání spojkové páčky, což si ani neuvědomujeme, je možné se mnohem lépe soustředit na samotnou jízdu a bezpečné vedení stopy. Navíc, případné přeřazení, levým palcem a nebo ukazovákem, je otázkou zlomku vteřiny.

Podvozek se zjevně obejde i bez všemožných elektronických pomůcek (možná berliček), kterými se dnes, u mnoha strojů, individuálně nastavuje podvozek. Veškeré nerovnosti na vozovce pobírá zcela suverénně, ať jedeme sólo a nebo ve dvou.

Výkon motoru je naprosto dostatečný. Samozřejmě pokud nemáme potřebu při každém předjíždění předvádět jak nám to jede a nebo předjíždět za každou cenu. A nebo z motorky uděláme něco jako soumara, který má přes celý kontinent převézt nejenom nás, ale ještě vybavení na dva týdny kempování. Ale na to AFRICA TWIN stejně není stavěná. Je to, na současné poměry, jednoduchý sportovně cestovní stroj, který, pokud má správné obutí a zkušeného jezdce, bez problémů zvládne i poměrně náročný terén. Ostatně na to byl primárně zkonstruován.

V jedné diskusi na facebooku padlo několik dotazů na parkovací brzdu, která je v místě běžném pro spojkovou páčku. Jedna z otázek byla, jestli není možné ji, byť nedopatřením, za jízdy zmáčknout. Jak z obrázků patrno, nebylo by to nic jednoduchého.

Ale abych jenom nechválil, přece jenom mám drobnou výtku. Denní svícení by mohlo využívat oba reflektory a ne pouze pravý.

Shrnutí

HONDA CRF1000L AFRICA TWIN DCT má výkonu dostatek. Jízdní vlastnosti, alespoň pokud mohu posoudit z ježdění na nejrůznějších formách asfaltu, sólo i ve dvou, ale bez těžkých zavazadel, naprosto předvídatelné a bezpečné. Podvozek se, jak už jsem také psal, v pohodě obejde bez elektroniky. Brzdy fungují skvěle a tak se ještě podívejme na to, co je neméně důležité a to je jízdní komfort.

Je fakt, že dávám přednost vysokým motorkám a to AFRICA TWIN je. Důvod je prostý. Na vysoké motorce sedím pohodlně, ve vzpřímené poloze. Moje spolujezdkyně má dostatek místa pro své dost dlouhé nohy a ještě v pohodě vidí kam a jak jedeme. Díky vzpřímené poloze mě nebolí záda a ani za krkem, a mám perfektní přehled o dopravním provozu. Vysoká motorka, ADVENTURE, protože se u ní počítá s alespoň občasným výletem do přírody, mívá příjemně široká řídítka, což mi také vyhovuje. Je to pohodlné a mnohem lépe se, díky nim, manévruje i při velmi pomalé jízdě, nebo na místě. Co mě velmi příjemně překvapilo, bylo fungování čelního štítu. Podle mě ho není třeba měnit za nějaký jiný. Ač nevyniká „sofistikovaným“, složitým tvarem, zajišťuje dokonalou ochranu jak před tlakem vzduchu a to i při rychlostech dost přesahujících rychlostní limity, tak i v dešti. V neposlední řadě nám poskytuje účinnou ochranu před polétavým hmyzem, kterého je u nás opravdu hodně. Z motorek, na kterých jsem v poslední době jezdil, takto fungoval pouze TRIUMPH EXPLORER. Na některých strojích to byla jízda doslova od pumpy k pumpě, protože mám rád dobrý výhled. Pohled skrz rozplácnutého brundibára fakt nemám rád.

Takže závěrem. Na CRF1000L AFRICA TWIN DCT se nejenom sedí, ale hlavně jede perfektně. Věřím, i když jsem neměl možnost to vyzkoušet, že i na hodně velké vzdálenosti.

Epilog

Když jsem ráno, 9.5.2017, (bylo7°C), odjížděl vrátit motorku, hned po vyjetí jsem  zmáčknul ono kouzelné, černé tlačítko úplně vpravo dole na pravém ovladači, aktivující manuální režim. Samozřejmě, že je tento režim nejlépe využitelné při jízdě v terénu a nebo při sportovním stylu jízdy. Ale já tentokrát jsem to ocenil i při protahování se skoro 10 km dlouhou kolonou na příjezdu do Prahy po D11 a po celé Jižní spojce až ke sjezdu do Strašnic.

Takže tím se využitelnost DCT zkompletovala. Kdo  chce jezdit volně, jenom po asfaltu, nevyžaduje od motorky žádnou rychlou akci a preferuje spíš nízkou spotřebu, spokojí se třeba s režimem „D“. Já ho považuji za téměř zbytečný. Kdo chce jet sportovněji, ale také bezstarostně a spíš se soustředit na dojmy z právě projížděné krajiny, cvakne si dvakrát, na režim „S“. Pokud si sem tam sám manuálně přeřadí, bude mít velmi dobrý pocit z aktivní sportovní jízdy. No a kdo chce plně využít potenciál motoru a jízdních vlastností stroje, přepne si na manuál a automat mu do řazení přestane zasahovat. Oproti klasické převodovce je pak pouze ten rozdíl, že nemáme spojkovou páčku a řadíme levou rukou. Po zbavení se předsudků a nebo obav nakonec přijdeme na to, že je to velmi příjemné a také rychlejší než u klasického způsobu řazení.

Nemám v tomto vyhraněné preference. Po svezení s DCT si ale nedokážu zodpovědět otázku, čemu bych nakonec dal přednost. Podle mne se v krátké době objeví obdobně vybavené modely i u dalších značek. Samozřejmě, stejně jako u Hondy, to bude alternativa k plně manuálním převodovkám. Nebál bych se ani spolehlivosti, či životnosti DCT. Nakonec u aut už je to běžné. Elektronika je dnes na vysoké úrovni. Díky mnoha tisícům testovacích kilometrů v těch nejdrsnějších podmínkách jistě konstruktéři našli taková konstrukční řešení, aby si nová AFRICA TWIN nezkazila své jméno, které je navíc jedním z nosných prvků marketingové strategie.

Vřele doporučuji si vyzkoušet a pak vážně uvažovat o nákupu.

Petr Fryč