HONDA NT1100 DCT

AFRICA TWIN pro silničáře?

Když jsem slyšel poprvé, že Honda připravuje novou cestovní motorku, s dvouválcem známým z cestovního endura AFRICA TWIN, vypadalo to, že připravuje takovou trochu zjednodušenou Afriku pro ty, co nejezdí do terénu. Čekal jsem nějaký derivát, něco pouze „zcivilizovaného“. A dočkal jsem se, k mému příjemnému překvapení, naprosto originální, zcela svébytné motorky, pouze využívající některou již osvědčenou a vyladěnou techniku z výše zmíněného cestovního endura.  

Když jsem své „testování“ plánoval, uvažoval jsem, že tyto dvě motorky porovnám. Inu, po pár prvních stech metrech, v sedle NT1100 DCT, vzala tato naivní představa za své. Motorky jsou to tak naprosto rozdílné, že jakékoliv porovnávání by bylo naprosto nesmyslné. Takže tento článek bude jen a pouze o NT1100 DCT.

Svou recenzi začnu designem. To je to úplně první, čeho si oko všimne a buď zaujme nebo odradí. Jak jsem z různých reakcí zjistil, je, moderně řečeno, – kontroverzní. Mně na něm nic kontroverzního nepřipadá, protože se mi jednoznačně líbí. Ale budiž: „někdo holky, jiný vdolky“. 

Honda šla vždy svou cestou a neměla potřebu kohokoliv kopírovat. Proč taky. Je to pořád největší světový výrobce motorek. „Obličej“ NT1100 má velmi čistý, zdánlivě jednoduchý až, dalo by se napsat – fádní, či asketický tvar. Je výrazně aerodynamický, k čemuž se dostanu později. Jeden diskutující, s určitou mírou despektu řekl, že to vypadá jako skútr. No proč ne. Na skútrech není nic špatného. Honda zde pokračuje v designové lince odzkoušené na X-ADV a svým způsobem i na poslední generaci Gold Wingu. X-ADV je ostřeji řezané a G-W má naopak tvary trochu oblejší a „baculatější“. 

Aerodynamika

Na ní si designéři a konstruktéři dali skutečně záležet. Při jízdě po běžných silnicích, rychlostmi, které nám umožňuje jejich kvalita a provoz, aerodynamiku moc neřešíme. Maximálně tak, když prší, kdy si uvědomíme, že v rozkroku nemáme tolik vody, nebo při míjení kamionů. Pokud o tom takto přemýšlíme. Ne bezvýznamnou roli hrají i malé deflektory po stranách kapotáže. Když jsem jezdil v bezprstových rukavicích, necítil jsem absolutně žádný tlak na ruce, nebo chlad. Krásně „uklízejí“ proud vzduchu do stran. Takže. Déšť jsem neměl možnost vyzkoušet. Nezapršelo. Při míjení kamionů je, na rozdíl od mnoha jiných strojů, NT1100 ve velkém klidu. Až mne to překvapilo. Kdy ji ale velmi oceníme, to je při rychlostech nám na tuzemských silnicích zapovězených. Dálniční stotřicítka pro NT1100 fakt není rychlost. To je takové – ploužení. Ve stopadesátce už je to lepší. To je opravdu pohodová rychlost. Motor si příjemně přede, z výfuku se ozývá hezky hluboký zvuk a aerodynamika začíná fungovat. No a když přiložíme ještě trochu pod kotel, nemusíme moc a na displeji se objeví trojčíslí začínající dvojkou, které chce stále stoupat, máme pocit jako když nás NT1100 vcucne do jakési bubliny. Vše se uklidní, ztichne a my se doslova vznášíme. Škoda, že to nikdy nemůže trvat déle než několik okamžiků. Vyzkoušel jsem to z čistě „studijních“ důvodů. Připadalo mi, že NT1100 prostě chce jet. A když jí držím na zákonném rychlostním limitu, omezuju jí na svobodě. Motorku nevnímám jen jako stroj, ale jako organizmus, jehož jsem součástí. A já neměl důvod ji na ničem omezovat. Takže jsem jenom dělal, co po mně chtěla. Otočil jsem heftem a popustil jí uzdu. Podotýkám, že jsem při tom neležel na nádrži, ale pohodlně, vzpřímeně seděl. Široko daleko přede mnou a za mnou nikde nikdo. Nikoho jsem tedy svým počínáním neurážel, ani neohrožoval. Snad ani sebe. To, jak NT1100 fungovala mi dodávalo neskutečnou míru jistoty. (Tímto samozřejmě nechci nikoho nabádat k napodobování. Je to – proti předpisům.)

V jedné diskusi padlo, že NT1100 má málo výkonu a slabý podvozek. Inu, jářku, výkon mi nikdy nechyběl a podvozek odváděl svou práci úplně bez problémů. I v rychle projížděných zatáčkách, ve slušných náklonech, na ne úplně rovné podložce (chtěl jsem trochu zakulatit divně ojeté pneumatiky) jsem necítil, že by něco neměl zvládnout. 

Co se obecně výkonů motorů týká, tak to je kapitola sama pro sebe. Podle častých, hlasitě pronášených názorů některých jedinců by se zdálo, že jakmile motorka nemá alespoň 150 k, nemá výkon. Já na to, že 95 ze sta jezdců nedokáže tento výkon využít ani z poloviny. Nemá na to jezdecky a hlavně psychicky. On to ani neumožňuje provoz a kvalita běžných silnic. Takže motor, s výkonem kolem jednoho sta koní, je zcela dostatečný, a i naložené motorce dává velmi slušnou dynamiku a vysokou míru aktivní bezpečnosti při předjíždění, nebo řešení krizových situací. A zároveň ušetříme pěkných pár desítek, ne-li set tisíc korun rozdílu v kupní ceně. Třeba právě na cestování. Ono nezáleží ani tak na tom, co je pod nádrží, ale – kdo drží „knipl“. 

Nemám moc rád motorky nabité elektronikou až k prasknutí. Týká se to i elektronicky řízených podvozků. Jen potenciální zdroje problémů. Proto mi je sympatické, že NT1100 má jednoduchý, ale solidní, „pouze“ manuálně stavitelný podvozek. Úplně to stačí a máme o další zdroj potenciálních technických problémů méně. Není nad jednoduchost a solidnost.

Honda obecně a pro NT1100 to platí také, má jedny z nejpřehlednějších a nejlépe uspořádaných kokpitů. TFT displej je dokonale čitelný i na přímém slunci a logicky zobrazuje veškeré potřebné údaje. Navíc je umístěn dostatečně vysoko, takže ho mám perfektně v zorném poli, aniž bych musel hýbat očima. Natož hlavou. Líbí se mi i systém dvou displejů nad sebou. Na spodním nemůžeme nic měnit. Ten si prostě jede po svém a ukazuje jen to nejdůležitější.

Ovládací panely na řídítkách, hlavně ten důležitější, ovládaný levou rukou, vypadají na první pohled složitě, až nepřehledně. Opak je ale pravdou. Jakmile pochopíme, k čemu která páčka nebo tlačítko slouží, zjistíme, že je to vrchol jednoduchosti. Jenom s jednou věcí jsem měl drobný problém. A to, když jsem jel v rukavicích, občas jsem, místo podřazení levým palcem, zatroubil. V rukavicích bez prstů nebyl problém. Takže někdo, kdo má ruce jak lopaty a tomu příslušně velké rukavice, by s tímto mohl mít problém. Konstruktéři tam opravdu nevytvořili moc místa. Týká se to ale pouze verze s DCT. 

V kokpitu jsou i dvě dobře umístěné zásuvky. Kulatá 12 V i před vodou dobře schovaná USB.

U motorky určené pro dlouhé cesty je důležitá kvalita obou sedaček. To se povedlo co do tvaru, výšky i materiálu. Při svých jízdách jsem ani jednou nepociťoval jakýkoliv diskomfort.

Obecně nemám moc rád plastové, do stran vyklápěcí kufry. Víka se kroutí, blbě se otevírají, zavírají i nakládají. Není nad shora nakládací hliníkové. Roli samozřejmě hraje design a hlavně peníze. Plastový kufr se skládá ze dvou výlisků a trochy kování. Dát na aerodynamicky designovanou motorku hranaté hliníkové kufry by byl samozřejmě designerský nonsens. Takže to chápu. Tyto navíc k celému designu dokonale ladí. A jsou, na rozdíl třeba od kufrů u G-W, uvnitř tvarově velmi jednoduché, takže dobře využitelné. Za mne tedy dobrá práce.

Technickým parametrům se věnovat nebudu. Ty si může každý dohledat na webových stránkách: https://www.honda.cz/motorcycles/range/touring/nt1100/overview.html.

Když jsem na NT1100 DCT ve Vrbovce sedl, bylo mi hned po pár stech metrech jasné, že budeme kamarádi. 

Motorka padne v mžiku do ruky. Máme-li již nějakou zkušenost s charakteristikou tohoto dvouválce a dvouspojkové automatické převodovky, se sekvenčním řazením, je to o to rychlejší. Myslím, že NT1100 by mohla být logickým „vývojovým“ stupněm pro majitele NC750X, kteří nechtějí pokračovat směrem k přece jen vyššímu a cenově náročnějšímu enduru, ale chtějí zůstat „na silnici“.

NT1100 se skvěle vede v hustém provozu městských ulic, po středočeských rozbitých okreskách, v rychle projížděných zatáčkách, pokud máme k dispozici kvalitní podklad, i při rychlé jízdě po dálnici. Vše jsem měl možnost vyzkoušet sám i při jízdě ve dvou a s částečným nákladem v kufrech. Nikdy jsem neměl pocit, že bych měl nedostatek výkonu. Byl ho vždy dostatek. Jak pro rychlé a krátké předjíždění, i víc aut najednou (nemám rád takové to poskakování přes jedno auto), tak pro větší dávku adrenalinu v pod plynem projížděných zatáčkách. NT1100 má, alespoň pro mne (185 cm výšky), naprosto dokonalou ergonomii. Příjemný úhel kolen a pohodlně položené ruce na řídítkách. Dál už bych se asi opakoval.

Takže závěrem? HONDA NT1100 se fakt povedla. A automat DCT k ní sedí jak – „prdel“ na hrnec. Jak se říká. Ve vší slušnosti.

Petr Fryč  

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s