Tahle motorka je pro mladý

Nemám rád termín „rozpočtová motorka“. Evokuje cosi ošizeného. Rozpočtová je úplně každá. Vždy jde o kompromis mezi přáním konstruktérů, prodejců a potenciálních jezdců, kteří by si samozřejmě přáli to nejlepší a rozpočtářů, zodpovědných za to, že bude firma vydělávat. Skutečná cena motorky nepředstavuje snad ani polovinu její koncové ceny. Když to vezmeme odzadu. Stát DPH 21% za nic, prodejce, dovozce, dopravce a na konci tohoto řetězce je fabrika, která ty skvělé motorky vyvinula a vyrábí.  

YAMAHA TRACER 7 GT, je také výsledkem rozpočtů (kalkulací). Nic méně – nabízí docela dost muziky. Být mi někde mezi dvaceti, až, dejme tomu, třiceti, chtít jezdit a nebýt ještě vyhraněný, byla by to určitě možná volba. Je to jedna z ideálních motorek pro mírně pokročilé jezdce. Ne pro naprosté začátečníky. Po nějaké motorce z druhé ruky, nebo raději něčem novém, ale za rozumnou cenu, dejme tomu druhá (pokračovací) motorka.

Celkovým pojetím a designem je to, řekl bych, motorka spíš klučičí než holčičí. Ale mohu se mýlit. Otázka vkusu. Rozhodně bych ho označil jako dynamický. Když začnu odpředu, tak díky moderním led technologiím a malé potřebné ploše světel, evokuje jeho „ksicht“ závodní stroje. Velmi sympaticky působí světla pro denní svícení. Hlavní světla jsou decentně schována pod kapotáží, podobně jako u sportovních strojů. Vypadá to dobře.  Dynamický výraz doplňují, při pohledu zpředu, kryty řídítek opticky navazující na malou kapotáž. Vypadají pěkně, jejich funkčnost, třeba v dešti, jsem neměl možnost vyzkoušet. Pod nimi jsou hezky schované blinkry.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Když se přesuneme do kokpitu, tak je velmi příjemné naprosto jednoduše, funkčně, masívním madlem, vyřešené posouvání čelního štítu. Který, díky své velikosti a tvaru, skvěle plní svou funkci. I jezdec vyšší postavy za ním najde dostatek komfortu.   

TFT displej je jednoduchý, přehledný, zobrazující potřebné údaje. Sedí mi trochu víc, než dělený u 9 GT. Pro můj vkus je nízko, a také je trochu na „štíru“ s čitelností na přímém slunci. Dobrý dojem z kokpitu trochu kazí absence zásuvek už v základu a také poměrně tenká řídítka. I některé levnější motorky už mají kónická a trochu chaotické mi také přijde uchycení krytů řídítek na zvláštní, trochu zbytečné hrazdě. Ovladače na řídítkách jsou standard a fungují bezvadně. Levým palcem ovládáme blinkry a jednoduché menu, pravým startér a nouzové blinkry. Toť vše. Naprosto to stačí. 

• 

• 

• 

• 

Nádrž má příjemný tvar i dostatečný objem 17 l. Při docela nízké spotřebě stačí i na velmi dlouhý dojezd. 

Absolutorium zaslouží dvojsedlo, vyrobené z velmi příjemného materiálu s různě tuhou výplní. Sedí se na něm příjemně a vydržíme na něm i dlouhou cestu bez pocitu únavy. To se týká i celkové ergonomie. Jezdecká pozice je uvolněná a zajišťuje nejenom velmi dobré ovládání stroje, ale také velmi pomalu stoupající únavu na dlouhých cestách. 

Boční kufry, o objemu 20 l., jsou symetrické, mají hezký, jednoduchý tvar a dobře využitelný vnitřní prostor. Doplníme-li ještě centrální kufr, máme dostatečnou přepravní kapacitu i pro víkendové ježdění ve dvou. Při skromnosti i na delší dobu.

• 

• 

• 

• 

• 

No a jdeme k podvozku. Na přední vidlici i zadním pérování můžeme nastavovat předpětí i odskok. Podle mých zkušeností je ale stejně nejlepší, jak je nastaveno z továrny. Když už se do toho někdo chce pustit, musí tomu opravdu rozumět. Jinak napáchá víc škod než užitku. Rám je velmi kompaktní, lehký, a přitom dostatečně tuhý. Motorce poskytuje bezpečné, předvídatelné jízdní vlastnosti, které nás budou bavit na krátké vyjížďce stejně jako na dlouhé cestě. Přední dvoukotoučová a zadní jednokotoučová brzda mají naprosto dostatečný výkon, který se příjemně dávkuje. Ani nevím proč, ale mám docela rád tyhle „nahlodané“ brzdové kotouče. Brzdy spolehlivě ubrzdí motorku i z velké rychlosti. Když navíc zapojíme brzdný efekt motoru, umíme-li ho využívat a také se naučíme brzdit i zadní brzdou, je schopnost motorky zastavit doslova na pětníku zaručena. Super. 

• 

• 

A jsme u srdce každé motorky, motoru. Tady si vypůjčím (trošku upravený) popis z oficiálního webu: 

„Nic jiného v dané třídě vám nepřinese tak dobrý pocit nebo zvuk jako pozoruhodný motor CP2 o objemu 689 ccm, splňující normu EU5. Filozofie crossplane má nerovnoměrnou sekvenci zapalování, která poskytuje silný a lineární točivý moment. Nabízí nejsportovnější a nejzábavnější jízdu ve své třídě.“ Trošku jsem ho zkrátil. 

Když jsem, před pár lety, jel poprvé na dvouválcové sedmistovce od Yamahy, byl jsem z motoru dost zoufalý. Nebavil mne. V nízkých otáčkách to vůbec nejelo a když jsem chtěl, aby motor trochu ožil, musel jsem ho pořád držet pod krkem. Tento motor je něco zcela jiného. Výkonová křivka je fakt naprosto lineární a motor krásně táhne už od poměrně nízkých otáček. Což je důležité, hlavně když jezdíme přírodou. Jedeme, a přitom neděláme zbytečný kravál. Na rozdíl od většího, 9 GT, kde jsem kritizoval nedostatek zvuku, tady to neplatí. TRACER 7 GT má zvuk velmi příjemný.

• 

• 

Tak a teď konečně jak se na 7 GT jezdí.

Jeden den jsem vyvezl TRACER 7 GT na trochu delší výlet. Abych poznal, jak se bude chovat na různých druzích asfaltových povrchů. Od těch nově zrekonstruovaných, s krásně rovným asfaltem, zatím, až po takové, kterých se lopata cestářova nedotkla posledních 40 let. A před čtyřiceti lety cestář lopatou uplácal asfalt, který asi jinde zbyl. Takže je to spíš takový dost nepohodlný offroad. K tomu sem tam od zimy neuklizený posyp a nějaké ty díry. Klasické, české venkovské silnice, jakých je stále dost a dost. Krásná krajina a tyto roztodivné silnice se najdou i v Orlických horách a Jeseníkách. Tam jsem si to namířil.

• 

• 

• 

• 

Od nás se, do kterýchkoliv hor, jede nejdřív dlouho po rovině, po silnicích s poměrně hustým provozem. Tam poznáme, jak motorka akceleruje od nějakých šedesáti km do sta. Což je důležitý prvek aktivní bezpečnosti. Rychlé předjetí. Jezdil jsem sám, takže nevím, jaký záběr by měl motor při obsazení dvou, a ještě s nějakým nákladem. Ale za mě dobrý. Motor se zvedá velmi ochotně a táhne motorku dopředu. Nemá žádné výkonové díry, takže se můžeme spolehnout, že najednou nezačne vadnout.

Jakmile se dostaneme trochu do hor, kde jsou silnice zatočenější, poznáme kvalitu nejen motoru, ale hlavně skvěle postaveného podvozku. Je na výbornou. I na rozbitých silnicích jede naprosto spolehlivě, do sedačky ani řídítek se nepřenášejí nepříjemné rázy, a tak ani na tomto povrchu není jízda únavnou a nepříjemnou. 

Mezi Českými Petrovicemi a Mladkovem je tříkilometrový úsek, kde je několik na sebe krásně navazujících, hodně utažených zatáček. Tam vždy „testuju“, jak se motorka vede a překlápí z jedné strany na druhou v krátkých zatáčkách. V malé rychlosti, takže navíc bezpečně. Ale právě takovýchto zatáček je, třeba v Alpách, na tisíce. Vždy to projedu třikrát i čtyřikrát. Nahoru i dolu. Jezdím sem skoro se vším, co mi přijde pod ruku. Teprve pak mám srovnání. TRACER 7 GT se v těchto zatáčkách vedl naprosto dokonale. Když máme do zatáčky správně zařazeno, můžeme 7 GT i v relativně malé rychlosti krásně položit a máme jistotu, že nás z toho motor vytáhne. Podvozek navíc krásně drží stopu. A když, sem tam, najedeme na nějakou nečistotu, nebo bitumen, jenom se lehce sklouzne, ale není to žádné drama. Okamžitě se chytne, ani se nezavlní a jedeme dál. Jenom se nesmíme leknout a ztuhnout. Překlápění z náklonu do náklonu je de-facto intuitivní záležitost. Otočím pohled někam za zatáčku a motorka tam jede. 

Takže když to shrnu. Za prvé, ježdění na TRACER 7 GT je velmi zábavné. Za druhé, díky vysoké míře pohodlí je předurčen i k cestování. Za třetí, díky určité jednoduchosti a absenci různých elektronických zbytečností, které stejně nepotřebujeme, nebo nevyužijeme, by mohl být velmi spolehlivý. A za čtvrté, jak jsem psal někde v úvodu. Je to ideální motorka pro mírně pokročilé, mladé jezdce s ambicí cestování. Neposkytuje tolik komfortu, ani výkonu, jako větší, ale také podstatně dražší stroje. Ale o tom ježdění na motorkách, minimálně do určitého, vyššího věku rozhodně není. 

Petr Fryč