Moudrý pán, skvělý herec a také milovník rybaření, Jan Werich kdysi řekl: „Čas, strávený na rybách, se do života nepočítá“. Já na ryby nechodím a tak si dovolím parafrázovat: „Čas, strávený v sedle motorky, zvolna jedoucí nádhernou toskánskou krajinou, život zpříjemní“.

Nádherné, divoké, rozeklané, zalesněné hřebeny a vrcholky Apenin tvoří severní a východní hranici Toskánska. Jeho centrální částí jsou údolí Valdarno a vinařské oblasti Pratomagno a Chianti. K tomu přidáme ještě malebné pahorky Colline Metalifere a městské klenoty jako jsou historická centra Florencie, Sieny a nebo Pisy. Ale také opevněná města Voltera, San Gimignano, či nekrásnější toskánské horské město, Cortona. Prakticky na každých pár kilometrech narazíme na nějaký klenot. Toskánsko je doslovným rájem pro milovníky umění všeho druhu, nádherných vín, skvělé gastronomie, olivového oleje, kávy a mnoha dalších darů této italské provincie. Samozřejmě včetně doslovného labyrintu nádherných venkovských silnic. 

Pro projíždění se na motorkách jsou v Toskánsku přímo ideální podmínky. Pokud nemáme opravdu smůlu na počasí. Hlavně v jarních měsících, kdy ve vrcholových partiích Apenin můžeme klidně narazit na zbytky sněhu, je zde velice příjemné klima. V letních měsících je tady už až moc teplo. Ideální je květen. I v běžném jarním dešti je jízda po zdejších silnicích příjemná. Provoz na místních, venkovských silnicích, které pro své vyjížďky vyhledáváme, je poměrně slabý. Sem tam nějaký ten traktor, pošťák a nebo někdo místní jedoucí na trh. Jinak je tomu o víkendech, kdy tady budeme potkávat množství místních motorkářů. Na ty je třeba si dávat docela pozor. Samozřejmě to tu znají a jezdí s typickým italským temperamentem. Přijížděli jsme k jednomu městečku, už si nevzpomenu na jeho jméno, a měl jsem pocit, že proti mně, po takové té kamenné zídce, které často lemují silnice, jedou dvě helmy. No a on tam Ital s partnerkou v takovém náklonu, že motorka nebyla vůbec vidět. V těsném okolí větších měst a hlavně v nich se musíme připravit na hustší provoz a v turisticky frekventovaných místech na problémy s parkováním. 

Toskánsko se dá projet a nebo poznat. Abychom mohli Toskánsko poznat, v celé jeho kráse a rozmanitosti, vyplatí se motorku si sem přivézt. Je to rychlejší a cesta se dá zvládnout i za jeden den. Navíc je to úspornější a také bezpečnější. A teď ten hlavní důvod. Když jsme tady byli před lety, tak na zpáteční cestě byly v přívěsu, kromě motorky, také kartony s vínem. Hlavně. O dalších dobrotách ani nemluvě. A navíc, když se zkazí počasí, vlastní zkušenost, tak motorku necháme doma a na výlet si můžeme vyjet autem.

V Toskánsku je velmi pestrá nabídka ubytování. Samozřejmě v kempech, které jsou hlavně na pobřeží, což ale není moc praktické, protože je všude daleko. Je ale možné, přes řadu agentur a nebo i na přímo, pronajmout si celý dům. Nebo, jede-li nás víc najednou, tak i více domů v jednom místě. Tato varianta je výhodná také v tom, že jedeme-li na dovolenou s partnerkami, které nemají třeba chuť strávit každý den v sedle, budou mít o zábavu postaráno. 

Motorkáře ale, kromě výše zmíněných lákadel, zajímá, jak se tady, v Toskánsku, jezdí. Skvěle. Sever a severovýchod Toskánska tvoří hlavně hřebeny Apenin, které nabízejí nespočet kilometrů krásných horských silnic s mnoha průsmyky. Největší divočina je severozápadní výběžek, kde Apeniny překonávají nadmořské výšky 2 000 m.  Tady můžeme jezdit po horách a zároveň, protože je to doslova co by kamenem dohodil, navštívit řadu krásných přímořských letovisek. V podstatě od spojnice Pisa – Florencie – Arezzo na jih a jihozápad se rozkládá Toskánsko, jak ho všichni známe. Po staletí, či tisíciletí udržovaná, úrodná zem s celou řadou nádherných vesnic a městeček, plná olivových hájů a vinic. Přehledná, romantická pahorkatina, po které se vinou nádherné, vyhlídkové silnice, na kterých se nebudeme ani minutu nudit. 

Toskánsko je země, kde neplatí rčení o spojení příjemného s užitečným. V Toskánsku spojíme příjemné s ještě příjemnějším.

V Toskánsku jsme byli dvakrát. Poprvé to bylo v roce 2004. Našli jsme si asi 300 let starý, možná ještě starší, kamenný dům, vysoko na horském svahu, nedaleko prý nejkrásnějšího toskánského horského města, Cortony. Motorky jsme tam převáželi. Naštěstí. Protože květnové počasí bylo tenkrát velmi vrtošivé. Nemít tam auta, asi bychom většinu času proseděli v obývací místnosti, jedli, pili a nebo spali a případně stále něco sušili. Takto bylo možno skloubit všechno. Když bylo hezky, tak jsme dělali celodenní okruhy na motorkách. A když hezky nebylo, tedy myšleno, že od rána lilo jako z konve, udělali jsme si autem výlet do nějakého blízkého města. Ono nakonec chodit po Assisi, Sieně,  Volteře, San Gimignanu nebo Arezzu, v příjemném jarním dešti je docela zábavnější, než se plazit po těch samých ulicích, rozpálených letním vedrem. Navíc v davu turistů. Z této základny jsme projeli jihovýchodní  část Toskánska a také kousek sousední Umbrie. 

Pokud by měl někdo zájem, tak souřadnice domu jsou: N 43.305954, E 11.977993. 

Když to zadáte na: mapy.cz, tak se vám v mapě objeví odkaz na: www.booking.com.

Uvidíte, jak je to krásné, klidné místo, dokonce s pěkně velkým bazénem. Cena je docela příjemná. Z údolí vede nejprve velmi úzká, vyasfaltovaná cesta mezi domy a ploty a posledních pár set metrů k domu je šotolina a ujetá hlína. Ale odměnou za toto drobné příkoří budiž fantastický klid a nádherný výhled. 

Podruhé jsme byli v Toskánsku v roce 2008. Protože nás bylo ještě víc než poprvé, našel jsem zcela ideální ubytování. Takovou doslova osadu složenou z několika krásných kamenných domů stojících vedle sebe. Opět ve vysokém svahu, otočeném k jihozápadu. Takže nabízel nádherné západy slunce. Ve vinohradu, nad městečkem Dicomano, ležícím, asi 30 km severovýchodně od Florencie. Opět trefa. Tentokrát i na počasí. Auta byla třeba jen na dopravu tam a zpět. Plnila pouze transportní roli. Protože nebylo možné u pana domácího, vinaře, nenakoupit jeho nádherná červená vína. Po celých kartonech. Přiměřeně. No nekup lahev skvělého červeného vína za 7 – 10 éček.

Dicomano bylo skvělou volbou ještě z jednoho důvodu. A tím bylo, že leží prakticky v ose Apeninského poloostrova. Takže, pro někoho, komu nedělá problém vstát brzo ráno a vrátit se pozdě večer, není problém dojet k oběma mořím. A ještě strávit dost času plaváním. Na východ k Jaderskému a na západ k Ligurskému. To ale nebyl náš případ. Na to nás tam bylo až moc. Takže ranní briefing, kam se pojede, byl vždy časově dost náročný ☺ Taky, když bydlíte u vinaře, se nechodí spát se slepicemi. Takže se náš akční rádius malinko zmenšil. Ale i přes to jsme, ne úplně pohromadě, ale většinou v menších skupinách, projeli asi to nejlepší, co se z tohoto místa dalo absolvovat. Značnou část toskánských Apenin, až po San Marino. Hlavně ale vinařské oblasti rozprostírající se na jih od Florencie. Ohraničené údolím Valdarno na východě až po pahorkatinu Colline Metallifiere na západě. Takže to nejkrásnější, co nabízí jarní Toskánsko. Kdy se vše probouzí k životu, neskutečně voní a ještě doslova září směsicí jarních barev. K tomu samozřejmě neopominutelná historická města, jako je Siena, San Gimignano, Poggibonsi, Volterra a mnoho dalších.

Tip na ubytování: www.fattoriaillago.com,  souřadnice: N 43.8919617, E 11.5236506. 

Ta dlouhá budova kousek pod vodní nádrží je vinařství majitele. Takže vždy cestou „domu“ krátká zastávka na nákup.

Moje závěrečná rada. Když do Toskánska, tak jaro a nebo podzim. V létě je tu horko a davy turistů. Najít si jedno klidné místo na ubytování. Pokud možno takové, odkud se dá jezdit do více stran pouze s minimálním pendlováním po jedné příjezdové silnici. No a teď samozřejmě naštvu ortodoxní motorkáře. Motorku si sem dovézt. Důvody jsem už popsal víše. Ale prostě znova, ještě jednou. Tolik nádherného a přitom docela levného vína a dalších skvělých dobrot, jako jsou třeba sýry, uzeniny nebo těstoviny na motorce nikdy neodvezeme. A byla by škoda jim to tam všechno nechat.

Petr Fryč