LANGUEDOC

Cestou do Pyrenejí musíme projet někudy podél pobřeží Golfe du Lion. To je podle mne nejkrásnější část francouzského pobřeží Středozemního moře. Není tady souvislá zástavba, jako v na Azurovém pobřeží, a tak se snadno dostaneme k vodě. No ale tato oblast, nesoucí jméno Languedoc (lang’dok), je také územím s velmi bohatou, často hodně krutou historií.

Táhne se v širokém oblouku od předhůří Pyrenejí na španělské hranice až po Francouzské středohoří, na které navazuje na severu a Rhônu na severovýchodě.

Dělí se na Horní Languedoc, což je zhruba region Midi-Pyrénées, a Dolní Languedoc, což je region Languedoc-Roussillon. Je to pestrá, turisticky zajímavá a s výjimkou pobřeží poměrně málo obydlená oblast, místy poměrně nehostinná, obdařená nespočtem památek. Obyvatelé se živí převážně zemědělstvím, kde zcela dominuje vinařství. Pochází odtud asi polovina produkce francouzských stolních vín. Ale také se zde pěstují olivy a nebo levandule.

Mezi významná města patří Montpellier, Nîmes, Narbonne, Sète, Béziers a nebo Perpignan. Hlavně ale historický, hradbami obehnaný Carcassonne. Všechna města můžeme minout, některá raději objet velkým obloukem, ale do Carcassonne musíme. Pokud si ho budeme chtít trochu prohlédnout a zažít jeho atmosféru počítejme, že nám to zabere alespoň půl dne.

V širokém, k jihovýchodu otevřeném, cca 220 km dlouhém oblouku středomořských pláží je Languedock-Roussillon oázou typicky příjemné atmosféry francouzského jihu. Je územím nepřeberných přírodních krás a venkovských tradic. Od salin a mokřadů Camarque až po hranice se Španělskem. Když už tady budeme, byla by škoda nepoznat něco jiného, než sedlo motorky. Na kajaku si můžeme sjet soutěsky řeky Tarn. Nebo si můžeme půjčit kolo a projet se po komunikaci lemující Canal du Midi, abychom mohli obdivovat třeba zdymadla Fonserranes. K dalším památkám už se dostaneme na motorkách. Cestu Via Domitia lemuje celá řada antických staveb. Od světoznámého akvaduktu Pont du gard až po arény v Nimes, či archeologické naleziště v Ensérune. Světská i církevní moc zde zanechala své architektonické stopy. Například Kartuziánský klášter ve Villeneuve-lez-Avignon, královský palác v Majorque, či již zmíněné opevněné město Carcassone a nebo arcibiskupský palác v Narbonne. Ze zřícenin hradů Peyrepertusw nebo Puilaurens vyzařuje tragický osud Katarů. Majestátnost krajiny Languedocku můžeme obdivovat také z vyhlídky observatoře na Mont-Aigoual. Citadela Mont-Louis, vystavěná jedním z největších architektů vojenských opevnění, Vaubanem, stejně jako další pevnost Salses, chránila po staletí toto častými válkami zmítané území.

Languedoc je také lákavou oblastí pro gurmány. Zcela čerstvé mořské plody, jako jsou škeble, ústřice nebo mušle z Bouzigues, které můžeme nakoupit na mnoha zdejších trzích, sýry, například Pélardon, Bleu des Causses a nebo Tome. Paštičky, různé slané koláče, maličké olivy Picholine, Cassoulet z Castenaudary, či katalánské sušenky Rousquille. Svou solí a rýží přispívá na zdejší gurmánskou tabuli také sousední Camargue. Jak jsem již psal, Languedoc je krajem vinic. Proto nikoho jistě nepřekvapí, že zde najdeme některé z nejlepších a nejžádanějších značek, jako jsou třeba Fitou, Corbières, Muškát z Lunel, nebo Côtes du Roussillon, které skvěle doplňují lokální delikatesy.

Trhy. Zdejší fenomén, který si nesmíme nechat ujít. Při svých cestách na ně stejně budeme narážet. Pokud nebudeme města objíždět velkým obloukem. Jsou každý den v jiném městě. Najdeme na nich nejenom všechny zdejší kulinářské speciality, ale také zdejší typické oblečení a celou řadu dalších místních výrobků.

Podle toho, ve kterém ročním období sem vyrazíme můžeme zažít nejrůznější oslavy, které Languedočané opravdu milují. Například při příležitosti vinobraní, se v Nimes a Alès pořádají tradiční býčí zápasy. Letní náladu zase dotvářejí hudební festivaly v Carcassonu. Nebo slavný šampionát Roussillonu v pétanque. Také můžeme navštívit bambusový háj v Prafrance, africkou rezervaci v Sigenau a nebo nádherné krasové útvary Aven Armand.

Tak a teď něco o tom ježdění.

Budeme-li cestovat po regionu Languedoc, přizpůsobme se zdejšímu životnímu tempu. Je takové – uvolněné. Nikam nespěchejme. Když už nemůžeme jezdit bez helmy, mějme ji otevřenou. Tak budeme intenzivněji vnímat veškeré vůně a barvy tohoto starobylého, rázovitého kraje. Silnic je zde opravdu velmi hustá síť. Takže i když budeme mít nějaký směr, nějaký cíl, tak se nehrozme toho, když někde zapomeneme odbočit, nebo odbočíme „špatně“, že prostě někde budeme trochu bloudit. To vůbec nevadí. Díky bloudění totiž můžeme objevit něco ještě zajímavějšího a krásnějšího. Přijde-li dešťová přeháňka, což se tady může kdykoliv stát, jsme blízko moře a hor, neřešme to. Jak přišla, tak zase odejde a bude zase krásně.

Languedoc, to jsou hory, moře, krasové oblasti a tisíciletá, často velmi krutá historie. Romantická, po staletí s láskou obdělávaná, tzv. kulturní, či barokní krajina. Také ale moderní, až futuristická architektura. Je zemí mnoha kontrastů a hlavně silných zážitků. Škoda, že je od nás tak daleko.

Petr Fryč