DOLOMITY 2018 – RENOCAR & MOTOQUEST TOUR

bmw_renocar

Tedy – použijeme-li tento obecně užívaný název pro severoitalské hory. Skalnaté masivy, protkané hustou sítí nádherných, vyhlídkových horských silnic. Rozkládající se, dejme tomu, na východ od údolí řek Isarco a Adige. To je to nádherné, vinicemi porostlé údolí, kterým vede dálnice A22. Oficiálně jde o severoitalskou oblast Trentino Alto-Adige. 

Ve spolupráci s brněnským prodejcem motocyklů BMW, firmou RENOCAR, jsme v této nádherné oblasti uspořádali týdenní motorkářskou akci. Na to, že byla první a ještě byla avizována s nevelkým předstihem, se přihlásil a sjel slušný počet účastníků. Devět motorek. To je tak maximum co se dá, v jedné skupině, na horských silnicích udržet pohromadě. 

Centrem našeho ježdění byl příjemný hotel Bellavista, s prostornou garáží a Wellnes, které bylo po ježdění dost využíváno, blízko centra městečka Cavalese, ve Val di Fiemme. Proč právě Cavalese? Má totiž úplně ideální polohu. Je snadno dostupné, ale hlavně, leží na křižovatce hned několika silnic, vedoucích do všech směrů. Nehrozí, že každý den musíme absolvovat x kilometrů po vždy stejné silnici. Možností, kudy odejet a nebo se vrátit zpět je hned šest. A to nenajdeme nikde jinde. Přitom je to pokaždé, od prvního do posledního kilometru, velká zábava. Není problém si tady vymyslet nepřeberné množství variant kratších, či delších horských okruhů, s minimem přejezdových (transportních) úseků. Zkrátka – můžeme skoro stále jezdit jenom z kopců do kopců. Kromě ježdění po skvělých silnicích je tady, myšleno v Cavalese a jeho nedalekém okolí, i celá řada dalších možností jak trávit svůj volný čas. Třeba koupáním v řadě krásně čistých a teplých jezer. A nebo vysokohorskou turistikou, ulehčenou množstvím celoročně provozovaných lanovek.

3536

Pojďme jezdit

Všichni aktéři se sjeli, přesně jak bylo domluveno, v neděli odpoledne. Někteří to zvládli během jednoho dne, jiní si z cesty udělali příjemný, několika denní výlet. Všichni ale přijeli docela unavení. 

V pondělí byl proto spíš regenerační program. Z Cavalese jsme, nejjednodušší cestou, údolím Segonzano, sjeli k Lago di Caldonazzo, ve Val Sugana. Většinu dne jsme strávili v příjemné kavárně přímo na pláži. Když nás to už „u vody“ přestalo bavit a všichni byli dostatečně odpočatí, vyjeli jsme z jižní strany do 2047 m vysokého Pso. di Manghen. Toto je, podle mne, jeden z nejkrásnějších alpských průsmyků. U nás velice málo známá vysokohorská silnice se kroutí z jižní a severní strany, ve většinou velice ostrých zatáčkách do průsmyku s krásným výhledem. V horském sedle bylo krásně a tak jsme si udělali první a vlastně jedinou společnou vrcholovou fotku. V hospůdce hned pod průsmykem jsme si udělali přestávku na výbornou polévku. Pak jsme sjeli severní stranou, která je stejně krásná jako ta jižní, nazpět do Val di Fiemme a cílového Cavalese.

2345678910

V úterý už jsme měli v plánu trochu delší výlet. Skoro 240 km, na západ od řeky Adige. Ale jak se říká, „člověk míní a Pán Bůh mění“. A počasí neporučíš. Naštěstí. Zvlášť ve vysokých horách, kde se počasí dokáže úplně změnit během několika minut. A navíc, díky vysokým hřebenům, přes které nevidíte a hlubokým údolím nikdy nevíte, ze které strany to schytáte.

Vyjíždíme za opravdu krásného počasí. Azurově modrá obloha a roztrhaná řídká, vysoká oblačnost. Prostě – ideál. Sjíždíme do údolí řeky Adige a k jezeru Caldaro. Přijíždíme pod nepříliš vysoký (1363), ale nádherně zatočenou silnicí obdařený průsmyk Mendola. Při své poslední „návštěvě“ Pso. Mendola jsem jel po rozfrézované silnici. Tentokrát po naprosto dokonalém asfaltu. Jet takovouto silnici je opravdová radost. Po krátké přestávce v průsmyku, na spojení skupiny, trochu rozděleně dojíždíme k malému jezeru Smeraldo, za městečkem Fondo, na jehož břehu stojí příjemná pizzerie Folon. Tedy příjemná byla při naší minulé návštěvě. Ve chvíli, kdy jsme už všichni a chceme si objednat něco k obědu, se ve dveřích objevuje výrazná, žlutá cedulka, oznamující, že od 12:00 do 12:30 je zavřeno. U restaurace docela zvláštní. Takže, když přišel vrchní, či možná majitel osobně s dotazem, co si dáme, jsme zaplatili za pití a odejeli. Z Fondo jsme si to namířili do nepříliš známého, zalesněného údolí Ultimo. Toto údolí spojuje Val di Sole s Meranem. Nebo naopak. Krásná, klidná, téměř liduprázdná silnice. Pohoda. Trochu se ochlazuje a začínám ve vzduchu cítit vodu. Asi zmokneme. Když vyjíždíme z lesa a vidíme trochu dál, začíná mi to být celkem jasné. Projíždíme městečko Lana, okrajem se protahujeme skrz Merano a vyjíždíme na nádhernou, opravdu vyhlídkovou silnici vedoucí vysoko nad údolím po jihozápadním úbočí horského masivu Monte Sarentini. Někde u městečka Verano zastavujeme v „Bikers friendly“ restauraci. Začíná drobně pršet. Zatím to ale není nic, co by stálo za větší pozornost. Po příjemném obědě jedeme dál. Původně jsme měli v plánu severně minout Bolzano, co nejkratší cestou přejet údolí řeky Isarco a do Cavalese se vrátit přes Pso. Nigra. Krásný, také minimálně frekventovaný průsmyk, v sousedství mnohem známějšího Pso. Costalunga.

Mračna ale pěkně houstnou a tmavnou a mě je jasné, že to původně zamýšlenou trasou nepůjde. Hory se doslova topí v hustých, temně šedých mracích, plných vody. Sjíždíme k Bolzanu a právě včas oblékáme nepromoky. Měníme směr. Nejtemnější bouřkové mraky objíždíme přes Caldaro, kde už jsme byli a stejnou cestou, jakou jsme jeli ráno, jenom v opačném směru, se vracíme do Cavalese. Vjíždíme do garáže a snad ještě než se zavřela vrata, byla to otázka tak dvou minut, se venku strhlo peklo. To nebyly kapky, ale doslova provazy vody. A k tomu pěkně silný vítr. Nebylo by vůbec příjemné toto chytnout někde na cestě. Protože je takové pravidlo, že to přijde vždy někde, kde se nemáte kam schovat. 

Úhybný manévr se tedy opravdu vyplatil.

Druhý den jsem před hotelem potkal svého známého, ředitele APT Val di Fiemme. Na telefonu mi ukázal video co se v době, kdy jsme, de facto skoro za sucha, dojeli do hotelové garáže, dělo v jen pár kilometrů vzdálené Moeně. Hromady krup a doslova laviny bahna zaplavily uličky tohoto krásného městečka. Celé to netrvalo déle než hodinu a obloha se opět začala protrhávat. Takto to tady chodí. Během jednoho dne se počasí dokáže změnit i několikrát.

1112131415

Středeční ráno bylo opět nádherné. Předpověď počasí je samozřejmě naprosto alibistická. Vždycky záleží na úhlu pohledu. Optimista věří, že je meteorolog zbytečně pesimistický a naopak. My jsme optimisté a vyrážíme na další horský okruh. Kdo zná hory ví, že musí být připraven. My jsme. 

Tentokrát máme v plánu na jednom okruhu, podle toho kolik budeme mít času, přejet osm až deset průsmyků. Nejprve stoupáme na Pso. Lavazé. To jenom přejíždíme a zastavujeme až u nádherného Lago di Carezza. Byl jsem tady už několikrát, ale až tentokrát, protože nikam nepospícháme, si děláme procházku okolo jezera. Zajímavostí Lago di Carezza jsou změny barvy vody podle toho, ze které strany do něho svítí slunce. Jezero nemá žádný přítok a ani odtok. Na jaře se naplní vodou z tajícího sněhu a pak se celý rok jenom odpařuje a doplňuje dešťovou vodou. 

Pokračujeme sjezdem do Val di Fassa a Canazei, k okruhu Sella Ronda, který chceme objet. Dál jsme chtěli pokračovat na Pso. Fedaia. Naší další zastávkou je Pso. Pordoi. Nad Benátskem je ještě jasno, nad Jižním Tyrolskem se už zase stahují tmavé, bouřkové mraky. Docela citelně se začíná ochlazovat. V průsmyku sedíme v bundách a dáváme si skvělou polévku. Užíváme si sjezd do Arabby. Tato část okruhu je snad nejkrásnější. Údolí je otevřené a poměrně široké, takže je stále se na co dívat, včetně majestátního, zaledněného vrcholu Marmolady. Přejezd přes nejnižší sedlo tohoto okruhu, Campolongo, je příjemně odpočinkový. V Corvaře se stáčíme na západ. Přímo do toho nejhoršího počasí. Před námi jsou temná mračna, která není kudy minout. Jinudy, než přes hory to stejně nejde. Dalo by se někam schovat a čekat. Ale nikdy nevíte, jak dlouhé takové čekání může být. A navíc, bouřka předchozí den doslova zavalila nedaleké údolí Pellegrino. Takže se ukazuje jako jistější na nic nečekat a jet. Stoupáme do Pso. Gardena. Tady už je to úplně jasné. Ale ještě stále neprší. Asi v polovině cesty ze sedla, do Val Gardeny, zastavujeme a opět natahujeme nepromoky. Ještě uvažuji o tom, že bouřku přece jen objedeme, ale všichni se přiklánějí k tomu, že pojedeme kratší cestou, vedoucí přes Pso. Sella, do Val di Fassa. Leje jako z konve a ještě k tomu, v nevelké vzdálenosti, pěkně hřmí. Blesky nepočítaje. Nebýt dvou částečných uzavírek, řízených semafory, na sjezdu z průsmyku, kde v dešti trochu čekáme, by to docela šlo. Díky propracovaným kapotážím motorek méně mokneme když jedeme než když stojíme. A do nepromoků taky neteče. Vody je tolik, že silnice místy připomíná spíš potok. Sjíždíme pomalu a bezpečně. Někde u Vigo di Fassa přestává pršet. Tentokrát přijíždíme spíš mokří než suší. Asi tak za hodinu se mračna začínají protrhávat a opět se objevuje slunce. Prostě, každý den je jiný a o to je to na horách krásnější.

1617181920212223242526

Čtvrtek. Poslední společný den. Opět je nádherné ráno. Každý už přemýšlí, jak náročný bude návrat domů a vymýšlejí se ty nejlepší (nejsušší) trasy. A tak vyjíždíme v redukovaném počtu šesti strojů. Tentokrát nám počasí opravdu přeje celý den a tak projíždíme celý zamýšlený, 160 km dlouhý, okruh. Tentokrát ze severní strany vyjíždíme do Pso. Manghen. Neděláme tam ale žádnou zastávku. Pokračujeme sjezdem jižní stranou do Val Sugana. Tam mám takovou hezkou variantu. Nejedeme hned na údolní silnici, ale přes kopec objíždíme Borgo Val Sugana. Naším cílem je tentokrát hlavně výjezd silnice, vybudované za První světové války, pro zásobování vojenských pevností na tehdejší hranici Rakousko-Uherska a Itálie. Dokud na „Kaiserjägersrasse“ nejste, nevíte o ní. Díky husté vegetaci a opravdu prudkému kopci není z údolí vůbec vidět. Je sice krátká, ale o to krásnější a navíc má nádhernou vyhlídku, Belvedere, ze které je fantastický výhled na skoro celé údolí Sugana a protější horský hřeben. 

Po další nádherné silnici se ještě jedeme podívat do zalesněného horského masivu oddělujícího Trentino a Benátsko. Odtud se vracíme k jezeru Caldonazzo. Jedeme podél jeho jižního břehu a vrháme se do posledního horského přejezdu. Naším posledním průsmykem je málo známé Pso. Redebus. Spíš ho znají milovníci cyklistiky. Občas tudy vede některá z etap Giro dÍtaia. Na běžných mapách ho většinou ani nenajdete. Musíte o něm vědět. Nejprve stoupáme širokým údolím, přejíždíme průsmyk, odtud klesáme do údolí Segonzano a přes Molina di Fiemme se vracíme do Cavalese. Tentokrát úplně za sucha.

2728293031323334

Tím byl náš čtyřdenní program završen. A bylo už na každém, jak se nachystá na zpáteční cestu. Ta bude zase náročná. Nejenom kvůli vzdálenosti a horám, které jsou v cestě, ale také z důvodu stále hodně vrtošivého počasí.

Co napsat na závěr. 

Až skoro do poslední chvíle se nevědělo, kolik nás vlastně bude. Kolik lidí přijede. Nakonec nás bylo na jednu skupinu docela hodně. Devět motorek. Díky počtu a hlavně vrtošivému počasí jsme museli přece jenom dost improvizovat. Takže z našeho původně zamýšleného programu moc nezbylo. Každé ráno jsme sledovali meteorologické radary a odhadovali, kde by mohlo odpoledne nejméně pršet. 

Díky docela slušně vyvinutému smyslu pro zodpovědnost mám od prvního do posledního okamžiku cesty na mysli v první řadě bezpečnost všech, které mám na starost. To ze mě spadne až ve chvíli, kdy dostanu poslední e-mail a nebo sms, že je každý v pořádku doma. Tak tomu bylo i tentokrát.

Podle myslím většinového mínění aktérů se akce povedla. To je pro nás vždy příjemná zpráva na závěr. 

Na září, řekněme jeho polovinu, už připravujeme, s brněnskou firmou RENOCAR, další motorkářskou akci. Prodloužený víkend, někde v Rakousku. Kdo nás zná, tuší, kde by to mohlo být. 

Tentokrát to bude akce pro všechny, kteří mají rádi ježdění po horách, na strojích jakýchkoliv značek a typů. 

A také večerní posezení ve společnosti stejně „postižených“ jedinců. Bývá to příjemné zakončení motorkářské sezony. 

Těšíme se na vás

Petr a Markéta Fryčovi

37

MotoQuest_green

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s