BMW R 1200 GS – EXKLUSIVE

Skutečně je to tak, jak se říká a píše?

Na motorkách jezdíme pro zážitek. To, že si na motorce také dokonale vyčistíme hlavu od negativních myšlenek, je taky pravda. Jako dopravní prostředek je motorka skoro nesmysl. Pořizovací cena odpovídá autu střední třídy a provozní náklady jsou zhruba stejně vysoké. Riziko úrazu je přece jen o něco vyšší a navíc, na motorku fakt skoro nic nenaložíme. Na nákup s ní asi nikdo nepojede. Takže je to hlavně zážitek, relax a životní styl.

Nemám rád mýty a cokoliv, co je obecně vychvalováno a vynášeno skoro až do nebes. Neexistuje nic 100% technicky a ani tvarově dokonalého. Zase je to subjektivní pocit z designu a také to, jak se o vlastní majetek staráme a jak s ním zacházíme. Pominu-li některé „vrozené“ vady, které má každý stroj a které seriózní firmy řeší doslova za pochodu, tak technický stav a spolehlivost jsou hlavně v rukou jezdců samých. Někomu motorka, jakákoliv, vydrží celá léta a najezdí desítky tisíc kilometrů. Jinému se doslova rozpadne pod rukama. Cokoliv.

V roce 2011 jsem v sedle R 1200 GS – Triple Black, strávil pět dnů na rakouských horských silnicích. Privátně jsem jezdil TRIUMPH TIGER 1050 (2007). Po pravdě řečeno, tehdejší, jinak pozitivní zážitek z jízdy, byl determinován okolnostmi, které jsem nedokázal ovlivnit. Nebylo to počasí. Skvělé jízdní vlastnosti, výborná pozice v sedle a na velikost a váhu motorky neskutečně snadné a bezpečné ovládání. Ale motor, ve srovnání s mým tehdejším tříválcem, mi nepřipadal zase tak úžasný.

Díky brněnskému prodejci BMW, firmě RENOCAR ( http://www.renocar.cz/motorrad/ ), jsem si letos v polovině září trochu zajezdil na R 1200 GS, v provedení EXCLUSIVE.

GS_1

Pokaždé, když na nějakou motorku sedám, buď po dlouhé době a nebo úplně poprvé, přistupuji k ní se samozřejmým respektem. Není moje, je většinou téměř nová a „neznámá“. Jsou motorky, na které si zvykneme rychle. A jsou takové, na které si nezvykneme. Z nějakého racionálního (třeba velikost) a nebo zcela iracionálního (design) důvodu nám prostě nesedí.

Tentokrát to byl první případ. Jakmile jsem na R 1200 GS sednul, připadal jsem si, že tu motorku důvěrně znám. Nejenom pro, v mém případě, ideální polohu v sedle a držení řídítek, ale i pro ergonomii, jednoduchost a doslova intuitivní ovládání všech ovládacích prvků. Říká se tomu uvolněná pozice. Sedíme-li na motorce v této – uvolněné pozici, máme předpoklad, aby naše jízda byla bezpečná a pohodlná i na dlouhých cestách. Předchází se tak stresu. Za šest let, od mé minulé zkušenosti, se hodně změnilo. Vlastně asi celá motorka.

Moje první kilometry v sedle R 1200 GS vedly napříč Brnem, kde se už začínala „probouzet“ odpolední dopravní špička. Ne právě ideální podmínky pro zvykání si na novou motorku. Šlo to ale překvapivě snadno. Od první chvíle jsem si uvědomoval nejenom bezpečné ovládání, ale i skvělou elasticitu motoru, který si nechá poměrně dost líbit. Který je schopen jezdce vytáhnout z kdejaké šlamastiky.

GS_2

Od severozápadu, tedy ze směru kam jsem jel, se blížila temná mračna. Plná dešťové vody. Bylo mi jasné, že tomu neuteču, ani to neobjedu a tak si hned vyzkouším, jak se na R 1200 GS jezdí na vodě. Trochu limitujícím faktorem byly úplně nové gumy. To jistotě na mokru zrovna nepřidá. Při jízdě po D1 jsem si vyzkoušel, jakou ochranu proti z nebe padající a od silnice odstřikující vodě, nabízí kapotáž a různé deflektory usměrňující proud vzduchu a tím pádem i vody. Práci odvádějí výbornou. Po celou cestu mezi Brnem a Velkým Meziříčím jsem byl prakticky v suchu.

Pak došlo na vysočinské zatáčky, občas „vylepšené“ blátem vytahaným traktory z polí. Déšť zesiloval a teplota klesala pod 10°C. Zvolil jsem režim RAIN a zapnul vyhřívání rukojetí. Jak reálně funguje RAIN posoudit nedokážu. Určitě jsem se ani nepřiblížil k jeho možnostem. Bylo to spíš pro pocit jistoty. Ale vyhřívání rukojetí mi jízdu hodně zpříjemnilo. Jakmile jsem absolvoval úzké, zatočené a zablácené silničky mezi Velkým Meziříčím a silnicí č. 37, a dostal se na nezablácené silnice mezi Žďárem nad Sázavou a Pardubicemi, dalo se i v dešti docela tahat za plyn. Začal jsem mít z motorky velmi dobrý pocit a chtě nechtě, jsem každým ujetým kilometrem přehodnocoval svůj do té doby poměrný skepticismus. Opravdu jsem si to užíval.

První den to dalo necelých 200 dešťových a poměrně studených kilometrů. Na Vysočině byla teplota v rozmezí 9 – 12°C.

Další den, kdy jsem mohl jezdit, byla sobota. Od rána zase pršelo. Jel jsem do Orlických hor. Podhorské silnice se přibližují tomu, pro co jsou takovéto stroje stavěny především. Dobře, že zase pršelo. Všechno zlé bývá pro něco dobré. Jak jsem psal na Facebooku. Ve špatných podmínkách se poznají jízdní vlastnosti mnohem lépe než za ideálního počasí. A také se lépe pozná, jak se na motorce jezdec cítí. Jaký mu poskytuje pocit důvěry, jistoty a také pohodlí. V tomto punktu musím R 1200 GS fakt smeknout poklonu. A pokud jsem se k ní doteď vyjadřoval kriticky, že je to velký mýtus, beru to zpět. Nechci přehánět, ale snad na žádné motorce, ani té, na které jsem jezdil sedm let, jsem se na mokru necítil tak v pohodě. Nejsem strojař, nedokážu popsat čím to je. Myslím po technické stránce. Ale je to tak. Nebudu se pouštět do žádných technických rozborů a spekulací, kde co mají bavorští konstruktéři za vynálezy a „zlepšováky“. Podvozek funguje na každém povrchu. Chápu už, proč se na GS dají absolvovat opravdu hodně velké porce kilometrů bez větší únavy a stresu.

Jeden kamarád, jezdící také GS poslední generace, mě upozornil, abych se „kouknul“ na to, jak se GS vede v zatáčkách. První den jsem tomu nevěnoval moc pozornost. To šlo o bezpečné dojetí domů. I druhý den, zase na mokru, se mi do toho moc nechtělo. Ale přece jen, motorku už jsem měl víc v ruce a tak jsem si mohl začít všímat jejích vlastností trochu víc do hloubky.

GS_9

Pondělí, 18. záři. Sice bylo pondělí, ale já jsem si z pondělního odpoledne udělal nedělní a po obědě jsem se jel jen tak projet. Svítilo sluníčko, bylo sucho a teplota 16°C v Pardubicích a 12°C v Železných horách. Takže ideál. Konečně jsem mohl vyzkoušet, jak se R 1200 GS vede v těch zatáčkách v trochu ostřejším tempu. Na silnicích dobrých, rozbitých a díky tomu, že oschlo, tak i na lesních cestách. Motorka neměla padací rámy a byl jsem sám. Takže jsem po lesní cestě jel s velkým respektem a vybral si tu sjízdnější. Jestli mě chtěl kamarád (viz odstavec výše) předem upozornit na to, že se GS vede skvěle, měl pravdu. Dokonce bez ohledu na kvalitu povrchu. Díky poměrně dost vysokému podílu rozbitých silnic a lesní cestě, jsem si vyzkoušel, jak se motorka vede ve stupačkách. Ani tady jsem nenarazil na žádný problém. Naopak. Bylo to příjemné, pohodlné a zase s vysokým pocitem jistoty jak v přímých úsecích, bez ohledu na povrch, tak i v zatáčkách.

Samozřejmě jsem rychlost jízdy přizpůsoboval stavu a povaze vozovky. Jak praví dopravní předpisy. ☺ Co kdyby.

Tentokrát jsem si mohl již více vychutnávat také vlastnosti motoru. Klasika BMW. Ležatý motor s protiběžnými válci. Boxer. GS si s něčím jiným nelze představit. Na rozdíl od jiných dvouválců, které se musí točit, tento dává spoustu síly už od nějakých 2 – 2 500 ot./min. Takže se dá jezdit úplně na pohodu bez nebezpečí škubání. Když se ale víc vezme za plyn, akceleruje jak splašený kůň. Tady se skrývá jedno menší riziko. Zvláště pro méně zkušené jezdce. GS klame tělem a tváří se, že jede pomaleji než jaká je skutečná rychlost. Na to je třeba dát si, než to vychytáme, dost velký pozor hlavně ve městech, když „přiletíme“ před nějakou ostřejší zatáčku a nebo kruhový objezd. Brzdy BREMBO naštěstí makají zcela spolehlivě. Na pocitu nižší, než je skutečná rychlost, se také podílí skvělý podvozek vybavený systémem DYNAMIC ESA. Přední vidlice TELELEVER, má na rozdíl od jiných oddělené pružení od tlumení a tím pádem od řízení, zadní jednostranná kyvka PARELEVER s kloubovou hřídelí.

DYNAMIC ESA se ovládá jediným tlačítkem, pravou rukou, a podle zvoleného režimu optimalizuje: odezvu na plyn, tuhost pérování, ABS a kontrolu trakce. Jednoduché a účinné.

Další, co jsem za zlepšených povětrnostních podmínek mohl bez rizika vyzkoušet a vychutnat si, je rychlořazení. Qickshifter (Gear shift assistant Pro). Chvilku mi trvalo, než jsem k tomu nabral odvahu. Jakmile jsem to párkrát vyzkoušel, pouze nahoru, ke spojkování jsem se vracel jenom při průjezdu městem. Funguje to parádně.

Vrátím se k jízdě v dešti. R 1200 GS má na pohled poměrně komplikovaný, trochu futuristický design. Hlavně v přední části. Na první pohled vypadá poměrně samoúčelně a spíš jako exhibice designerů. To jsem si myslel, než jsem si právě v dešti uvědomil, jak to funguje. Každý výstupek a každá hrana má svůj smysl. Dokonce i poměrně subtilní čelní štít, posuvný velmi jednoduchým, pákovým mechanismem, na který nám stačí pravá ruka, funguje téměř dokonale. V dešti poskytuje dobrou ochranu před vodou, tak od 60 km/h výše, v teplém počasí zase před hmyzem.

GS_6

Poslední den mého užívání si jízdy na R 1200 GS byl ve znamení návratu. Na Vysočině mírně pršelo, teplota klesla ještě níž než tomu bylo ve čtvrtek. Místy bylo i 7°C. Zcela záměrně jsem si vybral málo frekventovanou, ale o to hezčí trasu přes Hlinsko, Nové Město na Moravě, Dolní Rožínku, odtud objížďkou do Bystřice nad Pernštejnem, odtud nevím vlastě kudy do Lipůvky a pak už nejkratší cestou do brněnské Slatiny. Trasu popisuji proto, že docela dokonale simulovala ty, po kterých my, co dálnice a přímé, frekventované silnice volíme pouze z nouze nejvyšší, využíváme nejraději a nejčastěji. Stálé řazení, brzdění, akcelerování, místy nepřehledné zatáčky, extrémně krátké úseky na předjíždění. Pokud chceme jet po takovéto silnici trochu v tempu, musíme být stále ve střehu. A tady se dostanu k další, pro mě celkem podstatné kvalitě R 1200 GS. Mám to tak nastavené i v autě. Nechci, aby mě rušily různé pazvuky. Aby odváděly mou pozornost od toho podstatného, tedy jízdy. R 1200 GS nevydává žádné nepříjemné, rušivé zvuky. Jediným zvukem je příjemné bručení motoru, v každých otáčkách, šum pneumatik a případně vítr. Že v tom nejsou žádné emoce? Opak je pravdou. Tím, že mě při jízdě nic neruší, neodvádí mou pozornost, mohu daleko intenzivněji vychutnávat jízdu samu a krajinu, kterou se pohybuji. To je emoce, zážitek o kterém se v souvislosti s ježděním na motorkách mluví a píše.

Závěrem

Těch zhruba 630 km, strávených v sedle R 1200 GS, za většinou sychravého podzimního počasí, bohužel pouze po tuzemských silnicích, bylo příjemným zakončením mé letošní jezdecké sezóny. I za špatného počasí, v dešti často provázeném studeným větrem a zimou, jsem si užil každý v sedle strávený kilometr. Průměrná spotřeba se držela s rezervou pod hranicí pěti litrů (4,6 l.) a při využitelném objemu nádrže to tedy dává naprosto dostačující dojezd kolem 400 km.

Taková zdánlivá maličkost. Výškově nastavitelné sedlo. Není to maličkost, protože jsme každý jinak vysoký. Ale. Když jsem vyjel z RENOCARu, nijak jsem výšku sedla neřešil. Myslel jsem, že ji v servisu nastavili na „normální“ výšku ☺ Sedlo ale bylo v nižší poloze, než jakou potřebuji. Při průjezdu městem a potom při popojíždění po totálně ucpané D1, mi nižší sedlo vlastně vyhovovalo. Pohodlně a na mokrém podkladu bezpečně jsem mohl stát na zemi. Stačila ale krátká zastávka u pumpy a během snad minuty bylo sedlo ve vyšší poloze. Připravené pro jízdu volnou krajinou. Stačilo sundat sedlo, překlopit dvě, dejme tomu „stavítka“ (určitě pro to je nějaký odborný výraz) sedlo zase nasadit a bylo hotovo.

Na motorce jsem v tomto omezeném čase našel pouze dvě relativní negativa. Prvním je cena. Otázka názoru. Druhým jsou originální plastové kufry.

Petr Fryč

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s