Štýrsko na KTM 1090 ADVENTURE

Dva kamarádi mě přemluvili, abych s nimi jel na pár dnů do Rakouska a ukázal jim štýrské horské silnice. A tak jsem se tam po několika letech vrátil.

Hned od prvních kilometrů to skvěle fungovalo. Tedy fungovalo. Na těchto trasách opravdu nepotřebuju navigaci, ale. Asi dva dny před odjezdem jsem si přivezl GARMIN ZUMO 395. Neměl jsem moc času vychytat všechny změny oproti starším navigacím a tak jsem si do něj aspoň nahrál trasy připravené v BASE CAMP. Šlo o porovnání, v rámci testování, jak bude v telefonu fungovat MOTO QUEST. Při zadávání průjezdných bodů jsem ale nějak zapomněl na riziko objížděk. Takže se mi to poprvé rozhodilo už kousek za Třebíčí. Další můj problém byl v tom, že jsem si (na zrychlený přesun ☺) předvolil maximum zatáček a převýšení. No a tak jsme, po skoro placaté Jižní Moravě, mezi Třebíčí a Znojmem, jeli hezky mezi poli. Sem tam jsem někde v dáli tušil hlavní silnici. No fakt velká zábava. ☺ Ale aspoň stále ve správném směru. Tu a tam nás to málem protáhlo i nějakým tím statkem. Kluci se sice asi trochu divili, ale možná to na sobě raději nedali znát.

Při kávové a tankovací pauze v Hnanicích jsem některé „nedostatky“ odstranil. Dál už jsem jel raději podle svého. Až v St. Pöltenu, kde je rozkopaná asi půlka města, jsem tam zadal Mariazell, i když jsme tam nejeli, abych našel cestu ven. Bylo hrozný vedro a zadní válec KTM 1090 ADVENTURE topil a topil ☺.

Silnice B20 je ve všední dny dost frekventovaná. Až do Freilandu, kde jsme odbočili na B214, to šlo ztuha. Předjíždět se skoro nedalo a vlastně to nedávalo žádný smysl. Tento nezábavný kus silnice jsme ale museli absolvovat. Naším prvním, jezdecky zajímavým úsekem, byl krásný, necelých 10 km dlouhý, ale na skvělé zatáčky bohatý, přejezd přes Ochsattel (820 m n.m.). Cílem byla motorkářská hospoda v Kalte Kuchl.

Trasa je popsána v publikaci HORY & ZATÁČKY (2017) na straně 82.

Posezení v této populární hospodě je vždy příjemné. Výborná kuchyně, ceny přijatelné, obsluha vzorná a stále se tady něco děje. To se týká příjezdů a odjezdů motorek. Prostě tam pořád něco vrčí.

Tak a jedeme dál. Tentokrát údolím Höllental, podél nádherné a místy hezky divoké řeky Rax. Toto je velmi oblíbená a dost frekventovaná trasa. Perfektní povrch, nezáludné poloměry zatáček. Až na pár výjimek, kde to zatáčí buď přes mírný horizont a nebo kolem skály, takže za ten skalní roh není vůbec vidět. Do toho motorkáři a cyklisté v obou směrech, sem tam auto nebo obytňák a také spousta vodáků. Ale ti se drží stranou silnice, takže jsou spíš zpestřením.

Jízdu údolím si užíváme až do Hirschwang an der Rax. Tady odbočujeme na velmi nenápadnou, díky tomu zcela minimálně frekventovanou, a také hodně zatočenou, úzkou silničku. Sem tam mezi ploty vedoucí přes kopec a lesem na Semmering. To je velká zábava. Vjedete ze zatáčky a nad hlavou vám na skalním převisu visí chlap. A nebo dítě a otec sedí na druhé straně silnice a jistí ho. O takováto překvápka tady není nouze. Nádherné jsou tady pohledy na jednu z nejstarších a stále provozovaných železničních horských tratí. Právě tudy jezdí rychlíky z Prahy do rakouského Grazu.

Semmering sám o sobě není v létě nic moc. „Chcípnul tady pes“. Má ale skvělou polohu pro okružní vyjížďky. My ale jedeme dál. Na dolnorakouské straně průsmyku Pfaffensattel (1 372 m n.m.) je silnice trochu jako zatím většina u nás. Jakmile ale přejedeme sedlo na štýrskou stranu, situace se radikálně mění a jedeme po dokonalém asfaltu. Vjíždíme do velmi zajímavé oblasti, zvané Joglland. Také se tomu říká; „Hrbaté kopce“. Zdejší vrcholky mají zcela jiný tvar než vše odtud na sever a nebo severozápad. Svahy nejsou završeny ostrým, často skalnatým hřebenem a nebo vrcholem, ale jsou oblé a většinou porostlé hustým lesem. Pastviny, mezi kterými vedou nádherné silnice, mají mnohem mírnější sklon. Proto je tady ježdění velmi příjemné i pro spolujezdkyně. Nejsou zde žádné příkré srázy a skály podél silnic. Prostě totální pohoda a pocit jistoty. Sem tam to také na 100% neplatí, ale o tom až příště. Nebudeme předbíhat.

Když jsme vyjížděli na cestu, tak s tím, že budeme jezdit po co nejzastrčenějších silnicích. Po těch, které málokdo zná. Které občas vypadají tak, že končí někde v lese a nebo na dvorku. Přitom je to málem to nejlepší co tady je a odkud se nabízejí nejkrásnější výhledy na okolní hory a do údolí. Jednou z takových silnic je třeba lesní „zkratka“ do obce Sankt Jakob im Walde. Tato obec bývá naší častou základnou při vyjížďkách po Štýrsku. Je to fakt skvělé místo. Sem a odtud vedou silnice do třech různých směrů. Ty se nedaleko odtud dál rozvětvují do dalších variant. Lze tady vymyslet řadu nádherných okruhů. Tentokrát byl ale náš oblíbený Gasthaus zcela obsazen a tak jsme jeli jen o kousek dál, skoro na samotu za městečko Wenigzell. Stále je třeba objevovat něco nového.

Spojení na nově „objevený“, Bikers Friendly Gasthaus, najdete až v aplikaci MOTO QUEST.

Pár minut po našem příjezdu do penzionu přišla nádherná bouřka s průtrží mračen a kroupami. Trvalo to jen pár minut, ale déšť po parném dni krásně osvěžil horský vzduch. Po skoro celodenní jízdě a skvělé večeři se nám nádherně spalo.