KOMFORT – SÍLA – JISTOTA

Tak by se dala třemi slovy charakterizovat, stále zdokonalovaná, dnes již klasika mezi velkými cesťáky, YAMAHA FJR 1300AE.

Poprvé jsem měl možnost se na FJR svézt v roce 2006, kdy, v severoitalském horském středisku Canazei, Yamaha předváděla, jako tehdy absolutní novinku, převodovku s možností volby rychlostních stupňů klasicky a nebo páčkami pro palec a ukazovák na levé straně řídítek. Do té doby jsem neměl zkušenost jednak s takovýmto typem velké cestovní motorky a ani s „ručním“ řazením. Kromě horského kola. Byla možnost řadit i nohou, dokonce bez spojky, ale zvědavost zvítězila a hned po vyjetí z parkoviště jsem přepnul na mód pro sekvenční řazení. Od prvního okamžiku mi bylo jasné, že se s tím pojede super. Bylo ale otázkou, jak se s tím bude podřazovat do ostrých zatáček a jak to vůbec celé bude fungovat. Přece jen zvyk je zvyk, v té době jsem jezdil na Multistrádě 1000 DS, ročník 2002, a to bylo přece jenom něco zcela jiného.

Yamaha FJR 1300AE (2016) je oproti ročníku 2006 v podstatě zcela jiná motorka. Tehdy měla, kromě revoluční převodovky, pouze ABS. Nejenom tedy designem, který je samozřejmě mnohem modernější, s propracovanější aerodynamikou, která se, díky celé řaďe hran a plošek, projevuje třeba v dešti, kdy k nám mnoho vody nepustí, ale hlavně elektronickou výbavou. Kontrola trakce, elektronicky stavitelný podvozek, který můžeme snadno přizpůsobit nejenom zatížení motorky, ale také stylu jízdy, tempomat, vyhřívané rukojeti řídítek a tím zdaleka nekončíme.

Co mne dostalo, oproti několika jiným, obdobně vybaveným strojům, je jednoduchost orientování se v menu a uživatelský komfort jeho obsluhy i za jízdy. Vše je naprosto logicky uspořádané v pravé části palubního přístroje a snadno ovladatelné ukazovákem a palcem levé ruky. Po chvilce tréninku se nemůžete splést.

Už se samozřejmě nepamatuji, jak se sedělo na FJR ročníku 2006, asi také dobře, ale ročník 2016 nabízí naprostý komfort jak pro zadek, tak kolena, záda i ruce. Prostě ergonomicky to nemá chybu. Jediné, na co jsem si musel pár kilometrů zvykat, byly přece jen užší a jinak skloněná řídítka. Zpočátku mi to dělalo trochu problém, hlavně při pomalém manévrování, ale časem se to srovnalo a bylo to v pohodě.

TAK A JEDEME

Sednout po bezmála osmi měsíční pauze na motorku vážící bezmála 300 kg, s výkonem atakujícím hranici 150 PS, bylo trochu troufalé a tak jsem k ní přistupoval se značným respektem. Nesměl jsem to ale na sobě dát znát a tak jsem dělal, jakoby nic. Co kdyby se někdo koukal ☺ K mému nemalému překvapení, po doslova sametovém rozjezdu, byl pocit ze značné váhy stroje ten tam a výjezd z Prahy proběhl v pohodě. Jel jsem svou obvyklou „zajížděcí“ trasou, prostě někudy kolem Sázavy, protože jsou tam hezké i rozbité silnice, plné zatáček, stoupání a klesání a než si člověk na motorku zvykne, odhalí se její ctnosti i nectnosti. Yamaha FJR 1300AE prošla. Jako 300 kg vážící cesťák samozřejmě nemá ráda naše rozbité silnice, ale i tyto zvládla se ctí. Jakmile ale jela po kvalitním povrchu a navíc v táhlých zatáčkách, byla ve svém živlu.

První den jsem najel asi 140 km a začalo mě to hodně bavit. Na pár kilometrech, které jsem ujel po D1, jsem si uvědomil jednu věc. Akcelerace z dejme tomu 90ti km/h na 150 km/h je dílem okamžiku a je to tak rychlé a při tom klidné, že si to člověk skoro neuvědomí.

Další jízda byla Českomoravskou Vysočinou. Řek jsem si, že si nasimuluji cestu odněkud někam. Ne jenom takové popojíždění odnikud nikam. A tak jsem si to namířil do humpoleckého motorkářského klubu „Motorkářský doupě“, který zahajoval sezónu. Bylo fajn, že pršelo. Proč? Mohl jsem vyzkoušet jak se na FJR pojede v dešti, jak funguje aerodynamika a jestli budu mokrý a nebo ne. Štěstí mi přálo a já projel několik docela slušných dešťových přeháněk jak cestou tam, tak i jinou cestou nazpátek. Funguje to. Od ramen dolu, včetně bot, jsem byl úplně v suchu. Dokonce i bez blastrů, které cestovní motorky nemívají, jsem měl úplně suché rukavice. Tvarování kapotáže je tedy super. Co jsem dost ocenil (na Vysočině bylo, slovy: šest stupňů Celsia), bylo vyhřívání rukojetí.

V Humpolci naštěstí nepršelo a tak jsem sedal do sucha. Jak je ale z obrázku patrno, vyjížděl jsem zase do deště.

Další den jsem vyzkoušel jízdu po dálnici a také pro mě u motorky doposud neznámý prvek výbavy, tempomat. Doposud jsem si myslel, že to je u motorky pěkná zbytečnost. Opak je pravdou. U motorky, určené k dlouhým cestám a přesunům po dálnicích, je to naopak velmi užitečný prvek výbavy. Po nájezdu na D11, za Hradcem Králové, jsem nastavil rychlost tolerovanou i policií ČR, tedy druhé číslo by mělo být 3 a takhle jsem, až na dva nebo tři případy, kdy to prostě nešlo, dojel až na Černý most. Opět – ovládání je velmi jednoduché, intuitivní, v podstatě jako u auta a vypínání také. Kteroukoliv z brzd a nebo plynovou rukojetí.

Poslední celý den jsem strávil opět na silnicích Českomoravské Vysočiny. Už jsem si přece jenom mohl dovolit trochu víc, než první den a nebo, když byla fakt zima a ještě k tomu pršelo. Vůbec se mi ale nechtělo jezdit rychle a tak jsem si doslova užíval kultivovaný běh motoru, bez jakýchkoliv vibrací, ticho, klid a pohodu. Doslova jsem se coural krajinou a říkal si, že na takovéto motorce se nemusí jenom hltat stovky kilometrů za den, ale jet se jen tak, třeba na odpoledne, když je ještě k tomu hezké počasí, někam projet. Motor si jen tak, jako pro sebe, vrní, ale když za to potřebujeme zatáhnout, třeba při předjíždění kolony divnou rychlostí jedoucích svátečních řidičů, znáte to, ani pomalu ani rychle, tak jenom lehce a přesně podřadíme, lehce otočíme pravým zápěstím a v mžiku jsme hodně nad rychlostním limitem. No a když máme „krizovku vyřešenou, tak si zase uděláme pohodu a ničím nerušeni se kocháme krajinou.

Také o tomto je ježdění na dynamickém, sportovně cestovním motocyklu, Yamaha FJR 1300AE.

Když jsem jel motorku vrátit, tak mi polovinu cesty, po D11, lilo jako z konve a od předjížděných kamionů voda cákala na všechny strany.  Zcela záměrně jsem na sebe neoblékl „nemok“, abych věděl, v jakém stavu vlhkosti dojedu do Prahy.  Je pravdou, že od Poděbrad už nepršelo a krásně svítilo slunko, ale i tak si myslím, že i kdyby pršelo celou cestu, tak bych přijel v podstatě v suchém stavu.

A teď si musím položit zásadní otázkou a tou je, jestli bych takovou motorku chtěl. Ano, chtěl. Ovšem za předpokladu, že bych ji měl pouze na cestování a nebo, jak jsem již psal, projíždění se, ale po dobrých silnicích a hlavně mimo město. Tahle motorka je na cestování. Je to ideální stroj na překonávání velkých vzdáleností i se zátěží. Ujet, pouze s přestávkami na dotankování a kávu, třeba 1000 km za den. Samozřejmě s ohledem na kvalitu silnic, bych to neviděl jako velký problém. Určitě to není motorka na ježdění „kolem komína“. Na to je moc těžká, výkonná a co si budeme povídat, také dost drahá. Je sice pravdou, že jakmile se na ni rozjedeme, tak její váhu přestaneme vnímat, ale na prodírání se hustým městským provozem a časté parkování v omezených možnostech městských ulic a parkovišť to rozhodně není to pravé.

Na dovolenou ve dvou bych si ji ale určitě bez váhání vybral.

Petr Fryč