Cesta kolem světa na KTM 990 ADVENTURE: Pardubice > Bospor

Po několika měsících strávených v USA jsem se vrátil nazpátek do Pardubic, kde jsem se znovu setkal se svým strojem, který jsem tady zanechal v dosti rozloženém stavu. Při posledním servisu v madridském KTM mechanici zapomněli dát na jeden ventil  vymezovací podložku a tak málem zničili celý motor. Naštěstí KTM je velmi dobře konstruována, takže s touto chybou si celkem dobře poradila. Nicméně dále používat takto poničený motor by byla sebevražda a tak jsem se musel pustit do opravy.

S pomoci KTM Trojan v Hradci Králové se mi podařilo za několik týdnů dát všechno do pořádku a byl jsem připraven vydat se na cestu z Pardubic až do daleké Austrálie. Úplně poslední a velmi důležitou věcí, kterou jsem těsně před odjezdem musel ještě vyměnit, byly pneumatiky. Už v minulosti jsem měl velmi dobré zkušenosti se značkou MITAS. Celou Jižní Ameriku jsem projel na typu E-07 a jak se ukázalo, nemohl jsem si vybrat lepši “gumy”. S plně naloženým motocyklem, a moji přítelkyní Lauren, jsme najeli v úplné pohodě 20.000 km na jedné sadě; a to bych chtěl podotknout, že dost velká část z toho byl solidní off-road, kde gumy dostávají daleko víc zabrat. Takže i tentokrát jsem sáhnul po České kvalitě a s pomoci MITASu jsem namontoval nový pár E-07ček a vyrazil směr jihovýchod.

Radim odejel z Pardubic 16. srpna 2016.

8

Jelikož jsem převážnou většinu života žil v Evropě a mám ji dost proježděnou moc času jsem neztrácel když jsem projížděl Rakouskem, Slovinskem a Maďarskem. Na co jsem byl opravdu zvědavý byli balkánské země.

Jedna z prvních zemí, která mě opravdu zaujala, byla Bosna a Hercegovina. Projel jsem ji de-facto ze severu na jih, abych si udělal představu jaké to tam je. Velmi mě překvapila různorodost celé země. Na severu je převážně rovinatá, ale jakmile se dostanete do středu k Banja Luka, tak se to začne zvedat a všude jsou nádherné kopce. Na chviličku jsem ze zastavil v Sarajevu; většině lidem se vybaví toto město jako pořadatel Olympijských her. Určitý pozůstatek her je možné v Sarajevu stále vidět. Město mi velmi připomínalo Medellin, Columbie. Skoro celé je uzavřeno v údolí a výstavba se pomalu rozrůstá na přilehlé kopce. Jedna z věcí, která je v Sarajevu velmi zřetelná, jsou nové hřbitovy… je jich několik, jsou docela velké, a velmi lehce viditelné z kopců okolo Sarajeva. I když jsou bílé a jasné, tak to je velmi temný pozůstatek války, která ještě nedávno zmítala celou zemí.

Několik hodin jízdy jižně od Sarajeva jsem dorazil na hranice s Černou Horou. Tato oblast je velmi vyhledávanou pro rafting. Řeka Tara zde utvořila nádherný kaňon a úplně perfektní podmínky pro tento adrenalinový sport. Pokud člověk chce opravdu skvělou jízdu je dobré toto místo navštívit mezi květnem a červnem, kdy se korytem řeky žene opravdu hodně vody. Na konci léta to byl takový slabý odvar ale i tak to byla docela dobra zábava.

Překročením hranice do Černé Hory se motocyklový jezdec dostává do takového malého jezdeckého ráje. Všude na vás čekají zatáčky, mám na mysli spousty a spousty zatáček a skvělých silnic a to hlavni je, že tam, kde jsem jel já skoro nejezdili žádná auta… mam na mysli tak pět aut za celé dopoledne, kdy jsem ujel zhruba 150 km. Samozřejmě musím upřesnit, že jsem si vždy vybíral vedlejší horské silničky, které jsou v mnoha mapách značené jako kamenité, ale v reálu byly už pěkně vyasfaltované… a to úplně všechny což bylo pro mě malé zklamání. Určitě doporučuji navštívit národní park Durmitor a jeho okolí; udiví vás nespočet krásných cest a zákoutí. Když jsem projížděl touto krajinou, tak jsem si poprvé a ne naposledy říkal proč lide jezdí do Alp… tady to bylo daleko lepší.

Z Černé Hory to byl kousek do Srbska, kde krásně kopcovité silnice plné zatáček pokračovali. Co se týká zážitku z jízdy toto byl opravdu takový malý jezdecký ráj. Když se potřebujete najíst, zastavíte se v nějaké malé restauraci, kterých je všude spousta. Jídlo je velmi levné a většinou připravené z domácích surovin, takže neskutečně chutné.

Ze Srbska jsem mel namířeno do jedné z nejmladších zemí, která existuje. Opravdu jsem toho slyšel hodně o Kosovu a tak jsem se chtěl přesvědčit na vlastní kůži, jaká ta země opravdu je. Co se týká cest na motorku, většina jižního Kosova je velmi rovinatá a plná zemědělské aktivity. Na druhé straně je plná skvělých lidí, kteří byli neskutečně vstřícní a kamkoliv jsem přijel, tam se mě snažili pohostit. Za několik dnů, které jsem strávil v Kosovu, jsem toho moc neutratil. I když jsem chtěl, lidé mě prostě nenechali. Všichni byli velmi hrdí na svou novou zemi, i když mě malinko překvapilo, že všichni se identifikovali jako Albánci, já jsem čekal, že budou hrdí na to, že jsou Kosovci a ono ne.

161718

Další zemí na kterou jsem byl velmi zvědavý byla Albánie. Projel jsem ji opravdu celou ze severu až na jih a musím jenom říci WAW. Toto je jedno z nejpozitivnějších překvapení mého cestování. Kde mám začít? Albánie má neskutečně krásné hory; v podstatě si tam každý motorkář najde to své. Od krásných nových asfaltových silnic plných zatáček až po horské off-road cestičky pro ty nejnáročnější enduro jezdce. Mimo několika částí u moře, které jsou úplně rovné a využívané pro zemědělství se pohoří táhne od severu Albánie až po jih a nabízí nekonečně mnoho možností pro motorkáře.

Já normálně do velkých měst nejezdím a snažím se poznávat menší městečka bez turistu, ale tentokrát jsem udělal výjimku a navštívil Tiranu. První co mě přivítalo byla velmi hustá doprava, což je normální v každém větším městě. Jakmile jsem se malinko rozkoukal, tak jsem byl velmi překvapen čistotou a upravenosti celého města. Všude kam se podiváte byli malé cafecka, moderní obchody a celkově město velmi žilo. Sem a tam bylo vidět pozůstatky komunistické éry, ale vše pomalu přerůstalo do moderního města. Jedna věc, které si každý v Albánii hned všimne, je množství Mercedesů, které všude jezdi. Když se bavíte s místníma lidma, tak každý vám da jednu přimou odpověď: lidi se prostě snaží ukázat a tak si kupuji Mercedesy. V mnoha případech v nich prý nikdy nenatankuji plnou nadrž, jelikož na to nemají, ale vlastnit tento automobil je v Albánii velmi důležité. Další důvod, který jsem slyšel byl ten, že kdysi v Albánii bylo velmi málo silnic a i ty byly rozbité. Jakmile lide mohli dovážet auta ze zahraničí, tak všichni začali s Fiatama, jelikož to bylo levné a blízko do Italie. Problém byl v tom, že všichni velmi rychle zjistili, že Fiat dlouho nevydrží. Takže po této lekci začali dovážet Mercedesy, které byli v té době velmi kvalitní a ty jim prostě fungovali i na těch špatných cestách dobře a bez poruch. Kdo ví kde je pravda, asi bych to viděl někde uprostřed.

Každopádně Albánie se zapsala do mého srdce velmi hluboce a určitě je na seznamu zemi kam se budu chtít ještě vrátit.

Mé další „kroky“ vedly přes Makedonii do Bulharska a Řecka. Tyto země jsem projel opravdu rychle, protože se v tu dobu přeháněla přes tuto část Evropy bouřková oblačnost spojená s nízkými teplotami tak jsem spěchal do Řecka k moři, abych se malinko ohřál a připravil se na přejezd do Turecka, kde mě čeká Bosphorus, most který mě pomůže se dostat na 5ty kontinent mé cesty… Asie.

Radim Cejnar

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s