Byl mi vnuknut nápad psát o silnicích, které už neexistují. Zvláštní nápad co? Nic méně, něco na něm je. Na svých cestách nemusíme jenom najíždět kilometry a „vymetat“ notoricky známá místa, ale můžeme také něco objevovat. A nemusíme při tom jezdit na vzdálené kontinenty, protože naše stará, dobrá Evropa nabízí zajímavostí naprosto nepřeberné množství. Můžeme začít v dávné historii. Jedněmi z nich může být silniční systém starověkého Říma, jako jedné z kolébek naší civilizace. 

VIA APPIA byla tou úplně první.

Na jižním předměstí Říma, je tam McDonald’s, můžeme, prosklenou podlahou, vidět původní, ploché, šedé dlažební kameny staré římské silnice. Jedná se o zbytky první velké evropské dálnice, VIA APPIA, která se začala stavět v roce 312 př. n. l. a vine se z Říma napříč jižními regiony Itálie, dokud nedosáhne adriatického přístavního města – Brindisi. 

Zde údajně vzniklo rčení, že: „Všechny cesty vedou do Říma“ a v Itálii se ji dodnes říká – REGINA VIARUM – KRÁLOVNA SILNIC. Její historický odkaz byl z velké části opomíjen a její dlažební kameny jsou tak pohřbeny pod staletími historie.

Nyní probíhá italský vládní projekt, který má proměnit VIA APPIA na poutní cestu z Říma do přístavu Brindisi, klidného města na pobřeží Adriatického moře. Na své délce, zhruba 640 km, má VIA APPIA mnoho podob: prašné cesty vedoucí lesy, městská náměstí, vyhlídkové silnice. Zatím to není vždy komfortní, ale je to „ponoření“ se do lokalit, které zná jen málo turistů. Je čas tam jet, než jich budou všude davy. 

VIA APPIA musí být nejprve doslova vykopána a v některých případech i nalezena. V Římě má necelých 18 km dlouhý, dobře zachovaný úsek, nacházející se v archeologickém parku. Posledním úsekem, v tomto parku, je lesní cesta stoupající do kopce. Pak VIA APPIA z velké části zmizí pod asfaltem. Jeho poslední římská, viditelná část, je právě pod podlahou zmíněného McDonald’s.

Tam leží jedny ze vzácných fragmentů, které byly nedávno vykopány a zakonzervovány. „Projekt byl vytvořen záměrně tak, že pokud se chceme podívat jenom na starověkou dlažbu, nemusíme vejít do McDonald’s.“ V „příkopě“ leží repliky tři koster, nalezených při vykopávkách. Zdola můžeme skleněným stropem sledovat rodinky krmící se hamburgery s hranolky.

Když byl při stavbě objeven kus VIA APPIA, místní se obávali, že franšíza McDonald’s skupuje staré římské poklady. Ve skutečnosti jsou archeologická naleziště většinou pouze zdokumentována a znovu „pohřbena“ kvůli zachování, protože jejich údržba by byla velmi nákladná. 

TRASA

VIA APPIA protíná města, vesnice, hory, zemědělské oblasti a prochází čtyřmi italskými regiony. Většina z těch téměř 580 km byla vydlážděna a později „ukryta pod frekventovanou silnicí „Strada Statale 7“. Na některých místech se ale její původní dlažební kameny objevují. Tu vedle kavárny na návsi nějaké vesnice, jinde v obdělaném poli.

VIA APPIA, jak si ji představoval římský správce Appius Claudius, který po sobě cestu pojmenoval, byla nástrojem vojenské nadvlády. Otroci a dělníci vykopali odhadem 
487 680 m³ hlíny a kamene na každou vydlážděnou míli (měření na míle bylo římským vynálezem). Appius Claudius ale oslepl a zemřel dříve, než byla celá trasa dokončena. Appia protnula jižní Itálii v téměř přímé linii a sloužila hlavně římské armádě, při obsazování jižní Itálie. Dosažení pobřeží také umožnilo vydat se dál na východ, přes Středozemní moře, a rozšiřovat nadvládu Říma do dalších zemí. Stala se první z celkem 29 rušných silnic, které napomohli expansi Říma.

CESTA DO MINULOSTI

2300 let stará VIA APPIA, táhnoucí se v délce 640 km z Říma do Brindisi, byla postavena pro přepravu armád ambiciózních římských státníků. Poté, co VIA APPIA po staletí sloužila jako stezka pro vojáky, obchodníky a poutníky, se přestala využívat. Dnes je její velká část pohřbena pod farmami, dálnicemi a moderními stavbami.

Vyprávění o cestování po VIA APPIA začalo u latinského básníka Horacea kolem roku 35 př. n. l. a od té doby nemá nouzi o výřečné obdivovatele. Ale uznání silnice jako inženýrského díla se vytratilo poté, co se Římská říše začala v roce 395 n. l. hroutit a Appia se postupně přestala používat. Charles Dickens ve své knize z roku 1846 popsal „hrobky a chrámy, svržené a povalené“.

V roce 2015 se italský spisovatel Paolo Rumiz rozhodl projít VIA APPIA pro noviny La Repubblica. Jediný problém: Nebyla žádná mapa trasy. Kontaktoval Riccarda Carnovaliniho, zkušeného turistu, který strávil téměř čtyři desetiletí procházením Itálie. Po dva měsíce Carnovalini studoval vojenské mapy, starověké pastýřské stezky a satelitní snímky, aby nakreslil pravděpodobnou trasu VIA APPIA. Pak to nahrál do GPS a vyrazil s Rumizem.

Jejich cesta přitáhla pozornost italských úřadů a v roce 2015 italská vláda oznámila plán na vzkříšení trasy. Staletí samovolného vývoje zanechala archeologické poklady v soukromých rukou a starověké vily byly často dost necitlivě přestavěny. Konzervace začala, ale bez turistů by VIA APPIA mohla být časem znovu zapomenuta.

„Chůze,“ říká Carnovalini, „je tím nejpolitičtějším činem, který lze udělat pro změnu krajiny.“ Ale chodcům v absolvování VIA APPIA brání mnoho překážek. Obtížně dohledatelná původní trasa, nedostatek ubytování a chabá podpůrná infrastruktura. Starověcí Římané po VIA APPIA narazili každých 16 km na stanici, kde si mohli vyměnit koně a na penzion každých 36 km. Aktualizovaná trasa pro pěší turisty by měla být rozdělena do 29 úseků, každý asi šest hodin chůze.

Poutníci na své cestě navštíví starobylé arény slavných gladiátorských zápasů, spát budou v jednoduchých penzionech a ochutnávat můžou lokální delikatesy. Odpočívadla, ubytování – některé stávající, některé nové – a zajímavosti budou označeny v aplikaci. Přístup „méně je více“ si neklade za cíl zakrýt „nevyleštěné“ historické fragmenty, ale nabídnout hluboký zážitek.

Z Říma do Brindisi je VIA APPIA cestou italskou světskou historií. V opačném směru ale sleduje cestu svatého Pavla, který tudy cestoval z Jeruzaléma do Říma.

ZAČÁTEK

První dlažební kostky Via Appia jsou pravděpodobně pohřbeny poblíž místa, které je nyní frekventovaným kruhovým objezdem v centru Říma. Ministerstvo kulturního dědictví dnes, ve snaze najít je bez způsobení dopravního kolapsu rušného města, vykopává malé, hluboké pruhy chodníku – zatím neúspěšně.

Pár kilometrů jižně se nachází Archeologický park APPIA ANTICA, nejlépe zachovalý a nejschůdnější kus cesty. Trasa cesty se klikatí z centra Říma na okraj města, po obou stranách je poseta asi 400 archeologickými nalezišti: mozaikovými římskými vilami, bludištěm připomínajícím křesťanské katakomby s půl milionem mrtvých a mauzolea otroků i dívek ze starověké společnosti. „Zastav se, cizinče,“ prosí jeden náhrobek, „a podívej se na tu malou hromadu hlíny nalevo, kde jsou uloženy kosti dobrého člověka.“

V archeologickém parku APPIA ANTICA je klid, díky kterému se nepodobá žádné z jiných starověkých atrakcí Říma. Jak se kameny VIA APPIA táhnou od města, archeologických nalezišť je čím dál méně, až mezi svěžími poli stojí jen osamělý sloup nebo socha. Borovice s plochými, listnatými korunami nabízejí stín a občas jsou zde historické značky a vodní fontány.

Italské Ministerstvo kulturního dědictví vyčlenilo 20 milionů eur na rozvoj VIA APPIA pro cestovní ruch. Archeologové například v roce 2020 odkryli 50 metrů dlouhý úseku původních dlažebních kostek ve městě Passo di Mirabella.

„ITÁLIE NENÍ POHLEDNICE.“

Tato pravda krystalizuje, když se blížíme k Tarantu, přístavnímu městu zhruba 65 km od konce VIA APPIA. Na trase nás čeká největší ocelárna v Evropě a také největší znečišťovatel vzduchu a vody. Místní tomu říkají „stoka Itálie“. VIA APPIA vede podél továrny na ostrov, na kterém se nachází stará část Taranta. Zdá se, že se tady čas vrátil o nějakých 60 let. V malých přístupných atelierech malují zdejší staříci náboženské figurky, aby je prodávali turistům. Rybářské lodě se tlačí podél pobřežní promenády. Klikaté uličky vedou ke katedrále obložené mramorem. Krásné, historické město, doslova přelud, nad kterým se z komínů ocelárny valí chocholy černého kouře. Taranto bylo jediné město založené Sparťany mimo území Řecka a dodnes zde stojí řada řeckých sloupů.

KONEC CESTY

Za Římanů dosáhlo Brindisi své největší slávy, bohatství a nádhery. Římané pochopili důležitost přístavu. Dorazili sem roku 266 př. n. l., porazili Messapianskou civilizaci a dokončili VIA APPIA. 

Výchozí bod VIA APPIA v centru starověkého Říma byl nejistý, ale finále bylo vždy jasné. Dva sloupy rámující Jaderské moře v Brindisi. Analýza mramoru ale odhalila, že byly postaveny o dvě století později.

Podle některých archeologů je VIA APPIA spíše mýtus. Nejde o souvislou historickou cestu, ale o celý systém zpevněných cest postavených hlavně pro přesuny armád. Důležité ale je, že Via Appia proměnila Brindisi v starověkou globální velmoc, odkud římská armáda vyrazila expandovat na východ do měst jako Alexandrie a Jeruzalém. Římská říše nakonec ovládla čtvrtinu tehdy známe lidské populace na třech kontinentech. Brindisi se také stalo cílem poutníků do Svaté země, kteří zde čekali třeba i týdny, než se jim podařilo nastoupit na některou loď plující do Svaté země.

Jak z textu patrno, jde primárně o trasu pěších poutí. To ale nemění nic na atraktivitě VIA APPIA, jako jedné z historicky nejdůležitějších dopravních tepen. Navíc, na její trase a v okolí se nachází nespočet dalších historických, architektonických a krajinných zajímavostí, které mohou být součástí našich cestovatelských plánů. A tak, jak se píše, že nešlo o jednu cestu, ale o celý systém, což má logiku, tak i pro nás může být pouze určitou osou, které se můžeme, ale také nemusíme striktně držet. Můžeme z ní odbočovat k dalším zajímavostem a zase se na ni vracet.

Výběr fotografií je čistě náhodný, ilustrativní a má za cíl pouze ukázat o jakou zajímavost a nádheru jde. Inspirací pro článek a zdrojem některých informací byl National Geographic. 

Petr Fryč