MOTO GUZZI V9 BOBBER (Centenario)

PURISMUS

To bylo asi první, co mne napadlo, když jsem tuto motorku viděl a hledal vhodný výraz, jak jí jedním slovem charakterizovat. Čistý, minimalistický, jednoduchý. Klasický. Absolutně nadčasový. Design, oproštěný od čehokoliv přebytečného. Na takovéto motorce, myšleno co do jednoduchosti, a určité syrovosti, by se měl, čas od času, svézt každý jezdec. Jízda na takovéto motorce je esencí „motorkářství“. Žádné možné, či nemožné asistenty, kontroly všeho možného, spousty čidel, senzorů a dalších berliček, usnadňujících, či spíš komplikujících jízdu. Ochrana proti živlům? Nic. Vyhřívané rukojeti, gelové sedačky, konektivity, a tak podobně. Nic takového. Na takovéto motorce si jezdec musí svou jízdu skutečně odpracovat. Někdy i protrpět. Pozná to pravé „řemeslo“. Co mne trochu mrzí je, že se i zde prosadila digitalizace a místo, aby řídítka zdobil krásný, jednoduchý, analogový tachometr, bez otáčkoměru, který není vůbec nutný, je tady taková ušatá digitální krabička. Zobrazující víc informací, než k jízdě na V9 BOBBER potřebujeme. Holt žijeme v digitální a informační době.

Před mnoha lety jsem projížděl, tehdy autem, z jihu na sever, francouzský Centrální Masiv. Je to nádherná horská krajina. A tehdy jsem si říkal, že bych tu krajinu chtěl projet na koni nebo na motorce. To druhé se mi povedlo. A když tak srovnávám řůzné motorky, tak k projíždění takovouto krajinou, kterou nechceme projet rychle, ale chceme se kochat a často zastavovat, by takováto motorka byla snad ideální. Užít si opravdu onu „bezstarostnou jízdu“, jak z amerického filmu.

Hned při prvním usednutí na V9 BOBBER, si uvědomíme jeho naprostou jednoduchost. Elektrický startér a ABS. To je veškerý komfort. Chytneme do ruky dobře padnoucí, skoro rovná řídítka a chvilku si zvykáme na poměrně velkou šířku ve stupačkách. Ta mne překvapila. Ale záhy si uvědomíme, že takový – lehce rozevlátý způsob sezení k této motorce patří. Navíc potřebujeme dostat nohy trochu dál od do stran vykloněných válců. Ale není to nepohodlné. Zvykneme si rychle. Stupačky jsou také posunuté trochu dopředu. Když vezmeme trojúhelník – řídítka, sedlo a stupačky, sedíme v poměrně uvolněné pozici umožňující docela pohodlí, a hlavně perfektní ovládání stroje.

U této motorky se vzdám popisování technických parametrů. Nejsou vůbec podstatné. Jenom snad, že pro charakter stroje je výkon motoru naprosto dostatečný, brzdy spolehlivě brzdí a pérování funguje. Takže je vše v naprostém souladu. Motorka se velmi přesně vede v zatáčkách, a protože se nepohybujeme ve vysokých rychlostech, neřešíme tolik náklony. Když k tomu přidáme krásný design, máme v rukách opravdu mistrovské dílo. A v barevné kombinaci „Centenario“ to platí dvojnásob.

VYDĚRŽAJ PIANĚR.

Kdo zná film Pelíšky ví, o čem je řeč. Tak si někdy na MOTO GUZZI V9 BOBBER můžeme připadat. Vibrace. Když si prohlédneme, jak totálně jednoduchý V9 BOBBER je a představíme si charakteristiku vidlicového dvouválce s rozvodem SV, víme, do čeho jdeme. Toto buď přijmeme jako fakt a zamilujeme si to, nebo si musíme vybrat jiný stroj. Sice možná komfortnější, ale rozhodně méně zábavný. Ne tak charismatický. A nebudeme mít stroj, který už nikdy nebudeme chtít dát pryč. Takové je poslání klasických motorek.

Jízda na MOTO GUZZI V9 BOBBER je skutečně velmi zábavná. Není to stroj, na kterém pojedeme na dovolenou. Který si ale rádi odvezeme na dovolenou. Naložíme na přívěs a odvezeme si ho klidně i na dovolenou k moři. Protože se přece nebudeme jen válet na pláži. Je to stroj, na kterém můžeme jet v lehce formálním oblečení do zaměstnání. Nebo si ho vzít na celodenní vyjížďku s přáteli. Případně se, jen tak sám, což je vůbec ze všeho nejlepší, courat krajinou a užívat volnosti. A když sezóna skončí, dokonale ho vyčistíme a budeme-li mít dostatečně velký obývák, nebo pracovnu a tolerantní partnerku, postavíme ho tak, abychom se na něj mohli dívat a spřádat nové plány.