Motorka, která pro mě byla zatím asi nejpříjemnějším letošním překvapením.

R 1200 RS má de facto stejný základ jako R 1200 R. Je to ale úplně jinak zaměřený stroj. Předsazení osy předního kola o 18 mm, skvěle promyšlené kapotáže, a jiná jezdecká poloha, i díky skloněným řídítkům, dělají své. Pro mě určitě největší, pozitivní překvapení z doposud letos ježděných motorek. RSo mě zaujalo hned, jakmile jsem si ho pořádně prohlédl při květnové BMW Road Show na Třech Studních. A tak jsem se domluvil, že až budu vracet R 1200 R, rovnou odjedu na RS.

Okamžitě při usednutí do tuhého, ale pohodlného sedla my bylo jasné, že sedím na motorce postavené nejenom pro dlouhé cestování, ale i pro sportovní jízdu. Tak trochu jsem měl sice obavu o svá záda, krční svaly a zápěstí, protože to pro mě byla naprosto nezvyklá pozice. I předsazená osa předního kola mi dala hned při prvním zatočení najevo, že bude všechno trochu jinak. Ale to trvalo pouze krátkou chvíli. Nebo možná prvních pár set metrů. Jel jsem po své už najeté trase. BMW RENOCAR Slatina, D1, Velká Bíteš, Křižanov, Nové Město na Moravě, Hlinsko a Pardubice. Na vyzkoušení si motorky je to fakt nádherná trasa. A když se vám mění počasí a na Vysočině i pěkně zmoknete, tak je to ještě lepší. Myslím na vyzkoušení si pocitu v sedle.

Když jsem sjel z dálnice, navolil jsem režim Dynamic. Na dálnici to nemá cenu. Nečekal jsem až do posledního dne, jako u Rka. Šel jsem do toho hned, jakmile to stálo za to.  A za to, to fakt stálo. Motorka vám doslova ztuhne pod rukama. Do zatáček jde s absolutní přesností a když po chvíli (někdo nikdy) přijdete na to, jak v zatáčce pracovat s plynem, tak je to docela velký „úlet“. Až jsem si to musel po chvíli zakázat. Přece jenom, čím je člověk starší, tím se všechno hojí hůř a pomaleji, a taky to všechno nějak víc bolí. A to nemluvím o případných škodách na majetku. Takže jsem se po pár, takto „prolétaných“, kilometrech, zklidnil a dál jsem jel jako skoro největší slušňák. Jako na výlet. 

Při jízdě v dešti jsem si uvědomil jednu velikou výhodu motorek  stavěných ve větrných tunelech. I když dost silně prší, tak, pokud jedete, skoro nemoknete. Abych si dodal jistotu na mokré silnici, přepnul jsem palivovou mapu raději do režimu Rain a upaloval jsem si to jako kdyby se „nechumelilo“. Inu, nevím, možná bych rozdíl mezi Road a Rain ani nepoznal, ale proč to tam nedat. Když se to nabízí. K tomu ještě zapnout vyhřívání rukojetí a jste „jako v bavlnce“.

Výhodou RSa je, že ač má řídítka skloněná trochu dolu, můžeme na ní jet i v poměrně vzpřímené poloze. Odpočinou si záda, ruce i krk. Díky manuálně, žádná elektrika, výškově posuvnému plexy (dvě polohy) jsme i tak poměrně dobře chráněni. Takže ani v dešti nemusíme jet zalehnutí na nádrži.

Jak jsem už někde psal a nebo říkal. Tahle motorka si na nic nehraje. Je to poctivý sport tourer, který nabízí naprosto a s rezervou dostačující výkon motoru, k tomu jeho obrovskou pružnost a dokonalé jízdní vlastnosti, podpořené semi aktivním podvozkem Dynamic ESA. Když k tomu ještě přidáme skvěle fungující aerodynamiku chránící nás účinně před vlivy počasí, vychází z toho jasná volba. Pokud chceme cestovat a víme, že offroad není náš cíl.

U R 1200 R jsem měl výhrady k přístrojovému panelu. Spíš k jeho, designu než funkčnosti. Tady je úplně stejný a nevadí mi. Asi díky tomu, že je schovanější. Poskytované informace si můžeme do určité míry personifikovat. Nastavit spíše sportovní „Style 1“, zaměřený na otáčky motoru a nebo turistický „Style 2“, zaměřený na cestovní rychlost. Jednoduchost a čitelnost přístrojového panelu oceníme hlavně na dlouhých cestách.

Když už se motáme okolo informačních a ovládacích prvků, dovolím si dvě poznámky. Co bych asi, či určitě upravil, nebo změnil, je umístění platformy pro GPS. Bereme-li v úvahu, že jde o sport tourer, kde se počítá i s použitím tankbagu, tak při jeho trochu větším objemu už na takto umístěnou navigaci není moc vidět. Navíc je mimo zorné pole. Její umístění nad přístrojovým panelem, jako ke tomu u GS a nebo XR, by tedy bylo výrazně vhodnější. Naopak co oceňuji, je ovládání menu. Jednoduché, přehledné, intuitivní, na listování v něm a jeho ovládání stačí pohodlně palec levé ruky.

Standardní sedlo jezdce má výšku 790 mm. I při mé výšce 185 cm jsem se v něm cítil docela spokojeně. Samozřejmě jezdec do 180 cm by na tom byl trochu lépe. Na výběr jsou ještě sedačky ve výškách 820, 840 a nebo naopak 760 mm. Takže si vybere snad úplně každý. 

Jak jsem už psal někde výše. R 1200 RS mě zaujalo, hned když jsem ho uviděl „naživo“. Pokud bych dal na fotky v nějakém katalogu, asi bych si ho možná ani nevšiml. Ta motorka je totiž na živo, a ještě lepší je to někde v přírodě než v místnosti,  nesrovnatelně hezčí, než na fotkách. Teprve, když si jí můžete doslova osahat, oceníte její propracovanost do téměř nejmenších detailů. Tak, jak mi u některých motorek vadí „šilhající“ světla, tady bych to skoro ocenil. Ač někdo tvrdí opak, mě přijde celkový design velmi vyvážený. Motorka má krásnou boční siluetu. Tak akorát mezi stylem a dravostí. Ani moc hranatá, ani moc zaoblená. Odtrhové hrany kapotáže spolehlivě odvádějí vodu, pokud musíme jet v dešti. Stejně tak čelní štít je nejenom tvarově čistý, ale také odvádí skvěle to, pro co byl vymyšlen. U jezdců nad 180 cm bych možná doporučil ho trochu zvýšit deflektorem, kterých je na trhu celá řada.

Takže moje shrnutí. 

Skvělá, sportovně cestovní motorka. První jízdní moment, díky trochu delšímu rozvoru a předsazenému přednímu kolu, nic moc. Nejistota. Po několika kilometrech převládlo nadšení z perfektních jízdních vlastností, podpořených elektronicky řízeným podvozkem ESA, který podle mne tomuto typu stroje odpovídá mnohem lépe, než jakémukoliv jinému. Jistota. Zprvu, pro můj vkus nepříliš pohodlná jízdní pozice se ukázala, i po několika hodinách denně strávených v sedle, jako naopak velmi pohodlná. Obava z nepohodlí se změnila ve spokojenost z pohodlí. V zatočených úsecích mi připadla jízda s o trochu větší váhou na rukách jistější, než jak jsem byl doposud zvyklí ze vzpřímené polohy na cestovních endurech, kdy mám ruce v podstatě na řídítkách „jenom“ položené. I různé jízdní asistenty a palivové mapy mi u tohoto typu motorky připadají opodstatněnější, než u jiných. Už proto, že R 1200 RS poměrně „klame tělem“. Ostatně to samé jsem psal i o GS. Připadá vám, že jedete pomaleji, než ve skutečnosti jedete. Což může být docela zrádné a v takovém případě se některé bezpečnostní pomůcky mohou čas od času hodit.

Opět jsem si také užíval skvěle fungující a opět, k tomuto stroji dobře padnoucí motor. Na dnešní poměry nevyniká svým výkonem, ale jeho celková charakteristika se k R 1200 RS moc hodí. Možná to je celkovou stavbou a zaměřením motorky, ale tady mi motor připadal ještě lepší než u R 1200 R. Jako kdyby fungoval ve větším rozsahu otáček. Větší pružnost, snadněji jde do otáček. Zároveň bez jakýchkoliv nepříjemných vibrací, které by člověk u dvouválce mohl čekat. Cestovatel využije spíš kroutící moment, než absolutní výkon. A toho je v tomto případě absolutní dostatek. 

Co mě ještě, při výčtu kvalit této motorky napadlo, je absolutní čitelnost a předvídatelnost. Jedeme-li výletním tempem, podvozek doslova pluje krajinou. Jakmile se do toho ale víc opřeme, začne nám přední vidlice dávat jasnou odezvu, naprosto čitelné a přesné informace o tom, co se nám děje pod předním kolem. Jízda na R 1200 RS není únavná. Řídítka jsou sice skloněná dolu, ale jsou, oproti čistě sportovním motorkám, posazena o něco výš. 

R 1200 RS je sice sport tourer, ale zároveň naprosto univerzální motorka, se kterou se projedete po nedělním obědě stejně tak, jako na ní sednete a odjedete na týdenní dovolenou. Bez problémů na ni absolvujete několika hodinový přesun po dálnici stejně jako celodenní výlet po alpských průsmycích, kde budete jezdit za zatáčky do zatáčky a z kopce do kopce. Můžete se na ni jen tak vozit, jako ji prohnat po závodním okruhu. Je to prostě holka pro všechno a taky kamarád do nepohody.

Já jenom teď doufám, že se na ni zase někdy svezu.

Petr Fryč