BMW R 1200 GS

Moje loňská, zářijová zkušenost s BMW R 1200 GS byla dost ovlivněna fakt hnusným počasím. Teploměr nepřelezl 10°C a každý den lilo jako z konve. Po suché sinici jsem se vlastně vůbec nesvezl. K tomu ještě začínající bramborovo řepná kampaň. Hlavně na Vysočině. To bezpečnosti silnic také moc nepřidá. Přesto to byl zážitek. Ale o tom jsem psal na svém blogu v polovině října 2017.

Proto jsem byl rád, že jsem měl, díky Renocar Brno, druhou šanci tento stroj vyzkoušet. Tentokrát šlo o model pro rok 2018, včetně příplatkového, barevného TFT displeje. Navíc v krásné barevnosti. Řekl bych, že je to nejhezčí GS.

Ač se považuji spíš za stoupence analogových přístrojů a moje dosavadní zkušenost s touto moderní zobrazovací technologií nebyla právě pozitivní, tentokrát to byla úplně jiná píseň. Jako všechny displeje, tak i tento po zapnutí trochu připomíná „dětskou hru“. Jakmile se ale všechno načte, začneme ho oceňovat. Pro mě to byl první displej, včetně navigací, který je skutečně čitelný i na přímém slunci. To jsem opravdu ocenil, protože na rozdíl od loňského roku, tentokrát, nejenom, že ani nekáplo, ale bylo naprosto nádherně. Takže už při přejezdu Vysočiny, cestou z Brna, po moc pěkné silnici z Křižanova, směrem na Nové Město na Moravě, Hlinsko a Trhovou Kamenici, jsem si užíval jak v nízko nad zemí letícím letadle. Jak jsem už psal na facebookovém profilu Hory & Zatáčky. Do Brna, na R nineT Scrambler, jsem jel do sto deseti. Nazpátek, na R 1200 GS, od sto deseti. Opět jsem si potvrdil, jak ta motorka klame. Většinou máte pocit, že nejede zdaleka tak rychle, jak skutečně jedete. Pro začátečníka možná až trochu nebezpečné. Nechcete-li se stále dívat na tachometr, musíte získat poměrně dost přesný odhad. Je pravdou, že díky skvělému podvozku, kontrole trakce a různým dalším asistentům motorka snese dost. Promine ledasjakou jezdeckou chybu. Za dlouhá léta vývoje dokonale propracovaný podvozek, skládající se z přední vidlice BMW Telelever a elektronicky plně nastavitelného podvozku Dynamic ESA. Podvozek dokonale zvládá jakékoliv zatížení, až do maxima a prakticky jakýkoliv podklad. Ať je motorka jakkoliv naložená, jízdní vlastnosti se téměř nemění. I motor je na tyto potřeby dostatečně výkonný a pružný. R 1200 GS je postaveno na polykání pěkných pár set kilometrů denně. Bez ohledu na kvalitu vozovek a díky promyšleným kapotážím i téměř bez ohledu na počasí. Kapotování je kapitolou samou pro sebe. V podzimních deštích jsem ocenil, že i přes dost silný déšť, jsem byl vlastně v suchu. To jsem nepoznal na žádné jiné motorce. Tentokrát jsem promyšlenou kapotáž ocenil při vyšších rychlostech, které bylo možné díky dobrým podmínkám dosahovat. Asi takto. Čím jedeme na GS rychleji, tím je to za řídítky klidnější. Zkušenému jezdci tak R 1200 GS nabízí nejenom možnost překonávání poměrně velkých vzdáleností, ale také dosahování velmi slušných jízdních průměrů. Navíc, díky výše zmíněným kvalitám a vlastnostem poměrně neúnavných.

Díky nesrovnatelně lepšímu počasí, než jsem měl vloni na podzim, jsem také mohl vyzkoušet různé jízdní režimy. Vlastně. Zatímco na podzim jsem vyzkoušel Road a Rain, tentokrát jsem mohl zkusit Road a Dynamic. Na loňském mokru jsem ten rozdíl ani moc nevnímal. Možná z obavy z maléru. Tentokrát. Když jsem za to mohl přece jenom trochu vzít, byl rozdíl poměrně znatelný. Po nemnoha kilometrech, ujetých na Dynamic, jsem to zase pokorně přepnul nazpátek na Road. I tak to jede jako drak. ☺

Příjemné je, jak se postupně zjednodušuje orientace a ovládání menu, nabízející různá nastavení palivových map, tedy charakteristiky motoru a v závislosti na jeho nastavení také vlastnosti podvozku. Jde to jednoduše, intuitivně. Příjemné je, že se nám na displeji zobrazuje celá řada informací o našem motocyklu. Při ježdění „kolem komína“ to asi nedoceníme. Jedeme-li ale na nějakou delší cestu, může se to hodit. Rozhodně nám to pomůže předcházet zásadnějším technickým problémům.

Co si při každé jízdě na R 1200 GS uvědomuju, je neskutečná „lehkost bytí“. To, jak se na motorce sedí a také, jak snadno se tento, na první pohled docela monstrózní, stroj ovládá. A to jak na místě, při parkování, tak při jakémkoliv jízdním režimu. Je to otázka těžiště a celkového vyvážení motorky. Od pomalého se posouvání v městských kolonách a nebo po parkovišti, až po skutečně rychlou jízdu. A to bez ohledu na to, po jakém podkladu zrovna jedeme. Tam už je to pouze závislé na našich schopnostech, obutých pneumatikách a kvalitním pojištění. Každá rána s takovouto motorkou, neuvažuji teď vůbec o případných škodách na zdraví, něco stojí.

Pokaždé je radost na takovouto motorku sednout a svézt se. Jenom kdyby toho času bylo víc. Týden uteče jako voda a není možné jenom sedět v sedle a točit „heftem“. I tak jsem se docela svezl a mohl získat nějaké další poznatky pro tento text. Takže aspoň potěšme oko pohledem na BMW R 1200 GS a jeho některé perfektně propracované detaily.