MOTO GUZZI V85 TT GUARDIA D`ONORE 

LIMITED EDITION (0532/1946)

Jsem ve své vlastní pasti. Fakt se nechci vracet k tomu, co jsem už o MOTO GUZZI V85 TT napsal ve svých TŘECH předchozích článcích. V posledních čtyřech letech jsem nevynechal jedinou změnu výbavy, TRAVEL, mírnou úpravu motoru, limitovanou edici k stému výročí založení značky MOTO GUZZI, „CENTENARIO“ a tentokrát krásně vyvedenou, opět limitovanou edici k 75 výročí zahájení spolupráce s italskou GUARDIA D`ONORE, tedy „čestnou stráží“, která začala v roce 1946. A přesně tolik je těchto krásných motorek vyrobeno. Každá je očíslována a tato „moje“ měla číslo – 0532/1946.

Odkazy na starší texty:

MOTO GUZZI V85 TT mám veskrze pozitivní vztah. Dalo by se napsat, že je to už taková moje: „stará kámoška“. Kámoška, ke které se rád vracím, protože vím, že mne nezklame a poskytne mi spoustu zábavy – a porozumění. K zábavě a porozumění se dostanu dále. 

V tomto textu se nebudu věnovat jejím výkonům a technickým finesám, ale bude spíše takový – „filozofický“.  

Diabolus absconditur in speciali“, neboli: „Ďábel je skryt v detailu“.

MOTO GUZZI V85 TT má klasický, podmanivý vzhled, který se ani za mnoho let neokouká. Proč? Je absolutně jednoduchý, nadčasový a do detailů dotažený. Klasický, ale zároveň velice současný. Italové toto prostě umí jako nikdo jiný. Není na ni nadbytek plastu. Nemá kapotáž, poskytující komfort, ale „pouze“ dobře tvarovaný, stavitelný větrný štít, který nevibruje ani ve stopadesátce, upevněný k rámu z kulatých trubek, který nese také světlomety, dva v jednom, a minimalistický, ale naprosto dostačující, a hlavně perfektně čitelný TFT displej. Víc by slušelo osazení klasickými „budíky“, ale – doba je holt už taková.

MOTO GUZZI jsou originální motorky. Originální ve všem. Říká se, že jim buď přijdeme, nebo nepřijdeme na chuť. Není nic mezi. Buď nám sednou na první dobrou, nebo je lepší jít jinam. Nabídka je nepřeberná. V mém případě to bylo na tu – „první dobrou“.

Dostávám se k „filozofii“

Motorku si pořizujeme pro radost. Nebudu psát jako hračku, ale pro požitek při sbírání pozitivních zážitků. I některý negativní zážitek se po čase může ukázat jako pozitivní. Dal nám nějakou novou zkušenost. Poučení. Pokud bychom uvažovali čistě racionálně, motorku bychom si nikdy nemohli pořídit. Užitečný dopravní prostředek to určitě není. Nic na tom neodvezeme, mokneme, nebo nám je horko k padnutí. Dnů, kdy je takové to – ideální motorkářské počasí, ještě k tomu, když máme volno nebo dovolenou, tedy teplota kolem, dejme tomu, nějakých 20C a lehce oblačno, ne však zataženo, je poskrovnu. Takže hraje roli uvažování silně iracionální. I v této iracionalitě by ale měl určitou roli hrát – zdravý rozum. K čemu motorku chci. Jak ji budu dlouhodobě využívat. A hlavně úvaha nejenom na co mám finance, ale také zkušenosti a hlavně – jezdecké a morální schopnosti. Nebo prostě, jestli chci mít život (volný čas) jednoduchý, nebo si ho chci komplikovat. 

A v tom je právě zakopaný pes. Poměrně vysoké procento lidí si kupuje motorky, na které právě po jezdecké a morální, či až mentální stránce nestačí. Výkon a sw výbava opravdu nejsou všechno. Často jsou spíš zdrojem komplikací. A my si přece na motorce chceme užívat pocitu – snadného života. Odreagovat se od každodenních trablů. Alespoň v těch krátkých chvílích o víkendech a dovolených. Chceme – jednoduchost. 

Jízda na motorce je, svým způsobem – meditace. Vyžaduje absolutní soustředění. Pokud se nesoustředím, jsem jednou nohou v maléru. Každý to známe. Stačí chvilka nepozornosti. Motorkář musí také myslet za ostatní řidiče. Ne co jsou zač, ale co na silnici dělají. Či spíš, co nepředvídatelného mi mohou vyvést. A sám musím jet předvídatelně. Zároveň si ale také chci užívat tu pověstnou „bezstarostnou jízdu“. A k tomu potřebuji co? Motorku, kterou dokážu s rezervou ovládat. Nad kterou mám –  navrch. A dalo by se filozofovat ještě hodně dlouho. 

Obrátím list

Největším problémem dnešních moderních motorek je složitá elektronika, jako důsledek nesmyslných euronorem a také nesmyslného zvyšování výkonů motorů, připomínající poměřování pinďourů. „Když ty máš 150 koní, já tam dám 160“. Po desítkách vyzkoušených motorek a několika stech tisících naježděných kilometrech po českých, ale hlavně alpských silnicích a na cestách tam a zpět, už dlouho tvrdím, že výkon nad jedno sto koní, alespoň u strojů určených pro jízdu v běžném silničním provozu, které neváží 350 kg a více, je naprostá zbytečnost. Pro absolutní většinu jezdců je výkon nad 100 k nejen naprosto zbytečný, ale pro většinu spíš velmi stresující, ne-li smrtelný. Nejen, že obří výkon nikdy nevyužijí, možná tak na 50%, či „per huba“ večer v hospodě, ale za jízdy jim jeho zvládnutí přináší spíš problémy. STRES. A stres snižuje pozornost a zvyšuje únavu. Fyzickou i psychickou. A únava zvyšuje riziko nehod. Motorky, které si kupujeme, nejsou závodní speciály. Jsou určeny pro jízdu, nebo cestování v běžném provozu. Po běžných silnicích. Se všemi omezeními, riziky a taky čím dál častějšími radary a měřením hlučnosti.    

Možná jsem tímto názorem určité lidí nepotěšil, některé i naštval. Ale to mi je celkem jedno. Nejsem nikomu zavázán, nikdo mi neplatí honoráře a neúkoluje mne. To je výhoda nezávislého autora.

A teď se tímto oslím můstkem vrátím k MOTO GUZZI V85 TT. 

Na dnešní digitální a elektronické poměry je docela jednoduchá. Co do designu i techniky. Tedy nejen, jak už jsem psal, výraznou absencí plastů, ale hlavně – určitou sw jednoduchostí. Kromě povinného, dvoukanálového ABS má tempomat, který považuji u této kategorie za zbytečnost, pěti jízdními režimy – Street, Rain, Off-road, Sport a Custom a ještě kontrolou trakce. Díky předvídatelnému a přímo sametovému chování motoru, bych se osobně i bez těchto „vymožeností“ moderní doby bez problémů obešel. Dejme tomu: Sport a Rain. Tam bych mohl cítit nějaký větší rozdíl, ale jinak myslím, že rozdíly v chování motoru jsou téměř nepostřehnutelné. A jako kontrola trakce by, při výkonu cca 80 k a kroutícím momentu 82 Nm – 5000 ot/min, mělo zápěstí pravé ruky každému bohatě stačit. Pokud ne, tak, jak opakuji do kolečka, neměl by na motorku vůbec sedat. Teď mne vlastně napadá, že já bych nastavil režim Street a u toho bych už zůstal. Do čeho bych ale investoval, je zadní pružící a tlumící příplatková jednotka Öhlins. Ne, že by standardní byla špatná, to vůbec ne, ale Öhlins je lepší. 

Při dnešních cenách benzínu je také zajímavým faktorem spotřeba. Jezdil jsem poměrně svižně, co mi provoz dovolil, s lehkým překračováním rychlostních limitů. Obce jezdím v limitu, protože nechci nikoho zbytečně dráždit a zvyšovat si náklady. Při tomto stylu jsem jezdil za rovné 4,0 l/100 km viz. fotografie. Takže dojezd je nějakých 550 km na plnou nádrž. Když to vezmu s určitou rezervou, stále se pohybuji vysoko na hranicí 500 km dojezdu.

Ve všem ostatním odkazuji na své starší články.

Když to shrnu, MOTO GUZZI V85 TT je skvělá motorka jak pro každodenní použití, tak i delší cestování. V jednom klidně svižněji, ve dvou nikam nepospícháme. Svým charakterem to není motorka, ze které můžeme udělat soumara. Nesluší jí to. Takže stačí investovat do centrálního kufru, aby se měla naše partnerka o co opřít a kam odložit své drobnosti, nám většinou stačí kapsy, a cestování pro ni bylo pohodlné. Ale na celodenní výlet, kdy se chceme kochat krajinou a navštěvovat nějaká krásná místa, je to parťačka zcela ideální. Každému doporučuji se na ní svézt.

Petr Fryč

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s