Skútr do velkoměsta

A máme tady první letošní dojmologii. Letos se zaměřím na – PRVNÍ DOJEM. K tomu, abych motorku poznal, nemusím najezdit stovky kilometrů, „od čerta k ďáblu“. Takže se zaměřím na to, jak na mne motorka působí na první dojem. Oko kupuje. A na to, co mi „o sobě řekne“ na prvních padesáti, sto kilometrech. Samozřejmě nám žádná motorka o sobě neřekne nic na dálnici. Potřebujeme projet městem, trochu se motat provozem a pak ji vyzkoušet na našich roztodivných okreskách. Ty jsou lepší než jakýkoliv zkušební polygon. 

HONDA ADV 350 byl můj úplně první skútr. Nekecám. Nikdy jsem ještě na skútru nejel. Nepočítám-li před několika desítkami let ČZ 175, známější jako „prase“ a Hondu X-ADV, což je spíš jako skútr vypadající motorka. Nebo skútr s motocyklovou technikou. 

Můj první dojem byl veskrze pozitivní. Design v duchu X-ADV a letošní novinky NT 1 100, využívající jako výrazný designerský prvek světelnou LED technologii. Příď je, díky tomu, že LED světla vyžadují velice malou plochu, krásně jednouchá. Přední kolo 15“ a zadní 14“ dávají, společně s dlouhým rozvorem a kvalitním podvozkem SHOWA, předpoklad velmi dobré stability a vysokého jízdního komfortu.

Co mne velmi příjemně překvapilo, jsou pěkně široká, kónická, motocyklová řídítka. Když je vezmeme do ruky, máme velmi dobrý pocit jistoty a – mně to dalo do značné míry zapomenout, že jedu „jenom“ na skútru. Falešný pocit, že jedu „jenom“ na skútru byl ten tam po ujetí prvních několika set metrů v pražském provozu. Pochopil jsem, že to je přesně ten správný dopravní prostředek do města. Což je samozřejmě o skútrech dlouhodobě známo a jen takový ortodoxní zatvrzelci jako já, si „myslí“, u mne už je to v minulém čase, že není nad motorku. Je.

V městském provozu už jsem několikrát ocenil výhody automatické převodovky DCT. Ať to byla AFRICA TWIN, X-ADV, nebo GOLD WING. U ADV 350 je použita automatická převodovka V-Matic a zadní kolo pohání klínový řemen. Pro mne to byla další novinka. A opět jsem nevycházel z překvapení, jak to pěkně funguje. Neřeším vůbec nic a akcelerace z křižovatek je úplně dokonalá. Netušil jsem, jaký má jednoválec, o objemu „pouhých“ 330 cm³ a výkonu 21,5 kW, tedy necelých 30 k, záběr. Možná díky širokým řídítkům a kvalitnímu podvozku, jsem měl i při přejezdech tramvajových kolejí a rozbité dlažby neskutečný pocit jistoty. Pokaždé, když sednu na nějakou novou motorku, jezdím v městském provozu zpočátku velmi opatrně a nepouštím se hned do průjezdů uliček mezi auty. U ADV to šlo nějak – samo od sebe. Měl jsme na skútru od začátku naprosto uklidňující pocit, že toto má vlastně v popisu práce. Plynule projíždět městským provozem a hravě překonávat jeho překážky. A navíc, když jsem jel na skútru, nikomu jsem nevadil. Nikoho jsem neštval, že já můžu a on ne. Dobrý pocit.

Z Prahy jsem vyjížděl po D1 až na EXIT u Velkých Popovic. Hravě jsem jel povolených 130 km/h. Víc jsem nezkoušel i když věřím, že by to jelo. Ale na to není ADV postaven. Odtamtud už jsem si užíval jízdu volnou krajinou. Užíval při vědomí, že jedu na velkém skútru. Přece jen, to, co jsem oceňoval v městském provozu, mne při představě, že pojedu dalších cca 100 km začalo trochu nudit. S velkou motorkou si mohu přece jen trochu hrát. Skútr jede krásně, pohodlně, nádherně vede stopu v jakýchkoliv zatáčkách a zvládá, polní cestu jsem v programu neměl, prakticky jakýkoliv zpevněný povrch, ale – jenom jede.

A tím se dostávám k tomu, proč – skútr do velkoměsta.

Pokud bych řešil dopravní prostředek na každodenní dojíždění do zaměstnání a bydlel bych ve vzdálenosti do, dejme tomu, 30 až 50 km od velkého města, byl by ADV 350 horkým kandidátem. Na skútry se dnes, pro jízdu ve špatném počasí, prodává široká škála nepromokavých pláštěnek, zakrývající jezdce od hlavy až po paty, plachty všeho druhu a mnoho dalšího příslušenství. Protože ve světě je to zcela běžné. Ani sebemenší autíčko neprojede, na rozdíl od skútru, dopravní zácpou. Nezaparkuju ho, na rozdíl od skútru, na chodníku, bez nebezpečí pokuty nebo odtahu. Skútr každý strážce veřejného pořádku toleruje. Bez rozdílu, jestli je to ta nejmenší Vespa, nebo maxi skútr. Úložný prostor pod sedlem a centrální kufr mají v součtu naprosto dostatečný objem, abychom do nich naložili pracovní věci, a ještě slušnou garderobu. Pro případ „nouze“. Třeba nažehlené sako. Prostě – je to skútr. A ten do městských ulic patří.

Petr Fryč