MOTORKÁŘSKÝ ZEMĚPIS – III.

KORUTANY, TYROLSKO a VORARLBERG

KORUTANY

Nejjižněji ležící rakouská spolková zem je pro motorkáře stejně atraktivní, jako sousední Štýrsko. Od Solnohradska a Štýrska na severu je odděluje hřeben Vysokých Taur, od Itálie a Slovinska na jihu Karnské Alpy a Karavanky. Nabízí stabilnější počasí než oblasti ležící na sever od Vysokých Taur. Nádherné, vyhlídkové silnice zde vedou nejen mezi horami, ale i přes ně. Podél řek, které se na východě vlévají do Drávy, je několik krásných, čistých a v létě teplých jezer. Ideální pro kempování.

KUDY DO KORUTAN 

Vezmeme-li to od západu, kolem dokola, tak nejatraktivnější přístupovou cestou je samozřejmě GROSSGLOCKNER HOCHALPENSTRASSE. Do Korutan vjedeme tunelem HOCHTOR (2 504). Samozřejmě si musíme vyjet, po Gletschersrtrasse, která je jednou z nejkrásnějších alpských vysokohorských silnic, na velmi populární, krásné a navštěvované místo, kterým je – „KAISER FRANZ–JOSEF–HÖHE“, neboli – Vyhlídka císaře Františka Josefa. Pro můj vkus už je tam trochu moc betonu a turistů. I pohled na ustupující ledovec je poměrně smutný. Pamatuji doby, když byl ještě i v létě pokrytý sněhem. Korutanská strana Grossglockneru se mi osobně líbí víc. Nejenom proto, že tam bývá lepší počasí, ale zatáčky mi připadají pestřejší a lépe zasazené do terénu. Oproti určité pravidelnosti nea solnohradské straně je to mnohem pestřejší. Jedeme-li z kopce, tak v poslední serpentině před obcí Heiligenblut, můžeme odbočit doleva na – ALPRIACHER HÖHENSTRASSE. Je to hezčí a mnohem klidnější jízda, bez karavanů a autobusů než po hlavní, údolní silnici.

Pomineme-li vlak, jezdící tunelem z Böcksteinu do Mallnitzu, tak dalším horským přechodem je až silnice vedoucí přes průsmyk Katschberg, vedoucí souběžně s dálnicí A10. Je to takové „z nouze ctnost“. Mnohem lepší svezení nabízí nenápadná, málo frekventovaná silnice zvaná – BUNDSCHUH LANDESTSTRASSE, která nás od severu přivede do obce Innerkrems, kde je slušná ubytovací kapacita, ale hlavně k mýtné bráně, jíž se dostaneme na jednu z beze sporu nejkrásnějších alpských silnic, 33 km dlouhou NOCKALMSTRASSE. O této silnici zde bude ještě zmínka. 

Dalším horským přechodem je spíše transportní trasa přes TURRACHER HÖHE. Stejné jako u mnoha jiných podobných průsmyků. Dlouho jedete hlubokým, zalesněným údolím, pak pár hezky vykroužených zatáček, nahoře uděláme „kuk sem – kuk tam“, samý hotel a lanovka, v letních měsících téměř liduprázdno, zase pár zatáček a jsme v dalším zalesněném údolí, ze kterého není nikam vidět. 

Pak není dlouho v podstatě nic zajímavého, až na východní straně jsou dvě zajímavé trasy. První se jmenuje WEINEBENE–STRASSE a spojuje Wolfsberg a Deutschlandsberg. Krásná, klidná silnice. V horském sedle WEINEBENE je příjemné posezení a nádherné výhledy.

No a poslední je jedna v kraji velmi populární silnice, svádějící k velkým rychlostem, které jsou ale často trestány pokutami. Takže se to moc nevyplatí. Vede od štýrského Eibiswaldu do korutanského Lavamündu a jmenuje se – SÜDSTEIRISCHE GRENZ STRASSE. Potkal jsme tam kdysi partu motorkářů z Liberce, kteří tam přijeli, celý víkend jezdili tam a zase nazpátek a pak zase odjeli nejkratší cestou domů. Délka trasy je 36 km, převýšení na obou stranách přesahuje 1 000 m.

V korutanském „vnitrozemí“ si nesmíme nechat ujít výjezdy na celou řadu nádherných vrcholů po sice placených, ale skvělé svezení nabízejících horských silnicích. 

Prvním z nich je – GERLITZEN (1 909). Cesta na něj vede po jižním úbočí, od Ossiacher See. Dlouhá je asi 12,5 km. Parkoviště je ve výšce 1 760 m n.m. a tak, pokud si chceme užít panoramatického výhledu na okolní hory a horská údolí, musíme si udělat krátký výšlap. Asi tak 150 výškových metrů. Kdo by to neudělal pro své zdraví. Nebo vyjet lanovkou.

Dalším, velmi zajímavým vrcholem, pod který je možné vyjet, je – DOBRATSCH (2 166). Ze západního předměstí Villachu, tam vede 16,5 km dlouhá VILLACHER ALPENSTRASSE, s převýšením nádherných 1 200 m. Vynese nás až do nadmořské výšky 2 143 m, odkud už je to na vrchol opravdu jenom kousek. 

Do třetice vrcholových cest je horský masiv GOLDECK (2 142), vypínající se na dohled od Spittalu. Na něj vede 14,5 km dlouhá a nádherných 1 100 výškových metrů překonávající – GOLDECK PANORAMASTRASSE. Opět se vyplatí vyjít až na vrchol. A když už nebude počasí na focení, můžeme zde dýchat nádherně svěží vzduch, ze kterého je již cítit Středomoří.

Chceme-li najít místo, ze kterého přímo prýští klid a pohoda, zajeďme si do EGGER ALMU. V průvodci HORY & ZATÁČKY je to položka č. 48. Skrz něj vede velmi příjemná „Panoramastrasse“, na které nás nečeká množství krásných zatáček a fantastických výhledů, ale naprostý klid a pokud nebudeme pospíchat, což by tady byla fakt totální blbost, budeme si připadat jako někde na Oravě, nebo jinde ve slovenských horách.

Rakousko je zemí mnoha vysokohorských umělých přehradních nádrží, zajišťujících Rakousku životně důležitou elektrickou energii získávanou díky obrovskému množství vody z tajícího sněhu a postupně (bohužel) ubývajících ledovců.

Jednou z nich je HAUPTSPEICHER KÖLNBREIN. Nacházející se v nadmořské výšce 1 922 m., na horním konci 30 km dlouhé vyhlídkové silnice vedoucí údolím MALTA. Na trase je několik nádherných do skály vytesaných tunelů a mnoho míst s úžasným výhledem. Přehradní hráz je naprosto impozantní. Výšku má 200 m a délku 626 m.

Jednou z ikonických motorkářských tras, snad tou úplně NEJ, je 33 km dlouhá, naprosto dokonalá silnice, vedoucí napříč Národním parkem NOCKBERGE. Když k tomu připojíme ještě úsek Pichlern – Innerkrems, je to 56 km. Jel jsem ji několikrát, v obou směrech, za různého počasí, v partě jezdců i sám a dovolím si jedno. Kdo nepoznal tuto silnici, tak jako by v Alpách vůbec nikdy nebyl. Jako na řadě jiných alpských úseků si i tady musíme dávat pozor na volně se pasoucí kravičky. Ony tam jsou doma. My jsme tam pouze na návštěvě, tak se podle toho chovejme. 

Často čtu o kurzech jízdy v zatáčkách, které se odehrávají na doslova pár stech metrech silnice a několika zatáčkách. Když se na víkend ubytujeme třeba v obci Innerkrems a dva dny budeme „pilovat“ svůj styl v těchto zatáčkách, samozřejmě pod dohledem někoho, kdo nám bude umět poradit, vydá to za několik takových kurzů. Na této trase je totiž naprosto všechno. Včetně příjemných restaurací. Navíc zabalené do nádherné přírody, která se nám neokouká. 

TYROLSKO

Nepočítáme-li malé Východní Tyrolsko sevřené mezi Solnohradskem, Korutany a italským Jižním Tyrolskem, je to de-facto dlouhé údolí řeky Inn, táhnoucí se od Landecku na západě, kde se slévají krásné horské řeky, nesoucí krásně romantická jména Rosanna a Trisanna, až po horský masiv KAISERGEBIRGE na severovýchodě, nedaleko města Kufstein. Z tohoto poměrně zabydleného a industrializovaného údolí vybíhají, do jednotlivých horských údolí, silnice, po kterých můžeme jet tam a zase nazpátek. Není tady moc průjezdných silnic. I přes tuto relativní „chudobu“ jsou tu místa, která je neradno minout. 

Tak třeba – KITZBÜHELER HORN (1 996). Nádherný vrchol s panoramatickým výhledem na celou rozsáhlou oblast CHIEMGAUER ALPEN na severu a KITZBÜHELER ALPEN na jihu.

Mýtné, za motorku, je sice 10 €, ale poukázka na 3 € do Alpenhaus je zahrnuta v mýtném. Takže jinak řečeno, kávu tam máme gratis. Vyjedeme „pouze“ k této restauraci a dál musíme buď pěšky, což nám neuškodí. Nebo lanovkou. Výškový rozdíl z údolí je 879 m, na vrchol je to dalších – 332 m. Takže – lanovka asi vyhraje.

Když přejedeme Solnohradsko–Tyrolskou „hranici“, na Gerloss Passu a sjedeme do městečka Zell lam Ziller, dáme se doleva na Mayrhofen. Tady se zase budeme držet vlevo a vyjedeme pozvolna stoupajícím (dlouhé je to skoro 26 km), nádherným údolím až do nadmořské výšky 1 800 m, k fantastické přehradní nádrži SCHLEGEISSPEICHER. Délka hráze je 725 m a její výška 131 m. Je možné nahlédnout i do nitra hráze.

Jet sem pouze na otočku, udělat si pár fotek a zase zmizet v údolí, opravdu nemá smysl. Dejme si na to klidně i několik hodin. Tady se totiž dá strávit skoro celý den. Projít se podél jezera, nebo si „vyběhnout“ alespoň pár desítek výškových metrů pro ještě lepší výhledy a taky pro svou kondici. Jsme v nadmořské výšce, kde už netrénovaný organismus dostává docela zabrat. 

Když sjedeme nazpátek do ZELL AM ZILLER. Přímo se nabízí, už v obci HIPPACH, odbočit doleva na nádhernou ZILLERTALER HÖHENSTRASSE. Já ale doporučuju sjet až do obce RIED IM ZILLERTAL (552) a odbočit až tam. Vzít to tzv. proti kopci. Navíc jedeme u svahu, ne nad ním, což je vždy příjemnější. Je to skoro 40 km nádherného svezení, kdy budeme mít stále před očima horské štíty dosahující nadmořských výšek od 2 500 do 3 400 metrů. V opačném případě budeme koukat stále do údolí. Na nejvyšším místě, kde překonáváme příčný horský hřeben, se nachází restaurace MELCHBODEN (2 041). Odtud sjedeme zpět do údolí, do výšky 627 m.

VORARLBERSKO

Nejzápadnější část Rakouska se od jeho „zbytku“ výrazně liší. Jednak je to neskutečná horská divočina a pak, mluví se tady směsicí dialektů, tzv. horní a nejvyšší alemanštiny, které se souhrnně nazývají „Vorarlberština“. 

O zdejších silnicích by se dalo napsat: „Co silnice, to skvost“. Takže když Vorarlbersko prokličkujeme tzv. nazdařbůh, stále se budeme neskutečně bavit jak jízdou, tak vizuálními zážitky. Nebudeme vědět kdy přestat fotit, nebo filmovat. 

Ikonou této oblasti je samozřejmě vysokohorská přehradní nádrž SILVRETTA–STAUSEE, jejíž hladina je v nadmořské výšce 2 000 m, pouhých 37 metrů pod vrcholem stejnojmenného průsmyku, tvořícím Tyrolsko–Vorarlberskou hranici, nad nímž se tyčí pás horských štítů převyšujících hranici 3 000 m n.m. Fantastické scenerie. Vorarlberská strana silnice, tedy její vrcholová část, začínající v údolí u obce Partenen a končící až na parkovišti u přehradní hráze, je jezdecky nesrovnatelně zajímavější než tyrolská, která vede prakticky rovně, širokým údolím řeky TRISSANA.

SILVRETTA HOCHALPENSTRASSE není ale zdaleka jedinou. Budeme-li projíždět městem BLUDENZ, byla by škoda neodbočit do údolí BRANDNERTAL. Tato silnice je příkladem, že za jezdecký a turistický zážitek nemusíme nutně platit mýtné. Délka trasy, která nás vyvede až do nadmořské výšky 1 575 metrů, je necelých 20 km, takže nám nezabere ani moc času. I tady může být naším cílem vysokohorská přehradní nádrž, vybudovaná na původním přírodním jezeře LÜNERSEE. Převýšení mezi údolím a parkovištěm u lanovky je nádherných 1 229 m. Lünersee je jedním z nejkrásnějších rakouských vysokohorských jezer, a dokonce jedním z největších v Alpách. 

Když se odtud přesuneme více na západ, do městečka RANKWEIL, dostaneme se k západnímu vstupu na nádhernou trasu FURKASTRASSE, vedoucí nejprve malebným údolím řeky Frutz a pak stoupajícím až do nadmořské výšky 1 761 m, kde se nachází horský průsmyk FURKAJOCH. Když investujeme něco energie a času, a vystoupáme ještě o dalších 130 výškových metrů, na 1 891 m vysoký SEREFALBEN, naskytne se nám naprosto nerušený panoramatický výhled na velkou část Vorarlberska. 

HOCHTANBERGPASS (1 676) překonává nádherně postavená, velmi pohodlná a bezpečná silnice. Ta nám ale poslouží pouze k přesunu do srdce Vorarlberska, kterým je vysokohorské údolí, LECHTAL. Zde se nachází jedno z nejluxusnějších alpských lyžařských středisek, LECH. Mají ho v oblibě movití Angličané, včetně členů královské rodiny. To nás ale zdaleka nezajímá tak, jako nádherné údolí horské říčky LECH, které se, po osmi kilometrech, dělí a buď můžeme jet doprava, k jezeru FORMARINSEE, což je dalších osm kilometrů a celkově skoro 500 výškových metrů, nebo doleva, k jezeru SPULLERSEE, což je, od odbočky, něco přes čtyři kilometry. Oboje stojí za vidění. 

Když se budeme z Vorarlberska vracet domů, dostatečně ukojeni nádherou a náročností vysokohorských silnic a přírodních krás, doporučuji, pro „aklimatizaci“ a pouze postupný přechod z vysokohorského ráje do „nížinné“ reality, využít buď nádhernou DEUTSCHE ALPEN STRASSE, nebo takovou mou alternativu. Myslím, že ještě zajímavější, která neustále přetíná Bavorsko–Tyrolskou hranici. Vede údolím protínajícím Ammergebirge, okolo zámku Linderhof, do Garmisch-Partenkirchenu, odtud údolím řek Isar a Weissach k Tegernsee, nádhernými serpentinami západně od Bayrischzell do Oberaudorfu a dál, přes Reit im Winkl do Berchtesgtadenu. Tady můžeme naše nádherné alpské putování zakončit přejezdem asi nejkrásnější bavorské vyhlídkové silnice a sice – ROSSFELD PANORAMASTRASSE. Z nádherné vyhlídky v jejím nejvyšším bodě, budeme-li mít příznivé počasí, můžeme z ptačí perspektivy nakouknout do Rakouska i Bavorska. Odtud sjedeme poslední pořádný kopec někam k Salzburgu a namíříme si to nejkratší cestou domů.

Petr Fryč 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s