MOTORKÁŘSKÝ ZEMĚPIS – I.

Po dlouhé době se vrátím k podstatě serveru „HORY & ZATÁČKY“ a tou je – CESTOVÁNÍ.

CESTOVÁNÍM budiž myšleno, co časově a výkonnostně zvládne běžný motorkář. Tedy – prodloužené víkendy, či týden, maximálně dva týdny dovolené, z čehož ale neprosedíme plných 14 dnů na motorce. Chceme něco vidět, trochu si odpočinout, případně si někde zaplavat, nebo se projít po horách, fotit, případně natáčet videa na památku. Tedy takový ten běžný provoz. Nevedeme si statistiku najetých kilometrů, průměrných rychlostí a počtu zastávek, ale – ZÁŽITKŮ. Protože, o ty nám jde až na prvním místě.

Protože se tematicky věnujeme, řekněme, jižní, hornatější polovině evropskému kontinentu, s akcentem na, dejme tomu, území bývalého Rakousko-Uherska, tak si dáme nějaké tipy, kde je možné se na pár dnů usadit a příjemně si zajezdit. Toto území má totiž úplně všechno. Nádherné, velmi rozmanité hory, malebné nížiny, krásná, čistá jezera, lákající ke koupání, a dokonce i moře. Všude je něco zajímavého ke koukání, dobře se jí, jsou zde vinařské oblasti dávající skvělá vína a jen tak mimochodem se zde dobře jezdí. I klima je zde velice příjemné. Zkrátka – všude se zde dobře žije. 

Když se mne někdo občas ptá, kam by měl jet, myšleno, že někam dojede, ubytuje se a několik dnů setrvá na jednom místě, většinou mu neporadím nějakou konkrétní lokalitu, pokud si o to sám neřekne, ale vždy radím, aby si našel místo, ze kterého se dá vyjet minimálně do tří, raději alespoň čtyř stran. Vyhne se tím opakovanému odjíždění a navracení se dlouhé kilometry po stejné silnici (už druhý den to může být otravné). Čím víc je různých směrů, tím lépe. Na prodloužený víkend stačí tři, na vícedenní pobyt raději víc.

POJĎME NA TO

DOLNÍ RAKOUSKO

Nádherná, romantická, doslova barokní krajina, rozkládající se od českých a slovenských hranic až k prvním alpským hřebenům. Na dvě, téměř stejně velké, ale absolutně odlišné oblasti ji dělí údolí Dunaje. 

Severní polovina se dál dělí na západní, tzv. Lesní oblast (Waldviertel) a východní, Vinařskou oblast (Weinviertel). Jezdecky je určitě zajímavější západní, Waldviertel, kde se rozkládají pohoří Frei Wald a Weinsberger Wald. Tato pohoří navazují na naše Novohradské hory a vlastně – i na Šumavu. Jejich oblé, zalesněné vrcholky překonávají hranici jednoho tisíce nadmořských metrů a tomu odpovídá i klima. V jarních a podzimních měsících si tady připadáme opravdu jako na horách. Celá oblast je doslova protkána jemnou pavučinou nádherných, úzkých, krásně zakroucených silnic, na kterých se vyřádí zkušený jezdec úplně stejně, jako naprostý začátečník, který zde může pilovat svůj jezdecký styl. Jeho jižní hranici tvoří údolí Dunaje a východní údolí řeky Kamp.  

Je to nám tak blízká oblast, že si sem klidně můžeme zajet na jeden den. Pokud bydlíme v Jižních Čechách, na Jižní Moravě, nebo v západním Slovensku. Pokud ale jedeme z větší dálky, vyplatí se tady ubytovat a strávit zde celý víkend. Jedním z tohoto pohledu zajímavých míst je obec – YSPER. 

Tam se, přímo na návsi, nachází „Bikers Friendly“ – Gasthof Drei Hacken (GPS: 48.2881775N, 15.0606753E ) (www.dreihacken.at). 

Že je k motorkářům přívětivý značí i to, že přímo na jeho webových stránkách najdete ke stažení několik různě náročných, celodenních okružních tras. Komu nebude stačit oblast severně od Dunaje, dosáhne odtud pohodlně do sousedního Štýrska, třeba až do oblasti okolo Mariazell.

Pomineme-li údolí Dunaje, které je samo o sobě také velmi malebné a celé ho projet je krásným zážitkem, dostaneme se k jižní polovině Dolního Rakouska, jehož západní polovinu tvoří hornatá oblast „Mostviertel“, což je takové předhůří Alp, dosahující nadmořských výšek cca 1 800 m n.m. Východní část se dělí na Vídeňský les a Vídeňské Alpy. To je opravdu velká romantika, kde nadmořské výšky již značně klesají a hory se zaoblují, ale o to je tam víc krásných silnic. Tuto romantiku si můžeme užívat až třeba k Neziderskému jezeru.

Je těžké vybrat které silnice jsou zde nejlepší, protože každému vyhovuje něco jiného. Ale stačí se držet těch, které jsou označené jako „L“. I řada silnici označených „B“ je krásných, ale tam už se někdy musíme smířit s trochu větším provozem. Příkladem takových jsou třeba silnice č. 119, 119a a 124 na pomezí Dolního a Horního Rakouska. Když to shrnu obecně, tak v této oblasti najdeme několik set kilometrů úžasných silnic vedoucích nádhernou krajinou a posezení v restauracích na návsi kteréhokoliv ze zdejších městeček, nebo na nábřeží Dunaje, je také velmi příjemným zážitkem. Můžeme tam jezdit doslova „nazdařbůh“ a nikdy neuděláme chybu.    

Během prodlouženého víkendu, bude-li nám přát počasí, zvládneme to nejlepší jak z Dolního Rakouska, tak i sousedního Štýrska. Stačí se ubytovat někde na jejich pomezí. Takovým „uzlovým“ místem může být třeba SEMMERING, ležící přímo na hranici Dolního Rakouska a Štýrska. Jednou z jeho výhod je, že když na motorku sedneme třeba ve čtvrtek po práci, tak jsme tam, po rakouských dálnicích A2 a S6, co by dup. Do večeře.

Semmering má ideální polohu. Leží v dostatečné nadmořské výšce, 950 m n.m., takže, když se v údolích ještě válí ranní opar, tam už svítí slunce. Má velkou ubytovací kapacitu. Necelé dva kilometry na západ je, snad stále, hotel s českým majitelem a česko-slovenskou obsluhou: ALPENHOF HOTEL SEMMERING – https://www.alpenhofhotel.eu/cz, GPS: 47.6294964N, 15.8062689E. Před pár lety jsem tam dělal takové – jarní rozježdění – a bylo to moc fajn. 

Ze Semmeringu vyjíždíme do tří základních směrů: východ, sever a západ. Ale už po pár kilometrech se silnice doslova rozprskávají do dalších směrů, takže máme dostatečnou škálu možností kudy a kam jet. Nebudeme se věnovat tomu: „kudy“, ale „kam“. Kdo umí číst v mapách záhy zjistí, že na západ a severozápad odtud jsou hory vyšší, údolí hlubší, a tak tudy vedou převážně údolní silnice s několika průsmyky. Zatímco jižně od dálnice S6, která vede jihozápadním směrem od Wiener Neustadtu až do Zeltwegu, kde je známý závodní okruh RED BULL RING, jsou hory převážně oblejší a je zde doslovný labyrint nádherných, vyhlídkových silnic, vinoucích se různě po úbočích hor, kterým se zde říká – „Bucklige Welt / „Hrbatý svět“ – až do jejich nejvyšších partií. Skoro žádné skály a strmé skalní strže, „pouze“ pastviny, krásné lesy, mělká údolí a výhledy kam jen oko dohlédne. K tomu příjemná městečka a města, včetně historického centra Štýrského Hradce, zapsaného v roce 1999 na „Seznam světového dědictví UNESCO“. A k tomu celá řada krásných, malebných sakrálních památek. Ze Semmeringu obsáhneme spíš východní polovinu Štýrska, a tak té vysokohorské, západní, včetně oblasti kolem Dachsteinu a průsmyku Sölkpass se budeme věnovat v dalším pokračování. 

ŠTÝRSKO

KAM TAM?

O Štýrsku se dá napsat, možná ještě oprávněněji, že je to doslova labyrint krásných, horských a údolních vyhlídkových silnic. I ty údolní totiž nabízejí úžasný divácký zážitek.   

Začnu od toho asi nejvyššího místa, kam se dá vyjet, vrcholu s fantastickou vyhlídkou, samozřejmě za dobrého počasí a nebudeme-li se ráno moc zdržovat. Protože jak známo, čím je slunce víš, tím je to s dohledností a fotogeničností trochu horší. Pokud nejsou krásná oblaka. Nebo potom až k večeru. Kdy je krajina opět krásně plastická. Tím místem je 1 743 m n.m. vysoký HOCHWECHSEL – GPS: 47.5303589N, 15.9141797E. 

Poslední, asi dvoukilometrový, nezpevněný úsek, je zpoplatněný. Když jsem tam byl naposled, je to už pár let, byl poplatek za moto 2E. Nechci nikoho navádět k nepravostem, ale – nikdo tam nebyl – a tak jsme se postavili tři vedle sebe, já tam hodil 2E minci a bylo to. Závora se zvedla a jeli jsme. No ostuda. Jasně. Ale bylo tam krásně. Krom nás tam nebyla ani noha. Na vrcholku, krom krásných, panoramatických výhledů, je také dřevěná kaple, která rozhodně stojí za návštěvu. Jsou v ní totiž nádherně vyvedené malby.

Jen takové drobné upozornění. Volně se tam pasou krávy. Takže při jízdě je třeba dávat pozor také na kravská lejna, která jsou samozřejmě i na té cestě. Jeden kamarád tam kdysi takovým lejnem projel. No nepřejte si vědět, jak ta motorka vypadala.

Dalším zajímavým místem, také s pěknou vyhlídkou, je PÖLLAUBERG – GPS: 47.3162253N, 15.8577867E. 

Na něm stojí poutní kostel, „MARIA PÖLLAUBERG“. Pozdně gotický poutní kostel byl postaven v letech 1339 až 1377 a je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších poutních míst ve Štýrsku. Každoročně přitahuje tisíce poutníků z blízkého i dalekého okolí. Před nedávnem byl poměrně nákladně rekonstruován a uvnitř restaurován. Vrch, na kterém stojí, poskytuje také krásné výhledy. Stojí za návštěvu.

Jsme-li ve Štýrsku, nelze vynechat náhorní planinu TEICHALM – GPS: 47.3491175N, 15.4617311E. 

Rozlehlé horské pastviny, na kterých od jara do podzimu volně žijí krávy, s krásným jezerem, ležícím v nadmořské výšce 1 200 m, ve kterém se dá i plavat. Nikdy jsem na vlastní kůži nevyzkoušel, ale lidí jsem tam ve vodě viděl celkem dost. Původně přírodní jezírko bylo zvětšeno a byla vybudována hráz, takže dokáže při jarním tání zadržet víc vody a ochránit po proudu horského potoka ležící osady před povodněmi. Jeho krásně čistá voda dotváří obraz místa, které je hřích jenom projet. Pojedeme-li sem za teplého počasí, byla by škoda nestrávit zde alespoň část dne. Je tady neskutečný klid. Na západní straně jezera – nad hrází – je velmi příjemná restaurace s velkou venkovní terasou. 

TEICHALM nabízí, pokud sem přijedeme za teplého, slunečného počasí, ještě jednu možnost. Samozřejmě myslíme na spokojenost svých partnerek, pokud jezdí s námi, a tak je tady můžeme „odložit“ u jezera a podíváme-li se do mapy, zjistíme, že na jih odsud, až po Graz, se nabízí hustá síť nádherných silnic, stále nahoru, dolů, levá, pravá (přední–zadní), kde se můžeme, doslova bezcílně prohánět a pak se zase vrátit pro naše spokojené, odpočaté partnerky. Vyzkoušejte nejenom silnice označené v mapách žlutou barvou, ale klidně i ty bílé. Ty bývají mnohdy nejzábavnější.

Dalším, neopominutelným místem, je samozřejmě jedno z nejznámějších rakouských a evropských poutních míst, MARIAZELL – GPS: 47.7733706N, 15.3181061E. 

V době poutě bych tam ale rozhodně nejel. Všude je plno a ubytování neseženete ani při rezervaci týdny předem. Městečko má krásnou polohu na jižním svahu. Velmi skloněnému náměstí, s řadou příjemných restaurací, dominuje nádherná bazilika. Abych si nemusel vymýšlet nové formulace, drze sem okopíruji, ve zkrácené verzi, co je o ní napsáno v encyklopedii Wikipedie: Mariazellská bazilika je unikátní radikálním spojením gotické a barokní architektury. Jde o nejvýznamnější poutní místo v Rakousku, a to díky dřevěné, pozdně románské sošce Panny Marie zvané Magna Mater Austria, jíž katoličtí věřící připisují zázračnou moc. Titul „basilica minor“ kostelu přidělil papež Pius X. roku 1907. Gotický základ byl postaven ve 14. století. V letech 1420 a 1474 ovšem kostel vyhořel. V letech 1644 až 1683 proběhla obnova a přístavba v barokním slohu. Návrh vytvořil Domenico Sciassia. Centrální gotickou věž nechal obstoupit dvěma barokními. Hlavní barokní oltář vytvořil Johann Bernhard Fischer. Každá z dvanácti postranních kaplí má rovněž vlastní barokní oltář. Varhanní konzole vytvořil vídeňský sochař Johann Wagner. Před hlavním vchodem stojí dvě sochy v životní velikosti vytvořené Balthasarem Mollem roku 1757. Na levé straně stojí uherský a polský král Ludvík I. Veliký a vpravo český kníže a moravský markrabě Vladislav Jindřich. V roce 1992 začala generální rekonstrukce, dokončena byla roku 2007. Pouti k sošce jsou zaznamenány již z 12. stol. Habsburkové tradici posílili v rámci protireformační kampaně a dali jí i národní ráz. Poutě zakázal sice císař Josef II., ale po jeho smrti se tradice obnovila. V současnosti Mariazell navštěvuje každoročně kolem milionu poutníků.

Snad je každému, včetně skalních ateistů, jasné, že to rozhodně stojí za návštěvu. Pamatuji lidi, kteří mi vyčítali, že je tahám po kostelích, kterým, když vešli dovnitř, doslova spadla brada.

Vrátíme-li se do přírody, tak podle mne jedním z nejkrásnějších údolí v této oblasti je to, které vyhloubila za miliony let krásná horská řeka Salza. Vezmeme-li to po proudu, z kopce, údolí začíná pod obcí Gußwerk, nedaleko Mariazell a na druhé straně se otevírá u obce Palfau. Je to 52 km nádherného svezení. Určitým centrem údolí je osada Wildalpen – GPS: 47.6648572N, 14.9846608E. Nedokážu se rozhodnout, jestli je to lepší po, nebo proti proudu. Samozřejmě jedno je víc z a druhé do kopce. Na řadě míst se dá motorka bezpečně odstavit a sejít k řece. Řeka je vodácky frekventovaná, takže je tam dost často možné sledovat provoz všeho možného co pluje. Když jsem tam byl jednou sám, jel jsem to po i proti proudu a pokaždé to bylo úplně jiné svezení. Jedním slovem – nádhera. 

Pokud by někdo hledal příjemné ubytování přímo ve Štýrsku, pak mohu z vlastní zkušenosti doporučit: Gasthaus Bergler Stub`nwww.bergler-stubn.at, GPS: 47.4078239N, 15.7802053E. Krásně posazený na klidném místě, ve svahu s nádherným výhledem, nedaleko městečka Wenigzell. 

Příště se podíváme do Horního Rakouska a Solnohradska. 

Vše podstatné ke svému cestování najdete na stránkách průvodce HORY & ZATÁČKY (Alpský motorkářský průvodce), prodejci KOSMAS, MOTOROUTE, MOTOZEM, MOTOQUEST. V elektronické formě v mobilní aplikaci MOTOQUEST, www.motoquest.cz

Na Slovensku knížky prodává: MARTINUS, KOSMAS a MOTOROUTE.

Petr Fryč 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s