Jak učit, se učit a vyhnout se chybám

Úvaha o výuce

Učím-li začátečníka lyžovat, nedám mu lyže závodní, či skoro závodní (produkční), ale lyže pro začátečníky. Nepříliš dlouhé, spíš kratší, měkčí, vhodné pro upravené svahy. Snadno ovladatelné. Občas mu dám i lyže ještě kratší. 60 – 80 cm. Je to, jako kdybych adepta ježdění na motorce občas postavil na kolečkové brusle. Nebo jakékoliv nářadí pro balanční cvičení. Často by to bylo prospěšné. Jde totiž, jak už jsem psal, o rovnováhu. A také cit pro ovládání motorky nebo lyží, to je jedno, v oblouku. Jet rovně se naučí i – cvičená opice. Podle toho, jak se jeho dovednosti a technika zdokonalují, můžu mu postupně dávat lyže tvrdší a delší. A chtít po něm víc. Na lyžích učíme nejprve jízdu rovně, pak přidáme oblouk ke svahu, pak od svahu, pak oblouky začneme navazovat a z mírného kopce přecházíme na prudší. A tak dále.

To samé platí u motorek. Posadit naprostého začátečníka, či začátečnici, čerstvě po autoškole, nebo, jako to bylo v našem případě, po dost dlouhé pauze, na motorku s větším výkonem, než je oněch 35 kW je, mírně řečeno, značně nezodpovědné. Či přímo riskantní. Vlastní zkušenost z návratu k motorkám po asi čtvrt století. Takže. Když vidím, jak někdo (většinou chlap) vybere, pro svou přítelkyni, dceru, manželku, milenku, to je úplně jedno, motorku s výkonem dvojnásobným nebo ještě větším, jímá mne za ní fakt hrůza a říkám si, že se jí chce asi zbavit. Minimálně jako motorkářky. Několikrát jsem toho byl svědkem. Naštěstí to bylo většinou spíš komické a hodně drahé nežli tragické. Bez vypěstovaného citu v pravé ruce a zažitých všech dovednostech, o kterých jsem již také psal, je to doslova hazard. Na takovou motorku musíme mít vše už zcela v podvědomí. Pod kůží. Naprosto zautomatizované. Takže nemusíme o ničem moc přemýšlet. Při rychlostech, jaké je taková motorka schopna vyvinout, na nějaké přemýšlení není většinou čas. Vše se musí dít naprosto podvědomě. 

V našem případě, protože jsme zodpovědní, padla volba, psal jsem to už mnohokrát, na CFMOTO 300 NK viz: https://www.cfmoto.cz/motorky-cfmoto/motocykly-nk/cfmoto-300nk. Podle mne je to fakt ideální motorka pro začátečníky. Ale, abych byl upřímný, při zajíždění jsem se na ní také parádně svezl. Vůbec mi při tom nepřipadalo, že bych strádal. Naopak. Jezdil jsem se širokým úsměvem na rtech. Ale zpět k výuce.

Opět, tak jako na lyžích. Všechno chce svůj čas, své tempo. Minimálně jednu sezónu, klidně i dvě. Nebo nějakých 10 – 15 000 km, by měl začátečník, začátečnice, najezdit na takovéto „malorážce“. Lehké, snadno ovladatelné, jednoduché a pro začátečníka s naprosto dostatečným výkonem. A pokud možno, alespoň v prvním roce, jezdit pod vedením zkušenějšího, trpělivého jezdce. Který může dodat potřebný klid a pomoci radou. Jít dobrým příkladem. Je-li toho samozřejmě schopen. Znám takové, jejichž rady bych nikomu nepřál. Nepíši to jako invektivu vůči komukoliv. Ale jedna věc je umět jezdit a jiná umět jízdě učit. Jedna věc je chybu vidět a druhá je jí popsat a poradit řešení. Když jenom někomu budu říkat: „děláš to blbě“, „jedeš moc pomalu“, „kam to zase koukáš“, příkladů by se našlo nesčíslně, zlepšení nepřijde. Opět jako u výuky lyžování. Popsat chybu, vysvětlit, jak je to správně a ideálně to i demonstrovat. K tomuto je důležité umět jezdit pomalu. Na malé ploše a zvládnout i přehánění. Přehrávání. Zabere to čas. Spoustu času. Ale chceme-li, aby měla naše snaha úspěch, nezbývá než mít trpělivost.

Bez ohledu, jestli jde o úplné začátečníky, nebo někoho, kdo se do sedla vrací po mnoha letech a ani tehdy neměl moc najeto, je důležité začít od úplného začátku, na uzavřené, bezpečné ploše. Bez dalšího provozu. Adept(ka) musí mít možnost soustředit se pouze na sebe. Bez rušivých vlivů. Ideální je uzavřená letištní plocha, prázdné parkoviště, nebo, jako v našem případě, nejprve letiště a pak uzavřený motodrom. Naprosto ideální. 

První lekce bývají nejnáročnější, a proto nesmí být dlouhé. Jako ve škole. Jedna hodina soustředění úplně stačí. Na lyžích to bývaly hodiny dvě, ale z těch byla část strávena na vleku, či lanovce. Takže vlastní jízdy to bylo pár desítek minut. Adept(ka) ježdění má pak o čem přemýšlet a všechny vjemy se mu, či jí, v hlavě hezky usadí. Rozhodně nesmíme „přetáhnout strunu“. Když řekne: „dost, pro dnešek stačilo“, tak je prostě dost. Jako lektor, učitel, se musím vžít do jejich kůže. A toto musím respektovat celou dobu, až do stavu, kdy jsou schopni jezdit zcela samostatně a podle svého. Kdy nás, jako zkušenější, už nebudou potřebovat.

Jak jsem psal hned v prvním dílu. Nejsem učitelem jízdy na motorce. Kdysi jsem se zabýval metodikou jízdy na lyžích a při „výuce“ své dcery jsem zjistil spoustu podobností. Zásadní ale je nikam nespěchat, vše si pečlivě promyslet, neskákat do ničeho po hlavě a vybrat si dobrého učitele. Ne vždy je to příbuzný, nebo partner. Dokonce bych si toto řešení dovolil nedoporučovat. Na internetu je široká nabídka různých kurzů. Ale. Na webu se dokáže každý vychválit až do nebes. Nejlepší referencí je osobní zkušenost někoho, koho sami znáte. Nebo si domluvit lekci na vyzkoušení. Sledovat „cvrkot na place“. A teprve potom se rozhodnout. Vždy jde na prvním místě o váš dobrý pocit, jezdecký pokrok, o vaší bezpečnost.

Všem adeptům ježdění na motorkách přeji šťastnou volbu a držím palce. Zvládnutá jízda na motorce je velmi příjemným způsobem trávení volného času.

Petr Fryč