NEJEN DÁMY V SEDLECH MOTOREK – část 1.

Jak učit, se učit a vyhnout se chybám

Nejsem a ani jsem nikdy nebyl učitelem v autoškole a nevedu kurzy jízdy na motorce. Ale díky tomu, že jsem vodil po horských silnicích i jezdce nezkušené, kteří neměli mnoho najeto, okolnostmi byl „donucen“ lektorsky se věnovat vlastní dceři a kdysi jsem profesionálně učil lyžování, jsem se dopracoval k určitým poznatkům. Které nabídnu k veřejné oponentuře. Klidně i sžíravé kritice, či odsouzení. Nic méně si myslím, že to řadě lidí může otevřít oči a pomůže vyvarovat se začátečnických chyb. Chyby, které se napáchají a zažijí v začátcích, se dost těžko odstraňují. A tak je vždy lepší jim předejít.

V této části mého povídání si dáme, pro začátek, „pouze“ takové desatero. Pouhá doporučení, která by si měl, nebo alespoň mohl vzít k srdci každý, kdo se chce učit, či – kdo chce někoho učit. Není to žádná věda.

DESATERO

Každý by se měl začít učit na motorce jenom v tom případě, že do toho má sám chuť. Po vlastní, velmi zralé úvaze. A třeba si to nejprve vyzkoušet nanečisto. V případě dam pod vedením zkušené lektorky, protože žena od ženy lépe příjme, byť třeba nepříjemný názor. U chlapů naopak pod dohledem lektora – ze zcela stejného důvodu. Určitě nezačínejme jezdit proto, že nás k tomu někdo přiměje. Že si to někdo jiný přeje. Partner, partnerka, otec, to je úplně jedno. Jízda na motorce, myšleno zvládnutá, je krásná. Je ale také, zcela objektivně, nebezpečná.
Velkou výhodou je, umíme-li dobře jezdit na kole, nebo hodně dobře na lyžích. Ne, že si to jenom myslíme. Tyto sporty mají s jízdou na motorce mnoho společného. Z mnoha případů vím, že dobří lyžaři jsou i dobří jezdci na motorkách. K rozboru podobností se dostanu později.
Od samého začátku musíme jezdit v bezpečném oblečení a obutí. Kvalitní helma je samozřejmě předpokladem. Stejně jako účinná ochrana páteře. Tuhý molitan, či polyuretan, který je vložen v zádové kapse snad každé motorkářské bundy, žádnou ochranu nenabízí. Myslím ideálně celozádový páteřák. Chránící páteř od krku až po bedra. Poslouží nám celoročně. V létě na motorce nebo na kole a v zimě na lyžích, či snowboardu. A samozřejmě také rukavice. Při téměř jakémkoliv pádu se instinktivně bráníme rukama a proto jsou, tak říkajíc, první na ráně.
Nikdo se nenaučí lyžovat na lyžích, které bezpečně nezvládne. S rezervou. Stejné je to s motorkou. Začátečník, bez ohledu, jestli muž nebo žena, potřebuje motorku, kterou bude od začátku bezpečně ovládat. Tedy lehkou, obratnou, na které se přirozeně sedí, z které dosáhne bezpečně na zem celou nohou. Ne pouze na špičky. A bez zbytečného výkonu. Zbytečným výkonem v takovémto případě myslím, naprosto vážně, vše nad 35kW. I to může být někdy až dost. Ale dá se s tím pracovat. https://horyazatacky.cz/2021/06/11/cfmoto-300nk-zabava/
Základy, myšleno i po absolvování autoškoly, ale už na své motorce, by měly probíhat v nějakém zcela bezpečném prostoru. Prázdné parkoviště, letiště, je-li mimo letecký provoz, ideálně k tomu určený motodrom. Jsou i u nás. Na některých probíhají profesionálně vedené kurzy, jiné, jako je tomu třeba u nás v Pardubicích, více méně leží ladem. Přitom je možné je po domluvě využívat. V takovémto prostředí doporučuji najezdit minimálně několik hodin, či několik desítek kilometrů, než nováčka pustíme na silnici s běžným provozem.
I v běžném provozu, vyjedeme-li na první vyjížďku, je třeba výběr trasy, délku, rychlost i zastávky naprosto striktně přizpůsobit schopnostem nováčka. Nechceme mu, či jí ježdění znechutit v samém začátku. Takže začneme u distancí nepřesahujících 50 km. Nebo dvě hodiny. Úplně to stačí. Navíc vybereme čas a silnice s minimálním provozem. I tak budeme potkávat kde koho, včetně náklaďáků nebo traktorů.
Bylo by při jízdě dobré používat interkom? Při prvních jízdách podle mne ne. Začínající jezdec, či jezdkyně se musí v první řadě soustředit na svou jízdu. Ne reagovat na různé rady, a ještě třeba odpovídat. Domluvíme si, co je napsáno v předchozím bodě a rozbory můžeme dělat při zastávkách.
Plynulost a čistá stopa. Na silnici nejsme nikdy sami. Proto musíme učit a se učit, že jízda musí být plynulá a – čitelná. Co tím myslím? Neměnit prudce rychlost jízdy, když to není nutné a nekličkovat (nemotat se) mezi střední dělící čárou, pokud je a krajnicí.
Perimetr. K našemu bezpečí na silnicích i sjezdovkách přispívá, hlídáme-li si své okolí. Svůj bezpečnostní perimetr. Na motorce platí, stejně jako na lyžích, že musíme předvídat, co udělá ten druhý. Ale zároveň musíme být čitelní i pro něj. Musí probíhat jakási nonverbální komunikace. „Já vím o tobě a ty víš o mně“. Předpokládám, co uděláš. Hlavně pro začátečníky je velmi důležité si toto uvědomit v samotném začátku a naučit se periferně stále sledovat zpětná zrcátka. Často se přistihnu, že víc koukám do zrcátek a vlastně periferně se dívám před sebe.
Nepřeceňování vlastních sil a schopností. Sáhneme-li si do svědomí, tak každý víme, že jsme se ve svých začátcích dostávali do krizových situací právě díky přecenění vlastních schopností. V kombinaci se strojem, který měl navrch. Když jsem se vrátil po mnoha letech do sedla motorky, tak mi jeden v té době zkušenější kamarád řekl. „Dej si pozor, až budeš mít najeto tak čtyři tisíce kilometrů. Začneš si myslet, že už to umíš a rozbiješ si hubu“. Měl jsem najeto asi 4200 km, když jsem šel poprvé k zemi. Vlastní blbostí. Stalo se to na jedné pražské křižovatce. Odbočoval jsem doprava. „Zkušeně“ jsem předjel stojící auta a postavil se do jejich čela. Nevšiml jsem si ale, že je na silnici nějaký „bordel“. Rozsypané vápno, či co. Když jsem vzal za plyn, zadní kolo podjelo a motorka zajela pod také doprava odbočující pekařskou Avii. Řidič Avie byl naštěstí duchapřítomný, periferně viděl, co se vedle něho děje, a tak zastavil dřív, než mi stačil motorku přejet. Vytáhli jsme ji zpod Avie, koukli, jestli se jí něco nestalo a jeli každý po svém. Ostatní řidiči se mohli udusit smíchem. Na motorce byl jen lehký škrábanec a já měl naraženou holení kost. Takže vlastně výhra a skvělá lekce do dalších kilometrů. I ve vlastních očích jsem byl za pitomce. Paradoxem a klikou bylo, že z kousek opodál postávajících několika policajtů si toho žádný ani nevšiml.

Takže to máme desatero. Z vlastních zkušeností. S jednou úsměvnou na závěr.

Pokračování za týden.

Petr Fryč