VOGE 650 DSX 

JEDNOVÁLCOVÝ „BUCHAR“

Své články o motorkách občas začínám jednoduchou úvahou, proč na nich vlastně jezdíme. Podle mne je jedním z důvodů, že nejezdíme na koních. Někdo jezdí, protože je to tzv. COOL. Aby se začlenil. Jiný, aby měl tepovou frekvenci 180 a adrenalinový zážitek. No a zase jiní, aby měli úsměv na rtech a užívali si života. Já se, po mnoha letech a naježděných kilometrech, hlásím k té třetí skupině. S tímto životním postojem přistupuji i ke svému „testování“ motorek. Předesílám, že netrpím předsudky. K této motorce, z produkce čínského, motocyklového obra LONCIN, jsem tedy přistupoval s myslí naprosto otevřenou. Po CFMoto 300 NK, to byla teprve druhá motorka z „Říše středu“, na které jsem jezdil.

Srdcem endura VOGE 650 DSX, je čtyřdobá, čtyřventilová, vodou chlazená, jednoválcová šestsetpadesátka. Která je potomkem legendárního, miliony najetých kilometrů prověřeného a doslova nezničitelného motoru, z konstrukční kanceláře rakouské firmy ROTAX. Málem již zapomenutý motor, který jezdil ve všem možném. Asi nejznámějším a nejpopulárnějším strojem, který poháněl, bylo BMW F 650 GS. Samozřejmě musel projít řadou úprav, aby splňoval nesmyslné euronormy. Ale ze svého charakteru neztratil nic. Je to prostě jednoválcový buchar, který vás dostane. 

TAK JAKÝ NA MNE VOGE 650 DSX UDĚLALO DOJEM

To jsem tak jednou v létě přijel do MOTOBIKES Bylany. Jezdím tam občas jenom pokecat a na kávu. No a tam, pěkně v prostoru, takže na něj bylo hezky vidět ze všech stran a úhlů, stálo toto enduro. Zašel jsem dovnitř, Pavel Trsek mi uvařil kávu, já si ji vzal ven a začal si tu pro mne úplně neznámou motorku prohlížet. Pěkně ze všech stran. Zblízka i z dálky. Původním povoláním jsem výtvarník, a tak mám docela vyvinutý smysl pro kompozici a detail. No nebudu to natahovat a rovnou napíšu, co se mi, z tohoto pohledu, nelíbilo. Ať máme to „horší“ za sebou. Plastová matice zajišťující nastavení plexy štítku. To bych asi vyřešil nějak elegantněji. Ale dlužno podotknout, že na jeho fungování to vliv nemá. Vyšším postavám bych doporučil protáhnout plexi deflektorem. K motorkám tohoto typu již neodmyslitelně také patří kryty řídítek, takže ty bych asi také doplnil už v základu. K čemu bych měl asi také výhrady, čistě estetické, jsou hodně do stran vystrčené, jinak velmi bezpečně a prakticky působící padací rámy. Když jsme u „negativ“. Dobrým nápadem je hrazdička nad kokpitem. Bez problémů, na gumovém prstenci, udrží kameru typu GO-PRO (v mém případě LAMAX), nebo telefon. Když jsem na ni ale upevnil navigaci GARMIN, vážící ¾ kila (navigace, stojánek a napájení) klepalo se to jako sulc. Takže bych doporučoval nahradit gumu něčím pevnějším. Co se negativ týká, je to všechno.

Celkově působí VOGE 650 DSX velmi sympaticky. Originálně. Nesnaží se napodobovat jakoukoliv jinou motorku. Není na něm nic zbytečného. Designéři naštěstí šetřili i plastem. Vzhledem a vlastnostmi, ke kterým se dostanu později, rozhodně nevypadá na udávanou hmotnost, téměř 220 kg. Neměl jsem motorku na váze, a tak tomu musím věřit. Až na již zmíněnou, plastovou matici, nepůsobí v přední části motorky, která vždy tvoří „dominantu“, nic disharmonicky. Všechny křivky a hrany na sebe krásně navazují. Nejenom esteticky, ale i řemeslně. Prostě nenašel jsem nic odfláknutého. Navíc, i co se použitých materiálů týká, je vidět, že se moc nešetřilo. Rozhodně ne tak, jak by člověk, možná, u motorky s cenou pod 200 000,- Kč, čekal. Je vidět, že i za velmi slušné peníze se dá postavit kvalitní a hezká motorka. VOGE 650 DSX prostě vypadá dobře a bytelně.

Při volbě motorky, je hodně důležitý první dojem. Když na ni sedneme, rozjedeme se a tak. Osaháme si ovládání, párkrát zařadíme, zabrzdíme, zatočíme, najdeme si svou pozici. Toto je veskrze individuální. Každý jsme originál a každému vyhovuje něco úplně jiného. Takže nelze paušalizovat a vynášet univerzální soudy. Toto je tedy můj zcela subjektivní pohled na DSX.

Hned při prvním usednutí do hlubokého sedla a položení rukou na široká řídítka jsem si uvědomil dvě věci. Je mi příjemné, že sedím „v motorce“. Ne na ní. Že naprosto bezpečně dosáhnu na zem. Řídítka jsou příjemně široká, ale mohl bych je mít tak o dva centimetry výš. Vzhledem ke své výšce bych snesl vyšší plexy, nebo ho doplnit deflektorem. Potvrdilo se za jízdy. Pavel Trsek mne upozornil, že budu mít možná hodně ostrý úhel kolen. Stupačky jsou trochu vysoko. Doma jsem vyřešil tím, že jsem ze stupaček sundal gumy a stál na železe. Tím jsem získal cca dva centimetry a bylo hotovo. Zároveň se tím vyřešilo i určité „utopení“ páky zadní brzdy. A také se mi lépe řadilo. Takže zcela jednoduché řešení. Už mnoho let jsem nejel na velkém jednobuchu. Musel jsem si chvilku zvykat. Naposledy to bylo někdy v roce 2009, když jsme doma měli Aprilii Pegaso 650 Strada. Až na detaily de-facto stejný motor, stejný výkon. Už tehdy mne jízda na jednoválci hodně bavila. Zvykání si bylo velice krátké. Motor si nechá líbit neskutečné věci. Podtáčení mu moc nevadí. Spíš jezdec cítí víc typických „jednoválcových“ vibrací, které ale nejsou nepříjemné. Jednoválec se ale chce točit. Takže jakmile mu dopřáváme, co potřebuje, otáčky, dokáže nám, že má kroutícího momentu a výkonu na rozdávání. Uvědomíme-li si, že nemá žádné zbytečnosti jako jsou kontrola trakce, x palivových map a podobně, pouze vypínatelné ABS, může být jízda na něm docela pěkná divočina. Jinak se ale chová – skoro jako beránek. Na zvyknutí si na motorku potřebujeme vždy minimálně několik desítek, spíš set kilometrů v různých podmínkách. Aspoň já to tak mám. Pak teprve přijde dobrý pocit, že mám motorku v ruce. Že ji znám. Že vím, co od ní mohu čekat. V případě VOGE 650 DSX to byly jednotky kilometrů. Když jsem se vracel z Krkonoš, na jedné křižovatce jsem se zařadil za skupinku jezdců. Bylo jich asi pět. Na motorkách výrazně výkonnějších. Řekl bych dvakrát, až třikrát. Jel jsem za nimi. Trochu jsem nechápal jak a na jakých místech předjížděli. Tak trochu – no dost o hubu. Po pár kilometrech jsem je vždy dojel. Předjížděná auta buď někam odbočila, nebo jsem si počkal až bude předjíždění bezpečné. Oni se opět táhli za nějakým kamionem. Další šílené předjíždění, po kterém zase následovalo vlečení se v koloně. Co tím chci říct (napsat)? Asi to, co jsem psal na začátku o kvaltování. Jinými slovy. I pro jízdu na dlouhé vzdálenosti, v běžném provozu, při elementárním dodržování ani ne tak dopravních předpisů, jako slušnosti a určité bezpečnosti, výkon této jednoválcové 650ky bohatě stačí. Nemluvě o tom, že za celou dobu svého „testování“, jsem měl spotřebu 3,3 l/100 km. Jak by řekl jeden nejmenovaný, bývalý politik: „Kdo z vás to má“. 

Tady se dostávám k hmotnosti VOGE 650 DSX. Udávaná pohotovostní hmotnost je 219 kg. S plnou nádrží a olejem. Odečteme-li váhu provozních kapalin, dostáváme se na nějakých 200 kg. Podstatné je, že tuto váhu necítíme. Nejenom za jízdy, ale ani při manipulaci na místě. Letos jsem jezdil i na motorkách lehčích. Ale kromě jedné, výrazně menší, se mi s žádnou nemanipulovalo tak lehce a jistě jako s touto. Podotýkám, že i toto je zcela individuální. Každý jsme jinak velký, máme jinou sílu, jsme jinak šikovní atd. Faktem je, že jednoválec má úzkou stavbu a konstruktérům se velmi dobře podařilo soustředit hmotu do středu. Což se projevuje jak při jízdě, hlavně pomalé, když se motáme městským provozem, tak právě při manipulaci. V základní výbavě je také centrální stojan s dlouhou pákou a postavit DSX na stojánek je naprostou hračkou. 

Trochu jsem odbočil, a tak zpátky k pohybu dopřednému. DSX se velice lehce, samozřejmě vede nejenom po silnicích, ale i po polních cestách. Opět je „na vině“ těžiště. Ale nejen to. Konstruktérům se velmi povedl podvozek. Jeho základem jsou prvky pérování a tlumení značky KYB. Vpředu USD vidlice bez možnosti seřízení, vzadu je seřiditelné předpětí pružiny. Podle mne bez problémů, dokonce s nadhledem, zvládá veškeré nástrahy našich silnic. Na polních cestách jedeme pomaleji a pečlivěji volíme stopu, takže tam je to zcela bez problémů. Jasně, jezdil jsem sám a bez další zátěže. Takže nemohu posoudit, jak se bude podvozek chovat při jízdě ve dvou a s plnými kufry. Ale předpokládám, že při testování najel mnoho tisíc kilometrů obtěžkán břemeny. Takže budu věřit. Jízda po rovných silnicích bývá nutným zlem a zvládne ji jakákoliv motorka. Pro mne je tedy zásadní, jak se chová na úzkých, zatočených, stoupajících a zase klesajících horských silnicích a v městských uličkách. V rychlostech od nuly do, dejme tomu, 130 km/h. Protože v tomto režimu se pohybujeme nejčastěji. Jak akceleruje z rychlosti cca 60 km/h do 100 km/h. To potřebujeme na bezpečné předjíždění. V tomto směru mne VOGE 650 DSX naprosto uspokojilo. Když víme, co motoru v pravý okamžik dát, jde neskutečně za plynem. Máme v rukou naprosto dostatečnou dávku využitelného výkonu. Brzdy. Snad nejdůležitější prvek bezpečné jízdy. Značka NISSIN je myslím dostatečnou zárukou. Vpředu dva hezké, vlnité kotouče o průměru 298 mm a vzadu jeden 240 mm. Vypínatelné ABS Bosch. Výkon naprosto dostatečný, podle mne velmi dobře dávkovatelný a využitelný. Od mírného přibrzďování až po „brzdy natvrdo“. 

Na co jsem byl často dotazován, jsou vibrace. Vibrace k jednoválci patří. Takže jde o jejich intenzitu, či – frekvenci. Jsou vibrace příjemné a nepříjemné. Nepříjemné jsem nezaznamenal. Pokud motor nepodtáčíme, či naopak nepřetáčíme, vibrace buď nejsou žádné, nebo pouze ty příjemné. Víme, že na něčem jedeme.

Mám několik „testovacích“ tratí, které znám jako své boty. Vím, kam mám koukat, a tak jedu bez obav, že mne něco překvapí. Nejezdím často na „zubatých“ pneumatikách. Takže když mám tuto možnost, jdu na to zpočátku opatrněji. Po pár kilometrech a zatáčkách byla moje obava ta tam. I na téměř drapákových pneumatikách se DSX vede v zatáčkách s naprostou grácií a jistotou. Přesně. Bavím se samozřejmě o zatáčkách. Ne o dlouhých obloucích. Takže se podíváme, kam chceme jet, a motorka už dělá co má dělat. Její velmi silnou stránkou jsou na sebe navazující krátké zatáčky. Překlápění ze strany na stranu je naprosto dokonalé. Samozřejmě k jistotě jízdy v zatáčkách napomáhá výborně odstupňovaná, pětirychlostní převodovka. Zpočátku jsem se cítil být ošizen. Že to má „jenom“ pět kvaltů. Záhy jsem dospěl k názoru, že to úplně stačí. Takže za mne, jízdní vlastnosti v zatáčkách na jedničku. Náklony, jako na VOGE 650 DSX, obuté navíc do enduro pneumatik, jsem sí nedovolil na mnoha jiných strojích.  

Častým tématem rozhovorů byla sedačka. Zprvu nepohodlnou zdá se. Myšleno ta jezdcova. Na pohled. Kdysi jsem měl motorku, renomované značky, na které jsem, po 100 km, nevěděl, jak mám sedět. Tady jsem tento pocit neměl ani po téměř celodenním ježdění. Ale, opět je to subjektivní. Univerzálně pohodlná sedačka neexistuje. Mně vyhovuje, když mám přesně „vymezený“ prostor na sezení. Tady, jako kdyby konstruktér znal mou postavu a jak na motorce sedím. Máme-li prostor, jinak sedíme při jízdě po rovině a jinak, když jedeme ostré zatáčky. Na některých motorkách jsem šel v zatáčkách skoro na nádrž. Kvůli těžišti. Tady jsem to nepotřeboval. Poloha mi vyhovovala pro oboje. Důležitá je samozřejmě geometrie sezení, která je jedním z rozhodujících faktorů pro pohodlí. To má vliv na únavu a únava ovlivňuje bezpečnost. Mnoho věcí se dá upravit. O stupačkách jsem již psal. Stačí vyndat gumy. Dají se zvednout řídítka a co jsem slyšel, v úvaze je i vyšší sedlo. Ale neberte mne za slovo. Rozhodně jsou výrobci sedel, kteří si i s tímto dokáží individuálně poradit. Když se podíváme pod dvoudílnou sedačku, najdeme tam snadno přístupnou baterku a místo pro uložení lékárničky, případně sady na opravdu pneumatik.

Co pro mne osobně je příjemné, je jednoduchost DSX. Mám tam ABS (vypínatelné), čitelný a graficky přehledný TFT displej mi ukazuje co potřebuji. Včetně nadstandardní indikace tlaku v pneumatikách. Tady musím vyzdvihnout jeho velmi dobrou čitelnost i na slunci a rychlé přepínání z pozitivu do negativu podle úrovně světla. Dokonce mohu využít konektivitu s telefonem. Sice nevím, k čemu by mi to při jízdě bylo, ale budiž. Moderní doba. Jiný potenciální zdroj elektronických závad na motorce nepotřebuju. Jízdou se chci bavit. Což mi VOGE 650 DSX poskytuje vrchovatě. Ne řešit nastavení. Kontrolu trakce a náklonová čidla mám v hlavě, zápěstí pravé ruky, prstech rukou a v levé a pravé noze. No a centrem všeho je, každý motorkář ví, zadek. Jeho prostřednictvím dostáváme ty nejdůležitější informace od motorky. Pokud nejedeme ve stupačkách. A ten je pevně usazen v sedle. 

Technické parametry najdete na: https://www.voge-bikes.cz/adventure/voge-650dsx, nebo: https://www.motobikes.cz/nove-motocykly/650dsx-detail-454

ZÁVĚREM 

VOGE 650 DSX pro mne bylo velmi příjemným překvapením. Jsem rád, že někdo přišel na český trh s velkým jednoválcem v podobě a vlastnostech cestovního endura. Jsem rád, že je tento jednoválec k mání za velmi sympatické peníze. Jsem také rád, že jde o motorku jednoduchou. V jednoduchosti je nejenom krása, ale v případě technologických výrobků také spolehlivost. A nepořizujeme si přece motorky, aby stály v servisech. I příjemný zvukový projev nám přináší uspokojení. DSX nevydává žádné nepříjemné pazvuky. Z výfuku se line příjemné brumlání a motor sám o sobě má velmi podmanivý zvuk. Je to prostě velký jednoválec. Žádné bzučítko.  

Petr Fryč  

          

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s