Bienvenue Cialos – Ostrov Reunion

Každý motorkář má své oblíbené trasy, kam si jede sám nebo ještě lépe s kamarády rád pojezdit. Neznám také bikera, který by k tomu všemu svému ježdění také neměl nějaké svá tajná přání nějakého báječného, nevšedního poježděníčka. 

Někdo je má ve staré dobré Evropě třeba na nějaké z Alpských tras. Kdo by neznal třeba legendární Glosglockner Strasse nebo horské pasy v oblasti Sella Rondy v italských Dolomitech. Projet po staré silnici vždy fascinujícím Brenner Passem a pokračovat další sto kiláků až do Arraby, v srdci Jižních Tyrol. Ubytovat se v prima bikerském hotýlku u kostela a pojezdit všechny ty krásné pasy jako Passo Pordoi, Passo Gardena, Passo Sella a další.

Někdo by se raději rozletěl jak sokol jasný dál. Například na úžasné trasy v kanadské Britské Kolumbii v dech beroucích scenériích Rocky Mountains. Půjčit si ve Vancouveru mašinu a namířit si to do proslulého horského centra Banff s nedaleko ležícími nádhernými jezery Moraine Lake, Lake Louise nebo Peyto Lake a pokračovat ledovcovou Icefield Parkway až do další legendy – města Jasper. A odtud třeba po Yelowhead Hwy. a Cariboo Hwy. podél slavné řeky Fraser River zpět do Vancouveru.

A dokonalá stylovka? Většina milovníků největších a nejtěžších mašin třeba pošilhává pojezdit legendární „Route 66“ z chicagského Grant Parku až na molo ve 4 tis. km vzdálené Santa Monice v Los Angeles. Šestašedesátka nikdy nezklame jak překvapivě dobrou kvalitou všech možných silnic a silniček, tak neskutečnou atmosférou, městečky z dob Divokého Západu a vším tím nostalgicky krásným okolo.

A protože já si své cestovatelské sny plním, vše popisované jsem ať bikem či autem projel. K tomu celý západ Kanady až po Yukon včetně ohromného ostrova Vancouver Island (700 x 300 km), 22 států USA včetně většiny hlavních ostrovů Hawai´i Island, to vše hodně přes 50 tisíc km. Jediného kilometru nelituji a mohu vřele doporučit.

Mám ale v rukávu něco pro naprosté gurmány jedné stopy. Pro největší fajnšmekry a moto nadšence mám jeden čerstvý, úžasný a netradiční tip. Ostrov Reunion! Co je hodně fajn – v době naší zimy je zde nejkrásnější počasí. A kdo by si nechtěl přes den super zajezdit na mašině a večer se nevykoupat ve smaragdové vodě Indického oceánu.

Ostrov Reunion 

Leží asi tak 11 000 km od matičky Prahy, kus od jihovýchodního pobřeží Afriky, nedaleko od mnohem většího a známějšího Madagaskaru v Indickém oceánu. Jeho dalším hodně populárním sousedem je pouhých 500 km vzdálený ostrov smaragdových lagun, ostrov Mauritius.

Ostrov Reunion ale zdaleka není tak nedostupný, jak se na první pohled může zdát. Protože stále spadá pod Francii, má přímé spojení hned z několika francouzských měst, určitě Paříže, Toulouse, Marseille nebo Lyonu. Ale také přímo z ruzyňského letiště v Praze! Se společností Emirates s přestupem v Dubaji a Mauritiu.

Má celoročně hodně příjemné počasí kolem třicítky. Pouze v září, zdejší zimě, teplota klesá na pro domorodce hrůzostrašných 23 – 26° C. To také občas „vydatně“ prší. Někdy dokonce deštík trvá i celých 5 minut! Mimo zimního září se s deštěm, kromě horských partií, nepotkáte. Ani plus dvě hodiny časového posunu není nic dramatického.

Hodně příjemní a vstřícní jsou v naprosté většině i nejčetnější obyvatelé ostrova – Kreolové. A příjemná je i měna. Budete mrkat, protože i v objetí Indického oceánu se totiž překvapivě platí eurem. Reunion je totiž, přátelé, dodnes (malinko detašovaná) Francie ve vlnách Indického oceánu.

Mile se zde tváří i ceny. Benzín kupříkladu stojí i o třetinu méně než u nás doma. Ani hlad mít nebudete. Všude je k mání spousta ovoce a zeleniny. V poledne se mi sbíhaly sliny u silnic četných pouličních prodavačů grilovaných kuřat. Za 5-6 € se na mě těšil celý, do zlatova grilovaný opeřenec. Pro dva? Za pár babek báječná hostina!

V bufetech se hladový motorkář skvěle nadlábne za 3-5 €, večer v přístavní hospůdce se pořídí gáblík tak od pěti euráčů za grilované chobotničky, běžnou večeři za 8-10 € z plodů moře a za stále neničivých 12 € si šmáknete na úžasném, superčerstvém, pět cenťáků vysokém 400 g steaku z právě uloveného tuňáka. Za jeden z gurmánských vrcholů, grilovanou langustu s dobře vychlazeným chilským Chardoney, se kreditka už přeci jenom nepatrně protočí.

Co je na Reunionu tak mimořádného, že ho každý pléduje a vyhledává? Samozřejmě hlavně, především a nesporně přenádherně atraktivní příroda. Vše vysvětluje jeho umístění kolem jednadvacáté rovnoběžky. Naleznete zde totiž naprosto vše. Nádherná pobřeží, dramaticky krásné sopky, vodopády a hlavně i to, co motorkáře vždy hodně zajímá. Totiž překvapivě výtečný stav silnic. A to zejména těch horských, s miliony zatáček, pro bikery nejatraktivnějších.

Ostrov, převážně sopečného původu, totiž disponuje vysokými vrcholy, jejichž výška je až nečekaně řekvapivá. Nejvyšší vrchol Piton les Neiges má úctyhodných 3 070 m n.m. Do vysokých hor se dá stovkami, v souhrnu tisíci neskutečných zatáček, dostat. Autem, ale ještě lépe na mašině. Francouzští bikeři to již dávno objevili. A proč ne i Češi?

Rady porady

Předem jedním dechem upozorňuji, že se nejedná o polykání tisíců kilometrů, ale o kratší denní štreky převážně tak mezi 200-300 km se stovkami, v součtech tisíci atraktivními, až šílenými zatáčkami, nádhernými silničkami a ještě nádhernější krajinou, hodně podobné té havajské. Biker zde tedy zažije tripy extrémních zatáček v neskutečné přírodní scenérii.

Nejlepší je nasměrovat přílet na ostrov Reunion kolem 12-14 hod. To si totiž stačíte v pohodě vyzvednout v půjčovně přímo u letiště nebo vedle ležícím hlavním městě ostrova Saint-Denis přes internet zabukovaný stroj a dojet cca 50 km do některého z hotýlků v městečku Saint-Benoit v severozápadní části ostrova. Je to výhodné výchozí místo pro následné tripy pro ty, kteří nechtějí pelíšek každý den hledat jinde po trase.

A výběr mašiny? Najdou se zde milovníci prakticky všech typů mašin. Viděl jsem všude biky obou protipólů. Tedy jak nejsilnějších silničních strojů, tak těžkých, velkých choperů. Potkal jsem milovníky jedné stopy, kteří brázdili ostrov například i na silnějších skůtrech.

a-moto-foto-ostrov-reunion-2-011-zari-02-755-cilaos

Chcete-li však došplhat až do míst, kde končí asfalt, což je buď v okolí vrcholů nebo okrajů sopek nebo před opravdu ztuha dostupných vysokých vyhlídek, je určitě nejvhodnější zapůjčení přeci jenom univerzálnějšího endura. Ne velkou čtyřku bikerských tripů vás teď navnadím.

TRIP PRVNÍ: Salazie a vodopády Takamaka

Již druhý den vyrazíte na první krásnou potulku do městečka Salazie. Nejdříve pojedete poblíž pobřeží po silnici N2 20 km na sever, přes vanilkou proslulé Bras-Panon do poměrně velkého města Saint-André. Můžete sice odbočit vlevo na Salazii již před ním, ale průjezd ryze kreolským Saint-André a dát si třeba někde v centru výborný šálek silné kreolské kávy stojí zato. Potom je ale potřeba vyhledat ve spleti koloniálních uliček směr na Salazii a následně si užít stovek zatáček na dalších 20 km silnice s výborným povrchem.

a-priroda-foto-ostrov-reunion-2011-zari-02-285-cascade-de-la-grande-ravine

Salazie je krásné horské městečko stojící za prohlídku a svačinku v místní cukrárně či v některém z bufítků. Za Salazií následuje dalších 23 km klikatých a protisměrných zatáček do vesničky Hell-Bourg v cca 1 100 m n.m. s půvabnou koloniální horskou architekturou. Při cestě zpět nesmíte přehlédnout odbočení vlevo na Église Saint Martin a zpět, což je dalších několik stovek zákrut na 60 km zpáteční trasy.

Při návratu na příbřežní N2 směrem zpět k dočasnému domovu v Saint-Benoit je naprostou povinností odbočit na silničku D53 a užít si přídavkem dalších 15 km klikatic k vodopádům Takamaka. V partiích, kde budete mít po levé ruce několika set metrové propasti na 3 m široké silničce, zakusíte možná v žaludku podobné lechtání, které jsem měl zde i já. Úchvatný pohled na soustavu vysokánských vodopádů Takamaka v podvečerním světle bude i pro vás odměnou za vaši odvahu.

a-moto-foto-ostrov-reunion-2011-zari-05-07-cesta-do-salaziea-priroda-foto-ostrov-reunion-2011-za-uk-05-59-vodopady-ze-vsech-stran

 

TRIP DRUHÝ: Saint-Benois – Saint-Pierre a zpět

Nejlepší je jet ho v neděli, kdy je v Saint-Pierre každou neděli největší trh na ostrově. A mohu potvrdit, že trhy za návštěvu stojí. Atmosférou i zbožím. Jedná se přitom o jedinou cestu napříč přes ostrov, přes náhorní planinu La Plaine-des-Cafres ve výšce kolem 1 500 m n.m. Stoupání se láme v klesání v městečku Bourg-Murat s krásným muzeem vulkanické činnosti ostrova

Jedna cesta, opět neskutečnými stovkami těch nejklikatějších a protisměrných zatáček, je cca 80 km a i se zastávkami vám bude trvat 2-3 hodiny. Při cestě zpět lze volit trasu s několika alternativami odbočení a opětovných návratů na hlavní silnici N3.

a-more-foto-ostrov-reunion-2011-zari-0-2-195-romanticka-plaz-st-pierrea-more-foto-ostrov-reunion-2011-zari-04-679-vodni-tria-jde-do-35-m

TRIP TŘETÍ: dnem kráteru na Pass de Bellecombe

Úchvatný bike trip vede z našeho dočasného bydlíku v Saint-Benoit opět po příčné ostrovní N3, 40 km směrem na nám již dobře známou vrcholovou vesničku Bourg-Murat. Zde odbočíme vlevo a dalších cca 25 km budeme sledovat směrovky s jednoduchým označením LE VOLCAN. To je totiž ohromná sopka, s celou řadou bočních a vedlejších kráterů.

Pass de Bellecombe, v úctyhodné výšce 2 311 m n.m., je pro všechna vozidla konečnou stanicí. Parkoviště se nachází v bezprostřední blízkosti hrany obrovitého kráteru. Cestou k němu jeden kilometrový kráter projedete po jeho dně podobně jako řadu míst, z kterých se kouří, jako z přetopených hrnců.

Je to fascinující trip, který můžete zkombinovat s krátkou pěší pochůzkovou trasou kolem kráteru, včetně možnosti do kráteru po příkré pěšině se schody sestoupit. Turistické mapy ale velmi podrobně popisují další pěší tůry od dvou, až třeba do deseti hodin potulky. Cestou zpět je podél silničky celá řada krásných vyhlídkových míst s vyhlídkou na další okolní krátery. Samozřejmě je nutné mít i štěstí ve formě slunečného počasí s dobrou viditelností.

Je přitom potřeba upozornit právě na zdejší velkou nestálost počasí a jeho náhlé, takřka okamžité změny i s občasnou, téměř nulovou, viditelností. Dále je třeba vzít na vědomí nižší, až chladnou vysokohorskou teplotu a posledních 8 km po nezpevněné cestě plné děr pro silničky a čopry sice průjezdné, ale hodně obtížně zvladatelné.

a-sopky-foto-ostrov-reunion-2011-zari-04-236-cesta-do-nebea-sopky-foto-ostrov-reunion-2011-zari-02-842-sjezd-do-sopky-nez-de-boeuf-2136-m-n-ma-sopky-foto-ostrov-reunion-2011-zari-03-13-sjezd-do-sopky-nez-de-boeuf-2136-m-n-m

PERLA na závěr – TRIP ČTVRTÝ: Bienvenue Cialos

Francouzští bikeři sem prý létají pojezdit i několikrát do roka jen kvůli této 40 km dlouhé klikatině, mířící do vysoko v horách položeného, na troud stylově kreolského městečka Cialos.

Začíná na jihu ostrova položeném městečku Saint-Luis a její trasu popisují bedekry s neskutečným počtem cca 450 zatáček a tří archaických, uzoučkých tunelů, kam se ale na milimetry vecpe i linkový autobus.

Na její trase je řada vyhlídkových míst, kde doporučuji ne přibrzdit, ale zastavit pro naprosto neskutečné scenérie. No řekněte, kde uvidíte ve výškách naší Sněžky dozrávat citrony, mandarinky a banány?

Okolí Cilaos je zajímavé i jinak. V nedalekých svazích příkrých masivů jsou dodnes utopené vesničky a samoty přístupné jen několikadenní túrou nebo helikoptérou. Ta z nich také každý den „vozí“ děti do školy… Jsou to místa, která před stovkami let osídlili uprchlí otroci a jejich potomci zde žijí svým specificky osamělým životem dodnes.

Moc se odtud nikomu nechce. Je to úchvatné, nádherné a dech beroucí. Konečně – je možné si tuto ostrovní bikovou perlu dát s repeticí. Ale abych nezapomněl. Každopádně za krátkou procházku spojenou s nějakou svačinkou stojí i centrum Cilaos. Tohoto mimořádně nádherného, vysoko v horách, kolem 1 500 m n.m., položeného městečka.

a-moto-foto-ostrov-reunion-2011-zari-02-582-cesta-do-cilaosa-moto-foto-ostrov-reunion-2011-zari-02-615-cesta-do-cilaos

Samozřejmě, že lze postupně projet příbřežními silničkami kolem celého ostrova, skrze zapomenuté vesničky nebo ohromná lávová pole. Přibrzdit u kostelíku Notre Dame des Laves na východní části ostrova, před kterým se prý zázrakem zastavil proud rozžhavené lávy, který jinak srovnal se zemí vše, co se mu postavilo do cesty nebo pojezdit dodnes krásně koloniální centrum hlavního města Saint-Denis. Nejrůznějších bikerských tripů si poskládáte z dobré mapy desítky.

Určitě je i možné a skoro žádoucí si udělat výlet na blízký Mauritius s pohádkovými plážemi s křišťálově čistým mořem v barvě kouzelného smaragdu. Nebo turisticky ještě stále málo dotčený, dodnes hodně „domorodý“ Madagaskar.

A nakonec pročpak ne, když bike mise již byla splněna.

Text a foto ing. Vít Moudrý

a-more-foto-ostrov-reunion-20-11-zari-04-330-vlny-10-ma-more-foto-ostrov-reunion-20-11-zari-06-398-zavirame

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s