KTM 1290 SUPER DUKE GT

Označení GT tomuto stroji fakt sedí. Skutečná sportovně cestovní motorka s dokonale jistým ovládáním, obrovským přebytkem výkonu, který se ale dá dokonale dávkovat a kufry tak akorát na pár nejnutnějších kousků na převlečení.

V encyklopedii WIKIPEDIE je tento termín popsán takto: Gran turismo (italsky), Grand Touring (GT) (anglicky) je druh luxusního sportovního automobilu designovaného pro cestování na dlouhé vzdálenosti. Nejčastějším typem je dvoudvéřové kupé s celkově dvěma či čtyřmi sedadly.

Termín „gran turismo“ odkazuje na „Grand Tour“, „velkou pouť“ – jakousi vzdělávací cestu po evropských městech, kterou absolvovali převážně mladí britští šlechtici v 17. – 19. století.

Tak tohle přesně sedí. Skvělá sportovně cestovní motorka zkonstruovaná a postavená na dlouhé cesty. Ale ne pod stan. Vůbec si nedovedu představit jak na ní, jako na nějakého soumara uvazuji stan, spacáky, karimatky, lahve s vodou, kanystr s benzínem, rezervní pneumatiky a další, samozřejmě nutné propriety mnoha cestovatelů. Tohle je na cestování od hotelu k hotelu, kde motorku po dlouhé cestě postavíme do garáže a co potřebujeme nám ještě vyperou. Možná tak trochu snobárna, ale je to také způsob cestování.

Super Duka jsem vzal na konci srpna, v těch největších vedrech která letos v létě vůbec byla na projížďku do francouzských horských masivu Monts Jura a Mont Risoux, Mont Saléve a na horský hřeben, kterému vévodí slavný Grand Colombier (1.525) a také do oblastí Chablais, a Chaine des Aravis s průsmyky Col des Aravis (1.498) a Col de la Colombier (1.613). Tedy do takového prostředí, kdes se určitě cítil dobře a kde mohl ukázat co v něm je.

Podvozek WP jsem měl stabilně nastaven na režim Street a zapnutou kontrolu trakce. Tedy režimy pro bezpečné a přitom dokonale svižné sólo cestováni. Je pravdou, že některé úseky, hlavně v Monts Jura, by snesly i nastavení Comfort, ale nikdy nebyly tak dlouhé, aby to stálo za to.

 

Moje počáteční obava z přebytku nezkrotného výkonu zmizela už při mém prvním seznámení se Super Dukem na KTM festivalu v Bělé pod Bezdězem. Na své cesty jsem vyjížděl z centra Ženevy. Takže při odjezdech v ranní dopravní špičce a při návratech v odpolední dopravní špičce a cca 35oC jsem na jedné straně oceňoval dokonalé ovládání i při extrémně pomalé jízdě, ale také jsem si „vychutnával“ rozpálený dvouválec pod svým zadkem. Ženeva se vyznačuje tím, že je k motoristům dokonale nepřátelská. To, že neprojedete snad ani dvě křižovatky na zelenou je to nejmenší zlo.

Jakmile jsem ale opustil toto „peklo“ a dostal se do hor oplývajících stovkami krásných zatáček, vše se v dobré obrátilo jako mávnutím kouzelného proutku. Na první pohled a ani na první usednutí vám Super Duke nedá najevo, jak je jízda na něm jednak pohodlná, ale jak vám při všem tom pohodlí umožňuje velmi přesné a intuitivní ovládání.

Je velkou otázkou, do jaké míry a kým, bude obří výkon 173 koní využit. Běžným jezdcem na cestách asi ne. Maximální rychlost je téměř všude dost omezená, navíc čím dál tím víc hlídaná radary a tak připadají v úvahu právě jen horské silnice, kde taková hustota „hlídačů“ není, ale tam je rychlá jízda buď dost o hubu a nebo zcela kontraproduktivní, protože pak z těch hor vůbec nic nemáme.

Co mne hned při prvním seznámení doslova dostalo je design. Na první pohled až brutálně agresivní, ale jdeme-li po detailech, je neskutečně propracovaný. I při relativně minimalistické kapotáži poskytuje velmi dobrou ochranu jezdce před větrem a v dešti jsem sice nejel, ale myslím, že i tuto situaci by zvládl se ctí. Výškově stavitelné plexy plní svou funkci také velice dobře. Kvalitu svícení neohodnotím, protože při průjezdů tunely toho moc nepoznáte. Zajímavým designerským a funkčním prvkem je zakomponování pozičních světel s funkcí přisvěcování do zatáček a také blinkrů s automatickým vypínáním do bočních kapotáží. Nádrž na 23 litrů je dostatečně velká i na dlouhé cesty. Rozhodně umožňuje větší dojezd než jak dlouho na tom vydrží kdokoliv sedět.

Vzhledem k tomu, že jsem se převážně pohyboval po horských silnicích a po dálnici jsem jel pouhých cca 40 km, nepoužil jsem tempomat a co se rychlostních stupňů týká, bohatě jsem si vystačil s jedna, dva, tři a čtyři. Pětku jsem zařadil sem tam a šestku jenom na té dálnici.

Super Duke je důkazem jak je uváděná váha při faktickém využití trochu relativní pojem. Tedy pokud vám to někde nespadne. Mně to nikde nespadlo a tak jsem si užíval perfektní vyvážení motorky, která se super snadno ovládá za jízdy a zároveň se s ní velmi lehce manipuluje i na místě.

Co mne na GT moc bavilo bylo to, že do rukou i do zadku jsem od semiaktivního podvozku WP, v kombinaci s kontrolou trakce, dostával naprosto přesné a okamžité informace co se pode mnou děje. Takže i poměrně rychlá jízda do lyžařského střediska Avoriaz, po hodně zatočené silnici, hustě vyspravené notně klouzavým bitumenem, byla zábavná a při tom bezpečná. Po několika dnech v sedle, kdy už jsem měl GT docela v ruce, jsem si užíval podklouzávání i obou kol, která se na asfaltu zase bezpečně chytla než jsem najel na další spáru vylitou bitumenem. Nebýt těchto elektronických vymožeností tak bych tam jel buď doslova krokem a nebo bych byl možná hned v první zatáčce na zemi.

Co jsem si užíval hlavně v zatáčkách na Grand Colmbier, kde jsem se snažil dost fotit a neexistuje tam kousek rovné plochy na bezpečné zaparkování motorky a ani na odjezd do kopce, byl asistent rozjezdu do kopce (HHC-Hill Hold Control). Neřešíte nějaké cukání, či couvání a poskakování. Prostě zařadíte, pustíte spojku, vezmete za plyn a v pohodě se rozjedete i do toho nejprudšího kopce.

Spotřeba. Jezdil jsem sám, celkem na lehko, převážně po horských silnicích, tedy většinou stále z kopce do kopce a ze zatáčky do zatáčky, některé kopce jsem si dal i vícekrát. Pár kilometrů v hustém a doslova hlemýždím provozu Ženevy a trocha dost rychlých kilometrů po dálnici. Celkem jsem takto najel za tři dny necelých 800 km, se spotřebou 6,2 litrů na sto kilometrů. Při objemu motoru, výkonu a faktu, že nejfrekventovanější kvalty byly dvojka a trojka myslím hodně dobré skóre.

Na GTčku jsem vlastně nenašel žádnou chybu. Design je věcí vkusu a mě rozhodně nevadil. Je to trochu jako s autem. Když v něm sedíte a nevidíte ho z venku, tak vám je jeho design vlastně fuk a záleží na tom jak funguje. Takže i tady jsem vnímal hlavně to jak se mi na GTčku sedí, jak se mi řídí a jak celkově funguje. A to bylo všechno s velkou rezervou na 1***.

V KTM rozhodně vědí co dělají, umí to udělat hodně dobře a technická i designerská řešení dotahují do detailů. Dokonce i barevná kombinace a celková „grafika“ ke GTčku dokonale sedí. Na každém průsmyku, nebo místě kde jsem zastavil, motorka budila dost velkou pozornost. Dejme tomu s „omezením“ na silnice je to dokonale univerzální stroj s velkým přebytkem příjemně ovladatelného výkonu. Nejenom díky základní stavbě, ale i současným elektronickým pomocníkům je prakticky za každé situace, pokud je řízen příčetným jezdcem, který má v hlavě správně srovnané životní hodnoty, dokonale ovladatelný. Jenom ta cena, ta cena. Cena atakující ½ milionu opravdu není ani zdaleka pro každého a když k tomu připočítám ještě pojištění, tak je to prostě balík. Ale to tady nehodnoťme.

KTM 1290 SUPER DUKE GT je prostě SUPER motorka ☺

Petr Fryč

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s