Národní parky USA – 1. část

Píše se první týden října a tento rok jsem si ještě nevybral ani jeden den dovolené. Pro spoustu lidí celkem nepochopitelné, ale v mé hlavě lehce obhajitelné. Hlavním důvodem jsou celé dva týdny v sedle mé nové KTM 990 Adventure.

Spoustu z Vás napadnou dvě otázky: 1) Proč jenom dva týdny? a 2) Proč KTM 990 Adventure?

Takže zaprvé – momentálně žiji a pracuji v Houstonu (stát Texas) a mít dva až tři týdny dovolené za celý rok je v těchto končinách naprosto normální.

Zadruhé – KTM 990 Adventure je jeden z nejlepších kdy navržených a vyrobených „dual sport“ motocyklů a tyto dva týdny mi mají pomoci tuto mašinu lépe poznat a hlavně se s ní sžít.

1-tyden_1

Vyrážím z Houstonu v pátek odpoledne kolem šesté ráno a mým naplánovaným cílem je malá vesnička Del Rio na mexické hranici. Začátek cesty nevypadá moc dobře, jelikož prší jako z konve a když se dostanu na silnici I-10, mezi Houston a San Antonio, tak se do toho přidá taková typická texaská bouřka. Blesky napravo, blesky nalevo, spousty vody shora i zespodu. Já se jenom snažím 100% soustředit na cestu a následovat několik pickupů, jelikož viditelnost je tak na 20 – 30 metrů a zadní světla aut mi pomáhají zůstat na silnici. Motorka jede naprosto úžasně, občas se přistihnu, že mě to počasí vlastně baví. Texas je většinou úplná rovina, což může být dost často solidní nuda, ale tato bouřka udělala můj první den na cestě do Arizony opravdu zajímavým. Někde kolem San Antonia bouřka přestala a mě se malinko ulevilo. Přece jen  koncentrace v dešti musí být mnohem větší a to samozřejmě ubírá sil. Do Del Ria přijíždím kolem jedné hodiny v noci, takže se moc nezdržuji, stavím stan v kempu Lonesome Dove RV Ranch a do 10ti minut spím. V USA je velmi jednoduché najít místo ke kempování. Každá lokalita má několik kempů a když přijedete pozdě a už nikoho nestihnete, tak prostě najdete volné místo a zaplatíte ráno při odjezdu.

Druhý den se probouzím do nádherného, ale ne zase tak teplého počasí. Texas je přes celé léto velmi teplým místem a rok 2013 není žádnou výjimkou. Na začátku října teploty spadnou k solidním 26 stupňům Celsia, což je o moc snesitelnější než letních 45. Před tím, než vyrazím, se ještě stavím na snídani, natankuju plnou nadrž, zkontroluju tlak v pneumatikách a vzhůru na západ. Cílem na dnešek je dostat se co nejblíže k El Pasu. Začátek dne je celkem nudný. Spousta rozlehlých ploch, kde to moc neutíká. Zábavnější to začíná být, když se přiblížím k městečku Alpine. Silnice ze začala pěkně vlnit a najednou jsem si uvědomil, že mi je docela zima. To mi nějak nešlo k sobě, V Texasu, když svítí sluníčko a mně je zima? Nějak jsem si to neuvědomil, ale za poslední hodinu jsem vystoupal do vyšší nadmořské výšky a s tím přišel i pokles teploty.

Po projetí horské oblasti u Big Bend National Park nastaly opět rozsáhlé pustiny a já jsem s pomocí uzamykatelného plynu polykal další a další kilometry. V tu dobu jsem si také uvědomil, proč mi všichni kamarádi říkali, že tato část cesty bude na morálku a navíc pěkně nudná. V tuto chvíli jsem jim dával jednoznačně za pravdu. Na druhou stranu, pokud toto člověk nezažije na vlastní kůži, tak opravdu nepochopí, jak je Texas ohromný. Po nějakých 800 km jsem se konečně dostal do El Pasa. O tomto místě jsem věděl pouze z filmu Kill Bill od Quentina Tarantina a obrázek v mé hlavě byl naprosto odlišný od skutečnosti. Nějak mi uniklo, že El Paso je opravdu veliké město s 650 tis. obyvateli. Jedna z jeho zvláštností je, že v jeho středu se nachází hranice s Mexikem a na mexické straně se toto město jmenuje Juarez. Před tím, než jsem odjížděl, mi kamarádi říkali, že je to nejbezpečnější místo v USA, což mi nedávalo vůbec žádný smysl vzhledem k probíhajícím válkám mezi drogovými kartely na mexickém pohraničí. Na to mi dali kámoši jednoduché vysvětlení: „Bezpečně je proto, že na každém rohu v El Pasu najdu policajta s brokovnicí“. Po rychlém prozkoumání El Pasa a rozhovoru s několika místními obyvateli jsem zjistil, že El Paso je vlastně docela pohodové místo s pěknou vyhlídkou nad městem, kam jsem vyjel a do západu slunce se kochal. Pak jsem vyrazil směr Las Cruces najít kemp, což nebyl žádný problém.

Na jihu USA je východní pobřeží spojeno se západním dálnicí I-10, kterou většina lidí používá když cestuje na dlouhé vzdálenosti. Obecně se dá tvrdit, že všechny úseky I-10 jsou dosti nudné, a to po celé její délce. Já jsem se snažil této silnici vyhnou jak to šlo. Někty to, bohužel, nešlo, a tak jsem si musel několik stovek mil na I-10 vytrpět, jelikož jsem chtěl co nejrychleji projet Texas a dostat se do Arizony. Celkově to bylo tak 50/50, jelikož ze San Antonia jsem jel jižně od I-10 po 90-tce a tak jsem měl možnost navštívit i hornatější části Texasu. V El Pasu mi místní obyvatelé doporučili uhnout doprava z I-10 v Lordsburgu a použít silnici 75, severně od I-10.  Toto byla jedna z nejlepších rad, které jsem na této cestě dostal. Rada, která proměnila moji poslední štreku do Phoenixu v úžasnou jízdu plnou zatáček ve skalnatých kopcích porostlých ohromnými kaktusy. Jediné, co to malinko zkazilo, byla jedna rychlá bouřka, kterou jsem jel asi 6 mil. Jakmile skončila, vysvitlo sluníčko a já jsem byl do 20 minut znova suchý. Phoenix mě přivítal velmi teplým, ale oproti Houstonu příjemným počasím. V Texasu je o dost větší vlhkost, takže pocitově si myslíte, že je teplota vyšší. Také mě mile překvapila poloha Phoenixu. Celé město se rozprostírá na úplné rovině a dokola ho obklopuji hory. Arizona se pomalu začínala vybarvovat jako skvělé místo pro motorkáře (nebo jsem žil v Texasu moc dlouho a zapomněl jsem, jaká to je zábava jezdit v tak úžasných podmínkách). Podle počtu motorkářů v Arizoně mi rychle bylo jasné, že jsem dorazil do kraje zaslíbeného motorkářům a motorkám.

dscf7146dscf7237

Radim Cejnar

Pochází z Pardubic, je mu 40 let a v současné době žije v Houston, Texas, kde se zabývá projekty podmořské těžby ropy.

Na motorce jezdí od 17ti. Momentálně jezdí na SUZUKI SV 650, na krátké vzdálenosti a po městě, a na KTM 990 ADVENTURE, na které se pouští mimo silnice a na delší štreky.

“Jízda na motorce mi dává volnost. Pocit v sedle je de-facto ničím nenahraditelný. Nejraději mám několikadenní, týdenní, nebo měsíční túry, kde jsem závislý pouze na svém stroji a odhodláni….v tu chvíli se nejvíce cítím, že žiju.”

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s